Ivan Hlas interview: Říkalo se o mně, že jsem poslední pražský bohém

Máte novou desku Krásnej dar, na co se fanoušci mohou těšit?
Je to takové drobné ohlédnutí - nemám to moc rád, ale když jsme se do toho pustili, zjistil jsem, že je plno písniček, které lidi vůbec neznají a Aranky apod. považují za lepší. Z paměti jsem vybral deset písniček, které jsem chtěl vždycky udělat jinak, než byly udělané. Na přání firmy jsme udělali čistě akustickou desku s kytaristou Norbi Kovácsem a violoncellistou Olinem Nejezchebem, tedy v sestavě, v jaké spolu jezdíme posledních 11-12 let. A začaly nám z toho lézt zajímavé věci. Takže jsem se ohlédl rád a začalo mě to bavit. Opravdu lví podíl na desce má Norbi Kovács, který aranžoval muziku a vše okolo. Krásnej dar je to proto, že se tak jmenuje jedna moje písnička, kdysi oblíbená v kruzích, které mě znaly, doufám, že to uslyší i jiní.

Na Svatováclavské posvícení ve Stochově dorazili Ivan Hlas, Coda i Simeon Soul Charger

Myslíte si, že je čas se ohlížet?
Je mi dvaašedesát. Jak říkám, dělám to nerad, protože je pořád plno nových věcí, inspirace a invence. Ale k tomuto jsem byl víceméně přemluven a teď jsem rád, že to tak dopadlo. Posluchači se mohou těšit. Ti, co to slyšeli, byli nadšení, že zase jinak rozumějí textům, které jsou tam zvýrazněné, ale především to je muzikantské mistrovství kluků, a říkáme tomu jemná nostalgie.

RÁD IMPROVIZUJI

Kdy album pokřtíte?
Deska bude mít křest 19. října v Malostranské besedě. Zahrajeme písničky v novém kabátku, jak´jsou na té desce. To je podle mě dobře, protože nemám rád, když někdo udělá "velkou" desku s obrovskou aranží a ve skutečnosti to pak zní jinak. Tohle bude věrný. Ještě mám k těm ohlédnutím další takovou radost, vychází mi v nakladatelství Maťa takový můj první větší výběr textů. Najdete tam 62 textů, Václav Kopta tam má doslov, který je poměrně důležitý. Je to takové osobní povídání. Kvůli Václavovi jsem tam přidal ještě jeden text, takže jich je v knížce nakonec 63, a ne 62, jak mi nyní je. Pokřtíme to také 19. října. Knížku mi asi pokřtí Václav, ale nad kmotrem pro desku ještě váhám. Rád improvizuji, je možný, že si klidně vytáhnu někoho ze sálu. Tím je to živější.

Můžeme se těšit na nový klip?
Bude nový klip, momentálně vybíráme, kterou z těch jemných nostalgií zvolit. Mám určité tipy, ale chce to ještě velkou poradu. Režie se ujme Honza Malíř, který stál za kamerou u nespočtu filmů, spolupracoval například i na Šakalích létech. Honza měl teď nějaké povinnosti, ale pak to bude rychlý, až na to vlítneme, jsme sehraný tým. Rád bych do klipu dostal Prahu, město, které miluju.

Jedete po křtu na turné?
My jezdíme celoživotní turné. (úsměv) Hrajeme poměrně hodně, protože hrajeme všude, kam nás pozvou. To je výhoda Tria, že se poměrně vejdeme. Přímo k této desce ještě koncerty budou ohlášené.

Co je pro vás "krásnej dar"?
Tady můžu citovat začátek textu: "Město se do smutku obléká a člověk si hledá člověka, hodin pár, řekni, kdopak nám dal ten krásnej dar…." Čili krásnej dar je potkání s krásným člověkem a to může být jakkoliv, v lásce, v souznění, ve všem. Já mám rád harmonii odmalička, tak asi v té harmonii to je.

vložte odkaz, text nemažte

NEJKRÁSNĚJŠÍ DAR... MANŽELKA

Jaký nejkrásnější dar jste kdy dostal?
Můžu se považovat za šťastného, protože jsem dostal krásný osobní dar… teď s manželkou jsme oslavili 35 let, což pro ni nebylo vždycky lehké. (smích) To je velké štěstí. Za krásný dar považuji i to, že v tomto věku můžu ještě hrát a tvořit. Když jsem začínal, tak jsem si to nedokázal představit, tehdy jsem si říkal, že to bude tak na pět let. Ale ono to furt jde a lidí, co nás poslouchá, je čím dál víc, za což jsem vděčný.

