Reportáž z koncertu Godspeed You! Black Emperor: post-rock žije!

Vydáno 27.01.2011 | autor: redakce

Post-rock se ocitl ve slepé uličce. Naštěstí existují Godspeed You! Black Emperor, jejichž desetiminutové skladby patří k tomu nejlepšímu, co tento žánr nabízí. Důkazem byl i pražský koncert v Paláci Akropolis, který nadchl Tomáše Pokorného.

Reportáž z koncertu Godspeed You! Black Emperor: post-rock žije! Reportáž z koncertu Godspeed You! Black Emperor: post-rock žije!

godspeed you_1Godspeed You! Black Emperor GODSPEED YOU! BLACK EMPEROR
23. 1. PALÁC AKROPOLIS


Když dva dělají totéž...

Godspeed You! Black Emperor (GY!BE) lze bez nadsázky považovat za jednou z nejvlivnějších kapel žánru post-rock. Žánru, který se v posledních letech bohužel zmítá v tvůrčí krizi. Narovinu, všichni ti God Is an Astronaut, Explosions in the Sky, Mono, This Will Destroy You, 65daysofstatic a spol., neznějí vám stejně? Pozice statečně hájí Mogwai, ale jejich obraný val už začíná mít také trhliny, a zřejmě proto přispěchali na pomoc GY!BE.

Od roku 2003 o nich nebylo slyšet - desky nevydávali, nekoncertovali. Před Vánoci se však z nenadání ukázali na několika akcích pod hlavičkou All Tomorrow Parties a rázem bylo o senzaci postaráno. Když pak potvrdili světové turné, v jehož rámci tito levičáci z Montrealu měli premiérově zavítat do Prahy, mohly naplno propuknout oslavy v království českém.

Godspeed You! Black Emperor do Akropole přivezli svou tradiční potemnělou show, kterou podtrhovaly neméně depresivní projekce, prolínající se s občasnými slovními protesty ve formě reprodukovaných politických projevů. Nový materiál není a nejspíš ani nebude, i tak má aktuálně osmičlenný band stále z čeho školit. Téměř orchestrální instrumentace působí naživo vskutku monstrózně. Nečekaně velký prostor zde mají housle a kontrabas. Síla skladeb však tkví zejména v unikátním způsobu gradace.

Žádných deset minut nenápadného pobrnkávání následovaných několika sekundami pekelné rychty a konec, jak je v moderním pojetí tradičního post-rocku zvykem. Písničky i v tichých partech působí neustále velmi hravě, členové kapely na sebe pořád pokukují a pravděpodobně i něco domlouvají. Kontinuálně stupňují napětí, záhy nepředvídatelně poleví, aby mohlo přijít finální rozuzlení a třeba taky ne. Spíš ne. Vlastně nikdy nepřijde, i když v to tajně doufáte.

7/7

Tomáš Pokorný

0,00

čtenáři

hlasuj
zavřít