Poznávacím znakem
Nils Petter Molværa je zvuk trubky s dusítkem, inspirovaný nahrávkami
Milese Davise ze 70. a 80 let. Letošní, dlouho očekávané album Hamada vyšlo po čtyřleté pauze (kterou vyplnilo jen album filmové hudby Re-Vision). Přináší i návrat dvou dřívějších spoluhráčů, kytaristy
Eivind Aarseta a
Jana Banga. Novinka představuje velký kontrast: někteří označují album za nejtemnější v
Molværově historii, jiní naopak za hudbu jasnou a zářivou.
„Někdy je agresivní, dokonce brutální. Ale já o hudbě nikdy nemyslím jako o temné a jasné, či v jiných podobných odstínech. Důležité je si uvědomit, že mezi agresivitou a temnotou není žádné spojení. Agresivita může být bílá a oslepující. Jako vždy, to záleží na dispozicích posluchače,“ říká on sám. Ke zvukovým zdrojům alba Hamada patří i terénní nahrávky z hlučných ulic Káhiry i z Buddhistického kláštera v Ulan Batoru v Mongolsku.
zdroj: Rachot