Vy jste napsal neskutečné množství hitů, kde berete inspiraci?
Z povídání s lidmi, se kterými jsem se během života hodně setkával.

Máte nějaký recept na to, jak napsat dobrý hit?
Jedná se o náhodu, to asi řekne každý, komu se něco podobného přihodilo. Musí tam být nějaký jasný pocit a pak si to lidé vyberou sami. Když jsem natočil jakoukoliv desku, tak jsem neomylně ukázal na písničku, která tím hitem nebyla a mně se líbila. (smích) Když to vezmeme technicky, hit vyrobí ten, kdo ho pouští kolem dokola. To omílání tomu dost pomůže.

Líbí se mi názvy vašich desek, jsou poetické, kam na ně chodíte?
Jsem původním povoláním knihkupec, vždycky jsem rád četl. Myslím si, že by v textech měla být poezie, aby stály samy o sobě i bez hudby. Proto jsem rád za tu knížku, ačkoliv vždycky píšu texty až na muziku, kterou si sám udělám. To, že texty stojí samy o sobě a jsou víceméně nezávislé na hudbě, je pro mě hrozně důležité. Vidím to i výtvarně, když se povede text, má přesnou nějakou stavbu, řád.

ŘÍKALO SE MI POSLEDNÍ PRAŽSKÝ BOHÉM

Jste romantik?
Velkej (úsměv). Kámoši z hospod, z dob, kdy se o mně říkalo, že jsem poslední pražský bohém, mě nazývali posledním romantikem. Pražský bohém už nejsem, hodně jsem se zklidnil, některé věci se nedají táhnout celý život. (smích)

Byl jste spoluautorem několika muzikálů (Šakalí léta, Bedřich Smetana: The Greatest Hits atd.), nechystáte nějakou novinku?
Chystá se. Jedná se o dětský muzikál. Jednak to je z prostředí uměleckého tábora, ale tak trochu se jedná i o pohádku. Je to ještě poměrně v plenkách. Dodělává se scénář. Podle mě vypadá pěkně. Možná se ho dočkáte příští rok. Myslím si, že bude dost "nacpaný", jak já říkám. Už se nám rýsují herci. Tak uvidíme.

Spolupracoval jste s řadou známých muzikantů (YoYo Band, Žlutej pes, BSP, Dan Bárta, Věra Martinová, Lenka Filipová atd.), na jakou spolupráci rád vzpomínáte?
Spoluprací bylo víc, bylo zajímavé se se všemi potkat. Navíc mi dávali volnou ruku k tvorbě a za to jsem jim vděčný. Ale když jste zmínila YoYo Band, díky nim jsem zaznamenal první zmínku o sobě v tisku. Tenkrát hráli v Laterna Magice, ještě jako amatéři, kluci byli kulisáci, zazněly tam dvě písničky, co jsem udělal já, s Ondřejem Hejmou Ráno a pak moje Miláčku, vrať se. V tisku bylo "Hitmaker Hlas potvrdil svoji pověst" a přitom o mně tehdy nikdo nic nevěděl. Výrok, že ty písničky byly ozdobou koncertu, jsem měl donedávna schovaný. Říkal jsem si, že to je opravdu na začátek dobrý. (smích)

Jak jste na YoYo Band vůbec narazil?
Bylo to tím, že jsme bydleli kousek od sebe, a jak byly různé hudební kruhy, stejné hospody, kde se dalo hrát, nešlo se tam neseznámit. Když tam někdo něco dělal, hned to všichni věděli.

