Amy Lee (Evanescence) interview: Konečně si můžu zabrečet nad kravinou

Ahoj Amy! Pamatuju si, že když jste byli naposledy v České republice (rok 2012), hrozně se ti líbila Praha. Jaký typ turistky vůbec jsi? Plánuješ si celý ten proces poznávání známé i nové země předtím, než do ní jedeš, nebo jsi spíše spontánní cestovatelka? Máš vůbec nějaké plány v Praze, když tentokrát budete hrát v jiném městě?
Ahoj! Hrozně rádi se sem vracíme a nějaký čas v Praze rozhodně strávíme, to město milujeme. Řekla bych, že jsem určitě ten spontánní typ turistky. Tím spíš, že my u toho cestování zároveň i pracujeme, takže prostě berete to, co se nabízí. Ráda trávím svůj volný čas bez nějakých přílišných očekávání, spíš si jen tak užívám, objevuju a čekám, co život nabídne. Nesnáším plánování. A miluju překvapení!

Evanescence propojí orchestr s elektronikou. Album Synthesis vyjde na podzim

Hodně pozornosti se upíná k vaší nové kytaristce Jen. Jak tahle přítomnost další ženy ovlivňuje atmosféru v kapele celkově, a když budu víc konkrétní, jak se to třeba odráží na turné a jeho průběhu? Děláte společně nějaké ty typické holčičí věci?
Ha! Jo. Máme fakt výjimečný přátelství. A já, Jen a Beth (moje dlouholetá kámoška, kadeřnice a vizážistka, kamarádí se teď s Jen taky) tvoříme takový holčičí spolek. Když dáme gender stranou, Jen přinesla do kapely úžasnou pozitivní energii a talent, máme ji všichni rádi a skvěle mezi nás zapadá. Je zkrátka jednou z nás. Samozřejmě máme společnou šatnu a trávíme dost času spolu. Je hezký mít kolem sebe někoho, kdo ti půjčí pilník na nehty. A taky se necítím tak trapně, když se před ní třeba rozbrečím nad nějakou kravinou!

KAMARÁDKA A ŠAMPIÓN V KAPELE? PROČ NE

Zdá se, že jste s Jen opravdu dobré kamarádky. Neříkáš si někdy: "Sakra, měla jsem vzít do kapely kytaristku už dáááááááááávno?"
No, Jen není jen tak nějaká kytaristka! Obzvlášť u Jen si říkám: Kéž bych ji potkala už dávno! Ale všechno je tak, jak má být. Terryho budu mít vždycky ráda a tuhle kapelu opustil ku svému prospěchu. A Troy, to je můj šampión! (Terry Balsamo je bývalý kytarista, Troy McLawhorn je ten stávající, pozn. red.).

vložte odkaz, text nemažte

Nedávno jsi oznámila nový elektro-klasický projekt Synthesis. Pro některé fanoušky to úplně tak překvapivé nebylo, není žádné tajemství, že jsi fanynka klasické hudby, a navíc smyčce byly odjakživa důležitou součástí hudby Evanescence. Řekla jsi, že většina songů bude znít úplně jinak. Jak těžké se ti zdá předělat dobře známé songy tak, aby neztratily své původní kouzlo a atmosféru, ale aby naopak získaly něco nového?
Je to skvělá výzva. Zrovna jsem v období, kdy jsem se opět zamilovala do celý naší tvorby - dokonce i do té, která je starší a podle mě ne tak úplně dokonalá, hlavně z pohledu historie naší kapely. A taky vidím, jak moc ta hudba pro lidi znamená. Nebojím se s písněmi experimentovat, měnit styly, ukazovat nový přístupy a postupy, upravovat jejich dynamiku; času, kdy byly takový, jaký jsou, uplynulo opravdu dost. Pořád si opakuju takovou mantru, že "když se to líbí mně, tak se to bude líbit i ostatním". Takže aranžujeme prostě podle toho, jak to cítíme a jak se nám to líbí. Je to jako patchworková deka udělaná z naší hudby, ze který vzniká nový kus. Náš krásný Frankenstein!

AUDIO: Amy Lee, hlas Evanescence, má sólový singl Love Exists

Můžeš popsat proces výběru materiálu pro Synthesis? Když vybereš nějakou písničku, co je ten rozhodující faktor, který ti radí, co je na songu nejlepší, a tudíž se s tím dá pracovat, a co je taky dobré, ale dá se to vypustit? Jsou vůbec nějaké skladby, které se pro Synthesis nehodí?
Ten projekt jsem započala tím, že jsem si procházela diskografii a vybrala asi dvacet pět písniček, o kterých jsem se domnívala, že mají tomu projektu nejvíc co nabídnout. Pak jsem každý song rozebrala a dala pryč všechno kromě zpěvu, klavíru, smyčců a různých naprogramovaných věcí. Z téhle základní pozice jsem byla schopná uslyšet nějaký ten základní potenciál a pak jsem skladby proti sobě postavila. Bylo strašně těžký ten výběr oříznout na jedenáct kousků a ještě dva nový! Ale udělala jsem to nejlíp, jak to jen šlo, abych vytvořila skutečně zajímavou přehlídku dobře známých šlágrů, oblíbených (a ne zas tak známých) písní fanoušků a našich osobních srdcovek, které mají v sobě jistou epičnost a fungují dobře jako soundtrack k filmu i jako rockový song.

