Vydáno 30.09.2018 | autor: Aleš Materna
Zkušený kytarista skupiny Kryštof Evžen Hofmann si i přes loňské dva vyprodané koncerty na Strahově, jarní a podzimní turné a letní Kryštof kempy našel čas na svůj sólový projekt. Splnil si tak další ze svých snů. Poté, co před nedávnem dobudoval své špičkově vybavené nahrávací studio Taurus Records ve Velké Polomi u Ostravy, vydává v těchto dnech vlastní instrumentální album RetroSpektiva. Deset pestrých kytarových skladeb dokazuje Evženovu virtuozitu a jeho autorské a aranžérské schopnosti. Jak sám říká: "Deska vznikala poslední čtyři roky, ale o vydání svých vlastních skladeb jsem snil již od dětství, kdy jsem s kytarou začínal."
Evžen Hofmann (Kryštof) interview: Kytarové instrumentální album RetroSpektiva? Další splněný sen!
Na úvod nám své sólové album představ.
Baví mě překračovat hranice. V první řadě jsem se snažil, aby album znělo moderně a zajímavě, nekladl jsem si žádné meze. Najdete na něm aranžérsky i stylově různorodé instrumentální kytarové skladby. Je v nich cítit mé ovlivnění mnoha styly od popu přes východní či latinskou hudbu, blues až po hardrockové eskapády, v poslední písničce Romance je pak zřetelný vliv vážné hudby. Používal jsem také mnoho elektronických samplů, basových syntetizátorů, ale třeba i tibetské zvonky.
S kapelou Kryštof máte letošní rok řádně nabitý. Jak náročné bylo v tom množství koncertů najít čas na svůj vlastní projekt?
Náročné to bylo (smích). Na druhou stranu, po skončení Kryštof kempů jsme měli asi měsíc a půl volno, takže jsem usoudil, že právě teď je ten správný čas na dokončení a vydání mého vlastního CD, než opět vyrazíme na podzimní akustické turné. Samozřejmě by to nebylo možné zrealizovat bez podpory mé rodiny.
Jak samotný proces nahrávání probíhal?
První fragmenty a nápady jsem nahrával ještě ve svém domácím studiu a trvalo delší čas, než se spojily jednotlivé kompozice dohromady. Z patnácti skladeb jsem nakonec vybral deset a vše, včetně samotného nahrávání, aranžování, editace materiálu a výsledného mixu, vznikalo již zde, v mém studiu Taurus Records. Například při nahrávání kytar bylo prioritou udržet jasný a rozpoznatelný rukopis mé melodické sólové hry, který někomu může připadat až "pohádkový". Já ho nazývám "Evženova létající kytara". Z hlediska aranží jsem byl hodně progresivní, plně otevřený modernímu znění, ovšem také s respektem ke starým postupům. Tedy na jedné straně slyšíte elektroniku, samply a na druhé straně pak několik milých hostů, kteří album doplnili o klasické nástroje.
O které muzikanty šlo?
Přizval jsem své letité kamarády z projektu Made In 60's, bubeníka Vaška Žůrka a basáka Pepu Páchu. Každý z nich hraje ve dvou skladbách a na perkuse je doplňuje ještě třetí host, Ivo Samiec z Opavy. Velice důležitý pro celkové vyznění alba byl také talentovaný Filip Mošner z Prahy, zvukař kapely Slza, který se postaral o zvuk, finální mix a mastering nahrávky.
Proč název RetroSpektiva?
Inspirací mi byl delší časový úsek vzniku alba a také grafické provedení obalu, které reflektuje mé počátky, kdy jsem v deseti letech poprvé sáhl po kytaře. Název alba dokresluje také spojení současných fotografií se snímky z mého dětství v jednolitý celek. Autorkou titulní fotografie je Marie Veselá, grafické zpracování bookletu, který má 24 stran a ze kterého jsem nadšený, měl na starosti Petr Janoš, web vypracoval Jan Pater a videoklip tým kolem Radima Kallera. Tahle parta sdružená kolem kapely The Fall of Ghostface se postarala o vše okolo grafiky a videa. Celá deska je tak v podstatě moravská. Poněvadž Filip Mošner, a to na něj prásknu, pochází taky z Moravy!
Jsou na albu i skladby, které jsi dříve nabízel Kryštofu?
Ano, jsou tam i takové písničky či motivy. Některé se z mnoha důvodů do repertoáru či na desky Kryštofu nevešly. Na albu jsou ale i skladby, které se do repertoáru kapely vyloženě nehodily. Například Evženovo blues, které je poctou stylu, jenž mně v začátcích ovlivnil, nebo hodně experimentální Souznění, postavené na souzvuku až pěti kytar. Také třeba Himaláje, ovlivněné východní tematikou a filozofií, o které jsem v dospívání hodně četl.
Má smysl v dnešní době nahrát a vydat kytarové instrumentální album?
Smysl to nemá. A právě proto jsem do toho šel! (smích). Udělal jsem si radost a splnil si sen. Zároveň však věřím, že pro mnoho kytarových fanoušků bude zajímavé poznat různorodost vlivů, které mají na mou hru dopad, stejně jako odkaz na hudební kořeny, ze kterých jsem při svém kytarovém zrání vycházel.
Uvažuješ, že bys při nějaké příležitosti zrealizoval nebo zahrál skladby z desky naživo?
Já to zahraju rovnou na playback! (smích) Samozřejmě si dělám srandu. Ne, o tom opravdu neuvažuju. Jednak bych na to pro velké vytížení s kapelami Kryštof a Made In 60's nenašel čas, navíc by asi bylo velmi problematické ten repertoár nacvičit a připravit pro živé hraní.
Které hudební a kytarové vzory tě formovaly?
