Hidden Orchestra interview: Pro Prahu máme slabost

Jak byste popsal projekt Hidden Orchestra jedním slovem? Co pro vás znamená?
Nemyslím si, že to lze popsat jedním slovem. Hudba, snad?

Jak jste se dali dohromady s ostatními členy kapely a začali spolu hrát?
Potkali jsme se v Edinburgu, kde Poppy a Tim studovali hudbu. Hráli jsme spolu v jiné kapele. Když jsem byl vyzván, abych odehrál na ivo mou sólovou studiovou muziku, požádal jsem Poppy a Tima o pomoc. Jamieho jsme potkali v jednom místním hudebním klubu a navrhli mu, aby se přidal. Zjistili jsme, že nám jeden set bicích na všechny vrstvy, co programuji ve skladbách, nestačí. (Vlastně ani dva sety nejsou dost.)

LIVE: Souboj Hidden Orchestra s Portico Quartet skončil remízou

Čí nápad byl název kapely Hidden Orchestra (Skrytý orchestr, poznámka autora) a proč jste si ho vybrali?
Přišel jsem se seznamem asi 100 jmen a nakonec jsme je všechny vyškrtali až na jeden. Nicméně, když jsme konečně vylezli na pódium, i ten poslední jsme škrtli.
Kombinovali jsme různé nápady a objevilo se jméno Hidden Orchestra, které dávalo jasný směr a smysl celého projektu. Opera/ divadlo/ stará kina a skrytý orchestr. Naše hudba v podstatě připomíná soundtrack k filmu, který nikdy nebyl natočen. Je to jakýsi smyšlený orchestr, který tvoří vrstvy individuálních nahrávek jednotlivých muzikantů v mém studiu. Název také jde ruku v ruce s citátem z Knihy Neklidu od Fernanda Pessoa o skrytém orchestru (viz. níže) a navazuje na to spousta dalších souvislostí. Zkrátka jméno Hidden Orchestra perfektně odráží myšlenku našeho hudebního projektu.

"Má duše je takový skrytý orchestr.  Nevím, jaké nástroje v ní hrají, jaká fidlátka či harfy, bubny nebo tamburína. A i když to uvnitř řinčí, slyším krásnou symfonii.“ Fernando Pessoa (Kniha Neklidu)

Kdo nebo co je pro vás inspirací?
Pracovití a pečliví lidé, kteří si potrpí na detaily, jsou pro mě velkou inspirací. Inspirují mne spisovatelé a kuchaři, zkrátka kdokoli, kdo dokáže kombinovat kreativitu a komplexní proces a má ‘drajv‘ dotáhnout věci pořádně do konce. Inspirují mě také ostatní hudební umělci a jejich tvorba. A v neposlední řadě příroda sama.

Když poslouchám album Archipelago, evokuje to ve mně různé filmové scény. Kdyby Archipelago bylo filmem, o čem by byl?
To nevím. Nikdy neskládám hudbu s konkrétním nápadem, následuji svůj instinkt a snažím se tvořit abstraktní pocit a atmosféru. Těší mě, když si lidé představují vlastní filmové scény při poslechu mé hudby. Nebo když poslouchají hudbu v autě nebo ve sluchátkách při cestě domů z práce a tím se hudba Hidden Orchestra stává jakýmsi soundtrackem k okamžiku, který právě prožívají.

Na co se těšit v listopadu: 16 tipů iREPORTu

Vaše hudba je často popisována jako epická, dramatická. Kdybyste dostali možnost složit soundtrack k jakémukoli filmu, o čem by byl?
Byl by to vážně dobrej film od neznámého či neobvyklého režiséra se silným příběhem, s prvky surrealismu. A samozřejmě by měl být krásně natočen.

Při vašich koncertech často spolupracujete s umělcem Lumenem. Jeho vizuály hovoří stejným jazykem jako vaše hudba. Máte nějaké další nápady, jak naložit s vizuály k vaší hudbě do budoucna?
S Lumenem je skvělá spolupráce. Rozumí hudbě a je ochoten bavit se o obsahu i o designu pódia. Spolupracujeme již několik let a vyvíjí se to dál a dál.
Chtěli bychom zapracovat víc na akcích, které jsou šité na míru přesně na dané místo. Dělali jsme například koncerty v kostelech v Londýně. Ač se s tímto konceptem váže dlouhá příprava, tak výsledek rozhodně stojí za to.
Promýšlíme, jakým způsobem tento koncept přenést na mezinárodní tour. Hledáme způsob, jak koncertovat na neobvyklých architektonicky zajímavých místech.

Pódium nebo nahrávací studio? Kde se více cítíte sám sebou?
Není lehké tyto dvě věci srovnávat. Každou z nich si užívám jinak. Ale nejvíc se cítím sám sebou, když jsem sám, takže v tomto směru bych volil odpověď – studio.

Máte nějaké plány na vydání nové desky, nebo jste teď zaneprázdněni koncerty?
Konstantně již několik let pracuji na nových materiálech  a způsobech, jak produkovat zvuk a skládat hudbu. Až do Vánoc koncertujeme, ale doufám, že první půlku příštího roku budu moci věnovat dokončení nového alba.

Do Prahy jezdíte koncertovat poměrně často. Co máte na Praze tak rád? Clarinet Factory nebo Floexe?
Líbí se mi město samotné, které jsem několikrát navštívil ještě před tím, než jsem tu začal hrát. Diváci jsou v Praze vždy velmi přívětiví. Mám pro Prahu slabost. Byla to první zastávka na naší tour po Evropě. Hodně mě překvapilo, že tady lidé už moji hudbu znali.
A ano, žijí a tvoří tu také úžasní muzikanti, jako například Tomáš (Dvořák a.k.a. Floex – poznámka autora). Tom je skvělá osobnost a také vynikající umělec.

Tuto sobotu se v Praze koná neobvyklá hudební akce – Silent Night – celonoční koncert ambientní hudby s přespáním v divadle. Zvažovali jste už podobné akce nebo jiné alternativní podoby koncertů?
To zní zábavně. Tohle přesně je další důvod, proč mám Prahu tak rád. V Británii by těžko lidi na podobnou akci šli.
Určitě mě hodně zajímají právě alternativní koncerty. Koncept Silent Night by pro Hidden Orchesta asi moc nefungoval, protože zrovna tiší nejsme, vlastně jsme docela dost hluční. Máme hodně elektroniky a není jednoduché vše připravit na netradičním místě se vším naším vybavením. Nicméně máme v plánu jiné neobvyklé projekty. Příští rok budu skládat hudbu a zvukový design pro botanickou zahradu.

Nějaké vtipné historky z koncertů? Divná místa? Srandovní publikum? Zapomenuté nástroje?
No jasně, všechno. Často se dostanete do hodně bizarních situací. Je to vlastně součást práce. Nikdy se přesně nedá odhadnout, jak který koncert dopadne. Ale o to je to zajímavější!

text: Kateřina Motýlová