POPRVÉ SE SYMFONICKÝM ORCHESTREM

Je tu jedna věc, která zajímá všechny, ale pořád na ni nevíme odpověď. Budou na Synthesis také vokály?
Ježiš, no jasně! Už se nemůžu dočkat, až se pustím do nějakých těch starších songů a zazpívám to jako velká holka!

Pojedete k Synthesis taky turné? Jestli ano, znamená to, že budete hrát s celým symfonickým orchestrem?
Ano a ano! Teď právě turné probíráme a plánujeme, a úplně poprvé budeme mít i celý symfonický orchestr! Mám z toho neskutečnou radost. Ale taky z toho jsem trochu nervózní. Bude to úplně nový pocit na scéně.

Troy, Jim, Jen a Will nejspíše nebudou na Synthesis hrát na své nástroje, jsou tedy do procesu nahrávání nějak zapojeni?
Všichni se nahrávání zúčastňují - ale způsobem, jaký nečekáte. Jen se učila hrát na nový nástroj, nemůžu zatím prozradit o jaký nástroj jde, nicméně se ukázalo, že má talent pro něco, co se na Synthesis dokonale hodí. A navíc, Jen, Tim a Troy si hrají se všelijakými novými hračkami jako midi kytary, synťáky, nějaký divný pedály... Je to jako byste šli do hudebního obchodu a koupili si všechny ty ptákoviny, jejichž koupi nemůžete vysvětlit ani ospravedlnit, ale chcete si s tím prostě pohrát. A Synthesis - to je to vysvětlení a ospravedlnění!

Co se týče Willa, dělali jsme s nim takové velmi zajímavé věci. Will Science (Will "Science" Hunt, americký hudebník a producent, spolupracovník Amy Lee samotné i Evanescence, pozn. red.), Will a já jsme si udělali takové spektrum různých elektronických/industriálních zvuků (tikot a bouchání, nepopsatelná pastva pro uši) a pak jsme to zapojili do elektronických bicích. Pak Will použil hodně svůj cit a zkusil to zahrát jako bubeník, sedící za soupravou, ne jako někdo, kdo jen tak klikne a přesouvá žádané zvuky do správného místa vizuálně a zvukově. Přidalo to na lidskosti a je v tom cítit i Willův charakteristický styl. To byla super položka procesu nahrávání. Nedělali jsme to na všech skladbách, většina z nich využívá standardní programové metody. Ale ta umělá inteligence se spojila s živým stvořením. Stroje můžou myslet!

Někteří fanoušci jsou vynalézaví a už kují konspirační teorie ohledně toho, že Synthesis je vzhledem ke své povaze zřejmě nějakou předehrou před, řekněme, regulérním albem. Můžeš aspoň trochu poodhalit, jestli jsou jejich teorie správné? Nebo funguje Sythesis spíš jako takový uklidňující prostředek pro nedočkavé fanoušky? Určitě je pro tebe velký tlak, když každá druhá otázka zní "kdy bude další album?"...
Moje rozhodnutí o tom, co jako kapela děláme, hodně závisí na inspiraci a kreativních nápadech. Ne na tom, co lidi očekávají. Jak jsem řekla, nenávidím plánování, ha! Stojí to za prd, když je kreativita spíš jako práce, kreativita by měla být svobodná a plná inspirace. Hrajeme koncerty, skládáme a nahráváme, protože cítíme, že je to správný a jsme na správný vlně. Další album Evanescence po tomhle plánujeme, ale nemůžu říct kdy přesně, protože jsme teď soustředění na Synthesis. Taky se musíme podívat, kam až zajde tohle turné, dřív než si zas sednem na bobky a zapnem kreativní mód.

Existuje nějaká skladba, kterou tě už unavuje zpívat a hrát?
Jakákoli písnička vás přestane bavit, když ji děláte pořád a pořád stejně. To proto rádi měníme setlist a hrajeme songy jinak. Miluju svou kapelu! Jsou hrozně talentovaní a i díky tomu je to všechno velká zábava.

Text: Marta Šindlauerová, foto: archiv

Témata: Amy Lee, Evanescence, Rock for People, Synthesis