Vydáno 01.11.2016 | autor: David Stoklas
Jsou kapely, co se soustředí jen na hudbu. Pak tu jsou ty, co slovy jedné z předkapel Bury Tomorrow "give a fuck". Není jim jedno aktuální dění, drancování přírody a jiné agresivní činy. Kdo jiný než právě Architects vás budou jako hodné mámy nabádat k tomu, abyste byli při skákání z pódia opatrní.
Architects na jednom z evropských koncertů
Po šíleném kolotoči událostí, kterými si Architects za posledních pár let prošli, se dalo čekat, že probíhající turné nebude jen výlet s kytarami po Evropě. Všichni čekali, že určitě přijde okamžik, kdy se sál odmlčí a z úst frontmana Sama zazní vzpomínka na nedávno zesnulého kytaristu Toma, který po několikaletém boji v ústraní prohrál boj s rakovinou kůže. "Všechny songy, co jsme dneska hráli, byly o Tomovi. Tom byl Architects. Tom vždycky bude Architects,“ pronášel Sam Carter. A v ten moment jste si absolutně nebyli jisti, jestli ta tekutina, co vám stéká po tváři je pot nebo slzy.
Pro rakovinu není nikdo moc mladý, Tom Searle z Architects jí podlehl v osmadvaceti
Těžký a potem nasáklý vzduch vyprodané Roxy už od prvních okamžiků vířily mosh pity. Otvírákem večera byli Bury Tomorrow, kteří ze sebe kromě neurvalých tónů chrlili jedno moudro za druhým. "Se*te na VIP meet&greet, co vám některé kapely nabízejí za těžký prachy, akorát s váma vy*ebávají! Po koncertě se vyfotím a plácnu se všema, co to půjde." Takže fuck off, Jarede Leto, a další krysy, co z fans taháte tisíce za trapné cédéčko a fotku. Po nich přišli Stick To Your Guns, kteří si neodpustili malou veganskou agitku, takže leckomu vnukli myšlenku, že ryba je fakt kámoš, a ne žrádlo.
Architects tady u nás v Česku máme opravdu rádi. A oni mají rádi nás. Takže můžeme věřit tomu, že vlajku, kterou během koncertu dostali, si na aparaturu nepověsili ze slušnosti, jako když od babičky dostanete ošklivý svetr. Architects převedli vypiplanou metalcore jízdu včetně všech malých detailů. Dokonalá světla a explozivní vlny CO2, které v určitých okamžicích zahalily celé pódium neproniknutelným bílým dýmem. Celý sál se otřásal natolik, že snad i dal do pohybu tektonické desky natolik, že se možná někdo mohl bát, že se roztrhne samotná zemská kůra.
Ke koncertům takových tvrďáků neodmyslitelně patří nekoordinované pohyby, kterým se v této branži říká moshování. Dokonce se našli i takoví, kteří si pud sebezáchovy zapomněli doma a jako výchozí pozici pro crowdsurfing si vybrali jeden z balkónů. K takovým jako on měl pak i Sam malou řeč. "Zaplatili jste si lístek, abyste si užili hudbu a měli se prostě dobře. Nerad bych tu viděl nějaká zranění, a tak prosím, do konce koncertu už žádné skoky.“ Potlesk a jásot. Sam je vlastně takový protipól Randyho Blythea z Lamb of God, kterého si všichni v Česku pamatují jako chlápka, co skopává fanoušky z podia.
Je spousta měřítek skvělého koncertu. Ukopané nohy, bolavá záda, propocené triko nebo ukořistěné rekvizity od kapely. Nebo se během něj stačí nekoukat na hodinky. A tak to měla většina těch, kteří teď přišli Architects podpořit v jejich těžké situaci. Ukázat jim, že jsme tu s nimi. A oni s námi. A doufejme, že se z toho bahna vyhrabou a budeme spolu navzájem až na věky.
Text: David Stoklas, foto: facebook kapely (ilustrační snímky)
Témata: Architects, Bury Tomorrow, Stick to Your Guns, metalcore, Roxy, koncerty
4,50
čtenáři
hlasuj
