Ben Cristovao interview: Už nechci dělat to, co se ode mě očekává

Bene, když jsme spolu mluvili před dvěma lety, právě jsi dokončoval novou desku. Nakonec se ale práce pozdržely a až nyní vydáváš EP. Proč? 
Nebyl jsem spokojen se spoustou věcí, vyhodil jsem 60 až 70 procent hudby. Uvědomil jsem si, že chci desku pojmout jinak, už nechci dělat věci, které se ode mě očekávají. Zatím jsme na prázdniny vydali alespoň EP Poslední, kde je pět songů. Rozšířená verze vyjde v září. 

Ben Cristovao: Projekt Gladiátor je jako Forrest Gump, už běží, ale lidi o tom neví

Podle jakého klíče jsi vybíral písně na EP Poslední?
Vybral jsem songy, které se něčím vztahují k létu. Mým cílem nebylo natočit "letní hit", ale spíš se náladou trefit do aktuálního období. Věřím, že hudba se váže k prožitkům, k životním situacím. Když pak lidi přijdou na koncert, už to pro ně není jenom song, ale i konkrétní zážitek. Podle reakcí a tagů na sociálních sítích vidím, že se to povedlo, například titulní skladba Poslední má spoustu ohlasů. Fanoušci zveřejňují fotky, jak si našli nějaké opuštěné místo, kde jsou jen sami se svými myšlenkami, a tam si Poslední pouštějí. Přesně o tom ten song je.

EP POSLEDNÍ STOJÍ NA ŽIVÝCH NÁSTROJÍCH

Takže bylo záměrem na prázdniny vydat singl, který je temný a neodpovídá klasické škatulce "songů na léto"?
Ano, chtěl jsem, aby lidi pochopili, že léto nemusí být jenom veselé. Řekl jsem si, že nevydám jako první singl věc, která bude "happy", jak by asi kdekdo očekával. Byl to trochu experiment, protože takový singl by většina interpretů vydala spíš na podzim, a sám jsem byl zvědav, zda ho lidi přijmou na začátku léta. Ale odmítl jsem se podřídit stereotypům a risknul to. Klip jsem poskládal ze záběrů, které jsem natočil v lednu v Los Angeles. Vzniklo to spontánně, vytáhl jsem kameru a natočil sám sebe, jak song zpívám, neplánoval jsem, že z toho bude klip. Původně zamýšlený vizuál byl také z LA, ale z pouště, měli jsme mnohem propracovanější produkci, úplně jiný scénář.

Ben Cristovao objasnil, proč si nepřišel pro Slavíka: Pro lidi, kteří ocení fašismus, nemám žádný respekt

Proč jste nakonec ten klip z pouště nepoužili?
Těsně před tím, než jsem ho stihl vydat, přišel Marpo s klipem Dead Man Walking, který je také z pouště. A já nerad dělám věci, co už někdo udělal. Použil jsem tedy nakonec video, které je absolutně neprofesionální, vím, že tam spousta věcí mohla být jinak. Paradoxně to ale lidi zaujalo, myslel jsem, že song Poslední bude spíš jakési intro k albu, ale kladné reakce na něj se na mě valí ze všech stran, dokonce mi ho pochválila snad celá česká hiphopová scéna. Už týden po vydání si ho fanoušci na koncertě žádali a nepustili by mě bez něj z pódia.

Jak zní další skladby na EP?
Hodně pracujeme s kytarou, je to postavené na živých nástrojích. Velkou práci odvedl týpek, co si říká Herag, je pro mě opravdový kytarový kouzelník. Zatímco většina lidí má pár pedálů u kytary, on si s sebou do studia přinesl dva kufry. Dokázal s tím vytvořit neuvěřitelné věci. Myslím, že i produkčně je to zase velký posun.

