Deník neúspěšného hudebníka (12.): Hudbou se dá živit snadno

Uplynul už týden od doby, kdy jsem se ptal Boha, jestli mám v hudbě pokračovat. Furt mlčí, takže asi souhlasil. Já se ale stejně nemohl pohnout z místa. Měl jsem hrát na trubku, nebo zase zkusit kytaru? Zavolat Punkýšovi a zkusit něco s ním?

Deník neúspěšného hudebníka (11.): Nová naděje

Nevěděl jsem, jak na tyhle otázky odpovědět. Po naději jsem potřeboval inspiraci. Cítil jsem, že je potřeba vyrazit na koncert. Shodou okolností měla mít tou dobou koncert kapela, ve který hrála Blanka. To byla ta bubenice, se kterou jsme málem založili kapelu. Pak teda vyšlo najevo, že šlo jen o Punkýšův flirt a z Blanky se stala taková nová Yoko Ono.

Muselo se ale nechat, že kapela, ve který Blanka hrála, si jednou vydělala kilo na béňo a dostala bagetu. To už si zasloužilo respekt. Čekal jsem inspirativní zážitek, na který se nezapomíná.

Deník neúspěšného hudebníka (10.): Jak se hraje na nervy?

A očekávání se splnilo: u samotnýho vstupu jsem musel trochu zaimprovizovat, protože jsem byl bez peněz (máma mi zase přestala dávat kapesný). Ale naštěstí jsem týpka přesvědčil, že jsem muzikant a muzikanti by spolu měli držet basu. V klubu bylo asi třicet lidí, čemuž se už dá říkat dost solidní návštěva. Není divu, že si jejich kapela už muzikou něco vydělá.

Zpěvák vřeštěl jako ďas a Blanka do tohu bušila tak, že jeden čekal, kdy se jí protrhne blána na bicích. No... zkrátka fakt nářez!

Po skončení jsem se ještě chvíli motal po klubu a narazil na frontmana. Zapředl jsem s ním řeč a pochválil koncert. To ho evidentně potěšilo. Zároveň jsem mu řekl, že bych se chtěl muzikou jednou živit.

"Já se živím hudbou," odpověděl mi na to.

"Vážně?"

"Jasně! Dělám bedňáka!"

Začal mi pak líčit, jak je to super, protože celej den přijde do kontaktu jenom s muzikantama a zároveň má pak čas na to, aby dělal svoje věci. Musel jsem uznat, že na tom něco je…

Že bych to zkusil rozjet takhle?

Text: Neúspěšný hudebník

Témata: Deník neúspěšného hudebníka, bedňáci, hudba