Nekonečný potlesk pro Mikolase Josefa, tak nějak by se dala tato fotka popsat. Jeho koncert v Roxy byl pro mě na focení obtížný, protože jsem stála vzadu. Ano, přišla jsem pozdě, protože jsem nevěřila, že by mohl začít na čas bez předskokana a že se nebude fotit pod pódiem, ale stylem "kam se nacpeš, odtud fotíš". Poprvé ve své fotokariéře jsem zaslechla hlášku "No jo, tak já si vezmu taky foťák a budu se prodírat dopředu." Co na to říct, je to záležitost, kterou nemám ráda na jakékoli akci. Ale když chcete fotku z více úhlů, musíte si pro ni jít. Tady jsem byla ráda, že jsem se dostala aspoň do půlky sálu. Naštěstí se mi ještě nestalo, že by mě někdo polil nebo dal loktem, což při mé výšce není útok, ale normální otočení kolem své osy. Takže zatím jsem na tom dobře.