Zcela jednoznačně pan Radim Hladík, Jimi Hendrix a švédský kytarista Yngwie Malmsteen. Pana Radima Hladíka s Blue Effectem mi pouštěl otec v deseti letech a díky němu jsem vzal poprvé do ruky elektrickou kytaru, jeho elegantní kytarová hra mě doslova strhla. V patnácti mě otec upozornil na Jimiho Hendrixe, nahrál mi z televize na videokazetu sestřih z jeho koncertů a tato VHS byla po tři roky u nás doma nejsledovanějším filmem. Později jsem se dostal ke švédskému virtuosovi Yngwie Malmsteenovi, který propojuje rockovou a klasickou hudbu. Já osobně mám pro vážnou hudbu slabost, dokonce jsem vystudoval jeden semestr klasické kytary, takže mě jeho virtuózní energická hra uhranula. Považuji ho za nejlepšího kytaristu z osmdesátých let.
Jak to bylo s tím inzerátem, díky kterému ses dostal ke kapele Kryštof?
Je pravda, že díky inzerátu jsem se s nimi seznámil a posléze i začal hrát. Na konci devadesátých let jsem se ocitl bez kapely, protože moje tehdejší skupina se rozhodla hrát coververze, což mě nebavilo. Tak jsem si podal přes Avízo inzerát, že hledám kapelu. Byla náhoda anebo řízení osudu, že zrovna ve stejné době začínající Kryštof z Havířova hledal kytaristu. Já o nich vůbec nic nevěděl, byl jsem zvědavý na setkání. Na místě jsem zjistil, že Richard přesně ví, co chce, a jde si za tím. A to se mi líbilo. Ale hlavně mě hned zaujaly jejich písničky, mimo jiné i díky českým textům. Klukům se zase líbilo, jak hraju na kytaru, tak jsme to zkusili a jsme spolu už téměř dvacet let. A ačkoliv to po dvou letech vypadalo na rozpad kapely, díky pomoci pana Vladimíra Kočandrleho, který nám na rozdíl od mnoha jiných vydavatelů dal šanci, poslechl si náš demáč a vydal první desky, jsme to ustáli a hrajeme dodnes.
S Kryštofem jste nahrávali také v New Yorku. Můžeš porovnat podmínky a vybavení nahrávacích studií v cizině a u nás? Respektive s tím svým?
Myslím si, že dnes je studiová technika všude stejně dostupná, člověk si může koupit cokoliv, ať je v Americe, nebo ve Velké Polomi. Je to spíše o tom, že každé studio je zaměřené jinak. My jsme nahrávali ve studiu v Bronxu a to mělo velký analogový pult, což si myslím, že je dnes již přežité. Já ho tady ve studiu nemám, mám modernější koncept vybavení. Ale někteří zvukaři a muzikanti jsou na to zvyklí, tak proč ne. Naopak tam měli velký výběr skvělých mikrofonů nebo kvalitní piano či hammondy, což já nemám. Ale zase tam neměli kvalitní kytary, vezl jsem si tenkrát svou vlastní. Jsem přes ty kytary, takže tady ve studiu Taurus mám několik špičkových elektrických kytar od značek Fender, Gibson, Gretch, ale i jiné. Z akustických kytar jsou to Martin, Furch a Sigma. Tedy stručně řečeno... dle vybavení se pozná, na co hraje majitel studia.
Jaká současná moderní hudba či kapela má na tebe velký vliv?
Nejkrásnější hudba je ticho! (smích) Pohybuji se už dvacet let v hudebním světě, takže si často právě ticho nejvíce užívám. Ale pokud mám jmenovat jeden fantastický hudební zážitek, pak to byl letošní koncert Imagine Dragons v Praze. Původně jsem na ně vůbec nechtěl jít, právě nám skončilo jarní turné s Kryštofem v Trutnově. A hned další den jsem měl jet do Prahy na koncert. Ale manželka mě přesvědčila, že na ně musíme jít, a ač jsem tam šel s nechutí, koncert mi naprosto vyrazil dech. Z dalších moderních kapel mám rád hlavně U2 nebo třeba Red Hot Chili Peppers, dlouho jsem naopak bojoval s Coldplay, což je další oblíbená skupina mé ženy. Dnes si je také rád poslechnu, třeba písnička Paradise je opravdu skvělá a hodně se mi líbí i klip. Jinak jsem ovšem spíše staromilec, mám rád hudbu ze šedesátých a sedmdesátých let, Led Zeppelin, Cream nebo Jethro Tull, ty opravdu miluju, naživo jsem je viděl mnohokrát.
Proto se tvůj boční projekt jmenuje Made In 60's?
Ano, právě proto. Miluju písničky a kapely ze šedesátých let. Fanoušci jsou mnohdy velice překvapeni a musím říct, že většinou příjemně, jaké písničky na koncertech hrajeme. Mimochodem právě před koncerty Made In 60's potřebuji nejvíce cvičit na kytaru, protože se jedná o dost výraznou kytarovou exhibici, která je postavena na sólové improvizaci. Cvičím i tři čtyři hodiny denně.
Na co dalšího se od tebe můžeme v nejbližší době těšit?
Teď se plně soustředím na propagaci sólové desky. S Kryštofem zároveň připravujeme vydání koncertního DVD a Blue-ray ze Strahova, což bude parádní. Už jsme viděli obal a fotografie a jsou moc povedené. V říjnu pak startuje v Havířově akustické podzimní turné Kryštof. Takže na další plány ohledně nahrávání ve studiu a koncerty s Made In 60's bude čas až v roce 2019.
text: Aleš Materna, foto: Marie Veselá
Témata: Evžen Hofmann, RetroSpektiva, Kryštof