Proč máte písničku Karlín, když jste se narodil na Vinohradech a poté žil na Hanspaulce?
Původně jsem si dělal z Karlína srandu. Vznikla, když jsem se koukal z okna na Hanspaulce směrem ke Karlínu, ale pak jsem zjistil, jak je to úžasná čtvrť, jak je pravoúhle členěná jako americké město. Měl jsem první písničku Bratranec z Karlína, takovou úsměvnou. Ale pak jsem prodával rok knížky v Karlíně, tím jsem končil svoji knihkupeckou dráhu, předtím jsme tam měli zkušebnu ještě s kluky, takže jsem poznal místní lidi, změnil jsem na něj názor a vyloženě jsem se do něho zamiloval. Karlín měl takovou zvláštní tvář, která se mění. Povodeň spláchla starý Karlín a teď je z něho nový. Společnosti pro záchranu starého Karlína, který mají mimochodem moji písničku jako hymnu, proti tomu novému protestují.

Jednou z vašich písniček je i Vítr ve vlasech, máte rád vítr ve vlasech? Přemýšlel jste o zkrácení svého pověstného účesu?
Mít vítr ve vlasech je jeden z velice příjemných pocitů, je to pocit svobody. Párkrát už jsem ostříhaný byl, v některých obdobích jsem vzal kuchyňské nůžky a ustřihl jsem to. Bylo to vždycky po nějakém rychlém zamyšlení. (úsměv)

Na jakém nejzajímavějším místě jste hrál?
Hrál jsem na různých místech po světě. S Norbi Kovaszem jsme hráli třeba v Cannes nebo ve španělském Toledu, to bylo velice zajímavý. Ale nejlepší bylo, když jsem vyrazil se třemi kamarády na čundr na Kubu. Projeli jsme Kubu křížem krážem, v tu dobu tam byl u moci ještě Fidel. Jednou jsme zabloudili v pralese a už se začalo šeřit, přijeli jsme do takové vesničky a tam v baru hned začali muzikanti Guantanamera, chvíli jsme se zdrželi, půjčil jsem si kytaru, za chvíli z vesnice začali nosit další hudební nástroje. Rozjelo se to tam. Hrozně mě mrzelo, že Malagelo jsem si nemohl natočit, protože jsem s sebou neměl žádný nahrávací přístroj. Kubánsky pojaté Malagelo bylo totiž úžasné. Také jsem hrál na ambasádě v Káhiře na jednom večírku, měl jsem tam kamarádku velvyslankyni, neměli tam žádné ozvučení, měl jsem jen svoje kombo a bylo to v takovém kinosále... Protože to blbě znělo a neměli tam vinčus na mikrofon, půjčil jsem si bílou ponožku paní velvyslankyně a tím jsme vylepšili zvuk. Pak za námi chodili, že to bylo beautiful. (smích)

Kterou svoji písničku máte nejraději?
Přemýšlel jsem o tom, někteří muzikanti tvrdí: "Všechny máme rádi, jsou to naše děti." Ta knížka s texty se jmenuje Miláčku, vrať se, to byla první známější věc, kterou hrálo více muzikantů (Žlutej pes, Šlupka, Svěrák, apod.), každý trochu jinak. Tu mám asi nejradši, ale těžko hodnotit. Je to podle nálady. Písně jsou různé, což je dobře.

Neříkáte si občas po letech: "Co jsem to probůh napsal?"
To úplně ne, ale to víte, že tam člověk vidí plno chybiček, to zažívám vlastně hned, jak písničku natočím. (smích) Jinak tomu nechávám volný průběh, než abych litoval, co jsem to napsal. To je lepší jít psát něco jiného.

Kdybyste měl možnost se vrátit do nějakého okamžiku svojí kariéry, který by to byl?
Rád vzpomínám na Šakalí léta, na to strašné nadšení všech lidí, kteří to dělali, pro všechny až na pár výjimek to byla úplná prvotina. Možná je tam cítit ta energie a nadšení... od posledního řidiče až po rejžu to byl jeden tým. Byla to velká nezkušenost. Honza Hřebejk mi říkal, že s těmi zkušenostmi, co má teď, by do toho vůbec nešel. (smích) Zaplaťpánbůh, že se to tehdy natočilo... Byla to obrovská legrace.

Co byste vzkázal svým fanouškům?
Ať jsou pořád tak dobří jako doteď, protože jsou to lidé přemýšliví, krásní bez rozdílu věku, chodí na nás mladí, což nás těší. Jo, a že se budeme neustále zlepšovat…

text: Hana Bukáčková, foto: Jan Malíř, Ája Dvořáčková

Témata: Ivan Hlas, Krásnej dar, YoYo Band, Šakalí léta, písničkář