Ben Cristovao vydal nové EP na tričkách. Představuje také videoklip Program

EP vydáváš netradičně pomocí triček, k nimž fanoušci dostanou QR kód na stažení hudby. Jak tě taková v podstatě revoluční myšlenka napadla?
Přišlo mi to praktické, myslím, že dnes si už lidi alba nekupují, dnes alba podporují. Když si někdo koupí něčí CD, není to proto, že by si bez fyzického nosiče nemohl tu hudbu poslechnout, ale proto, že má interpreta rád a chce ho podpořit. Já sám občas dostanu od někoho CD, ale trvá mi hrozně dlouho, než si ho pustím. Chtěl jsem proto dostat svou tvorbu k lidem jednodušší cestou. V létě jsou stejně všichni venku, můžou si na sebe vzít tričko a pustit si k tomu hudbu. Divím se, že to tak nedělají všichni. Dokonce si myslím, že by se alba měla vydávat jenom na tričkách (smích)

Co když ale někdo nechce tričko a zajímá ho čistě jen hudba – má vůbec šanci se k ní dostat?
Má, protože až to vyjde v září celé, bude to k dostání i fyzicky. Hudba vyjde na médiu, které lidem nabídne komplexní informace. Fanoušci se bude moci podívat, jak songy vznikaly, na živá vystoupení, poslechnout si akustické verze. Na Vánoce plánuji vydat také vinyl. 

foto: Alexandra Laňková

HONIL JSEM SE ZA DOKONALÝM TĚLEM, AŽ JSEM SI UVĚDOMIL, ŽE TO NEJSEM JÁ

V songu Program upozorňuješ na to, že lidé kvůli sociálním sítím často ztrácí kontakt se skutečnou realitou. (jde o takzvaný netolismus, neboli závislost na "virtuálních drogách", pozn. red) V čem konkrétně se to projevuje?
Řekl bych, že lidi často na sociálních sítích počítají, kdo má kolik lajků či Followers, řeší, kdo jak vypadá. Ta skutečná hodnota je ale úplně jinde. Poznal jsem to i sám u sebe. Dlouhou dobu jsem cvičil, řešil jsem, kde mám kolik svalů. Až uprostřed téhle "honby za dokonalým tělem"  jsem si uvědomil, že to nejsem já, že je to strašně povrchní. V době, kdy jsem vyrůstal, frčelo Libimseti.cz, kde narcisové pózovali svlečení do půl těla před zdrcadlem a sbírali lajky. Bylo to vlastně stejné jako dnes na Facebooku nebo Instagramu. Aniž bych si to uvědomil, stal jsem se jedním z těch lidí, kterým jsem se dřív smál. A to už nechci. Stále mám rád sport, ale už nechci posilovat proto, abych pak někde vystavoval břišáky. Pro můj sport posilování nepotřebuju – nejlepší způsob, jak být dobrý v brazilském jiu jitsu, je dělat brazilské jiu jitsu.

Co tvůj projekt Gladiátor, který s posilováním souvisel, nepadá tím?
Naopak, dnes se cítím být mnohem víc Gladiátorem než tenkrát. Gladiátor není o posilování, ale o boji. A vím, že dnes bych své staré já v dobách, kdy jsem měl 95 kilo ve svalech, porazil během několika desítek vteřin. Takže moje cesta Gladiátora pokračuje, ale už není tak povrchní, jako když jsem začínal.

Vraťme se zpět k těm sociálním sítím. Ty jsi na nich mimořádně úspěšný, patříš k umělcům s největším počtem sledujících. Dovedeš si vůbec představit, jak bys propagoval svou hudbu, kdyby ze dne na den všechny sociální sítě skončily?
Asi bych se snažil dostat do rádií a šířit hudbu skrz ně. Dost možná bych se ale začal věnovat něčemu úplně jinému. Byl by to pro mě nový impuls, jsem přizpůsobivý člověk a mám rád změny. Tyhle hypotetické úvahy mě docela baví, často mám v hlavě apokalyptické vize, kdy skončí současná civilizace a všichni jsme zase na stromech, musíme si udržet oheň a odhánět velké šelmy. Rád bych si to někdy, třeba v rámci cestování, vyzkoušel.

foto: Alexandra Laňková

TRENDSETTER DNES MŮŽE BÝT KDOKOLIV

Většina tvých klipů má na YouTube v řádu milionů zhlédnutí, cítíš se být trendsetter?
Vůbec ne. Myslím, že mám spíš štěstí, že se dokážu obklopit správnými lidmi a spolu s nimi ten trend vycítit. Věřím, že třeba song a klip Program má potenciál trendsetterem být, ale já nejsem ten, kdo na tom má největší zásluhu. Tím, kdo klip vymyslel, je režisér Tomáš Kasal a on je pro mě opravdový trendsetter. Podle mě je Tomáš nejlepší režisér videoklipů v Česku, a možná i v Evropě. Říkám to s jistou nadsázkou, ale zároveň vím, co má v hlavě a co nás společně ještě čeká. Možná to někoho vyprovokuje, aby přišel s něčím ještě lepším a stylovějším.

