Sázavafest: utopený v bahně

Přestože se už ve středu konal pro nedočkavce takzvaný „warm up day“, většina návštěvníků do stanového městečka dorazila ve čtvrtek odpoledne. To už večerní program sliboval známé kapely jako Kryštof, Wohnout a Sto Zvířat, kteří přijeli Sázavafestu k výročí pogratulovat speciální stominutovou show. Poté, co byly poslední kovové kolíky od stanů zaražené do země, spacáky vytaženy z futrálů a první pivka do kelímků nality, mířily davy ve velkém směrem do rozsáhlého areálu rozmístit se pod zatím dvě otevřená pódia. Kromě Duha stage se dění odehrávalo ve stanu Balbínka, kde vystupovali akusticky písničkáři, z nichž překvapil hlavně Tomáš Klus, kterému se podařilo na své půlnoční vystoupení přilákat více lidí, než se do stanu vůbec vešlo.


Pátek nabídl hudebně velmi pestrý výběr nejrůznějších směrů. Počasí se zatím až na pár kapek drželo a obecně panovala dobrá nálada, takový klid před bouří. A to doslova. Dvě pódia byla rozšířena na pět a na Coca Cola stagi se odpoledně měli možnost představit tři vítězové Sázavafest Battlu, kterého se loni zúčastnilo okolo dvou stovek kapel. Především pražsko-karlovarská partička Goodfellas mile potěšila svým akustickým setem ve stylu Jacka Johnsona a ukázala, že má potenciál na to stát se jednou headlinerem takového festivalu. Vedle na Duha stagi se mezitím funky-soulová skupina T.O.P. Dream Company loučila se zpěvákem Vojtou Dykem, který z časových důvodů tuto dvanáctičlennou formaci opouští a bude nahrazen Martinem Růžou, který se na tomto vystoupení s Dykem střídal.


Mezi fanoušky byl vstřícně uvítán a také na ostatních dvou vokalistech, Ondřejovi Rumlovi (známým z X Faktoru) a Martě Balážové (známé ze Superstar) bylo vidět, že jsou s novým přírůstkem do skupiny spokojeni. Další zajímavou novinkou byl projekt Michala Dvořáka ze skupiny Lucie s názvem Vivaldianno, který s pomocí houslisty Jaroslava Svěceného zakombinoval spoustu žánrů, především ale rock, etno a klasickou hudbu. Na pódium jim přišly hostovat například skupiny Blue Effect a Nightwork. Kdo tady je tahounem festivalu, nekompromisně ukázal kalifornský kvartet Papa Roach, který svými hity (Last Resort, Hollywood Whore, Scars) dostal dav v kotli bleskurychle do pohybu. Z poslechu zahraných songů z dosud nevydaného alba můžeme usoudit, že Jacoby Shaddix a spol. zůstanou svému nu-metalovému soundu dále věrní.


Vesele doznít večer nechali Nightwork, kteří stejně jako kolegové před nimi ohlašovali nové album, které v jejich případě má („možná“) vyjít v říjnu. Svůj fenomenální hlasový rozsah předvedl Vojta Dyk ve své zcela vlastní verzi árie Měsíčku na nebi hlubokém z Dvořákovy Rusalky. Na sobotu byl očekáván největší počet návštěvníků, na pódiích se měl objevit největší počet zahraničních interpretů a tak celkově se přepokládalo, že dojde ke grandióznímu vyvrcholení Sázavefestu. Hned ráno ale bylo jasné, že sobota kvalit předešlého dne nedosáhne. Strhl se liják, stany plavaly, lidé v zoufalosti přes sebe přetahovali odpadkové pytle nebo to rovnou balili. Na pomoc musely být přivolány traktory, aby se auta z bahna vůbec dostala.


Postupem času to vzdával také jeden stánek za druhým, pořadatelé zredukovali počet pódií a byli nakonec rádi, že se nevylila Sázava. Klobouk dolů taky technikům, kteří za takových podmínek vůbec dokázali festival udržet na nohou. Žádné lehké podmínky neměli ani účinkující, přesto nikdo z vystupujících na sobě nenechal znát zklamání z minipublika. Ba naopak, jakoby chtěli odměnit hudební vytrvalce ještě lepšími výkony. Vidět to bylo například na Charlie Straight, kteří by za lepšího počasí určitě přilákali minimálně desetinásobek lidí a na Ivanu Králi. Hudebník, který spolupracoval například s Davidem Bowiem nebo Iggy Popem, se po tříleté pauze vrátil a bylo vidět, že si hraní starých i novějších hitů sám moc užíval. Společné vystoupení s Danem Bártou mu bohužel nevyšlo z důvodu Bártovy nemoci.


Mokrý večer se dále nesl v duchu tří známých zahraničních kapel, které by odlišnější ani nemohli být. Finští Lenningrad Cowboys, u kterých má člověk pocit, že se sami spoléhají více na působivost svých vtípků a kostýmů než na hudební výkony. Britští Chumbawamba, podávajíc snad nejlepší výkon z této mezinárodní trojky, a to hlavně svými politicky provokativními texty z posledního alba ABCDEFG v akustickém podání. A nakonec Dog Eat Dog ze Států, kteří se přijeli světu připomenout a oslavit své 20leté výročí, stejně jako o dva dny dříve Sto Zvířat. Sečteno podtrženo se Sázava podařila, ačkoliv si někteří stěžovali na absenci hlavního sponzora z minulých let O2 (třeba děvčata pod studenou vodou ve sprchách). Počasí lidská ruka holt neovlivní, přesto byla atmosféra moc příjemná. Ti, co mé nadšení z festivalu sdílí a nechtějí čekat na repete do příštího léta, se mohou těšit na podzimní Sázavafest 6. listopadu v Praze, kde se opět shledají s účinkujícími Nightwork, Mandrage, Charlie Straight a dalšími.

text Tereza Horáková foto Radek Chlubna

Fotoreport ze Sázavafestu najdete ZDE.