Ben Cristovao zazpíval pro stovku žen na VIP show v pražském Royalu

A kdo je podle tebe u nás tím trendsetterem, co se týče hudby?
Myslím, že v dnešní době jím může být kdokoliv. Doba je otevřená, lidi mají přístup ke všem stylům a žánrům, rozsah toho, co můžeme dělat, je nekonečný. Myslím, že i klipu Poslední se povedlo přijít s něčím neokoukaným díky tomu, že jsem se na video natáčel sám, a to ve chvíli, kdy jsem se cítil přesně tak, jak zpívám v tom songu. Když tě natáčí někdo jiný a máš vypiplanou produkci, nemůžeš být nikdy stoprocentně autentický. Nemyslím si ale, že jsem kvůli tomu trendsetter, byla to zkrátka ojedinělá věc, která zafungovala. Dlouhodobým trendsetterem je pro mě třeba Rytmus, udělal spoustu nadčasových věcí, vymyslel hlášky, které pak lidi převzali (si zabil, stokujeme vonku apod.). O tom je podle mě trendsetting. Nejen Rytmus, ale obecně i Kontrafakt, jsou v tomhle dobří. Většina našich interpretů se nechává zahraničními trendsettery ovlivnit, ale oni dokázali přijít s něčím svým, specifickým pro naši kulturu.

K EP Poslední jsi namaloval obraz Racek v moři, který posloužil jako cover a zdobí zmíněná trička. Jaký má ten obraz význam, co zachycuje?
Mám to spojené s Los Angeles, kam se rád vracím. Je to místo, kde se propojují různé kultury, já tam jsem vlastně považován za naprosto standardního a ničím nevybočujícího člověka, což mi dává klid a inspiraci, dobře se mi tam tvoří. Vždycky tam koukám na západ slunce, který je celý červený. Z toho moře sálá ohromná energie, na konci dne z vody vystupují obří vlny. Chtěl jsem tím obrazem tenhle pohled nějak vyjádřit. Je v něm i mnoho metafor, při malování hodně přemýšlím i o svém vlastním životě. Ale jako malíř se necítím. Vždycky, když něco namaluju, dám to někomu z rodiny.

Ben Cristovao si koupil mikinu z Lidlu a ostříhal si vlasy. Reaguje tím na rasismus

V lednu ses nechal vyfotit s mikinou z Lidlu, reagoval jsi tím na spousty nenávistných komentářů, když se v letáku Lidlu objevil černošský model. Myslíš si, že jsme v době, kdy je třeba, aby se umělci vyjadřovali k celospolečenským tématům?
Vždycky jsme byli v té době, jenom většina umělců nemá kapacitu, jak to správně uchopit. I já jsem se toho dřív bál, protože si myslím, že na to, jak velký máme dosah, nám vlastně spousta věcí uniká a měli bychom si napřed zjistit všechny okolnosti. Například problém většiny dnešních YouTuberů je v tom, že nemají vhled do celé problematiky a pak svým desetitisícům odbětatelů referují svůj nefundovaný názor, což může být nebezpečné.

Ben Cristovao v mikině z Lidlu, kterou si nechal poslat až do Los Angeles

Cítíš tedy zodpovědnost za to, co vypustíš?
Absolutně. Než abych řekl něco za každou cenu, radši si zjistím co nejvíc informací, a pokud si pořád nejsem jist, že mám k dané věci co říct, radši mlčím. Dát najevo svůj názor na tak závažnou problematiku, to vyžaduje mít v hlavě jasno a být připraven opovídat na všechny otázky, které pak můžou přijít. A můžeš si být jist, že přijdou.

Termíny podzimního turné
28.9. Praha, Žluté lázně
28.10. České Budějovice
2.11. Brno
3.11. Olomouc
17.11. Ústí nad Labem
18.11. Karlovy Vary
25.11. Bratislava
1.12. Jihlava
2.12. Děčín
15.12. Most
16.12. Hradec Králové

text: Josef Martínek, foto: Alexandra Laňková (rozhovor), David Turecký (promo) archiv

Témata: Ben Cristovao, Poslední, Rytmus, Žluté lázně, Marpo