Vydáno 20.12.2016 | autor: redakce
Letošní čtvrtá adventní neděle se nesla v duchu oslav. V narvaném brněnském Metro Music Baru, což je mimochodem domácí scéna B Side Bandu, slavilo toto multižánrové těleso své kulaté narozeniny. A party to byla velkolepá - jednak zazněly skladby všech možných žánrů a druhak se během více jak dvou hodin na pódiu vystřídali všichni bývalí, současní, stálí i hostující členové, kteří kdy kapelou prošli.
Hostem narozeninového koncertu byl i Matěj Ruppert
Koncert odstartovalo několikaminutové instrumentální medley big bandových skladeb, kde se sólově představili dva hlavní saxofonisté Pavel Zlámal a Michal Žáček. Hned při této položce se projevila velmi silná stránka Metro Music Baru, a to je akustika. Za pomoci zvukařů se ji tu až na pár drobností typu občas zeslabeného mikrofonu podařilo dovézt takřka k dokonalosti, i výše popsané nedostatky byly téměř okamžitě napraveny.
Na druhou stranu výběr Metra s kapacitou přibližně 400 míst na stání nebyl úplně šťastnou volbou, klub byl pro kapelu a typ akce malý. Jednoduše řečeno si lidé i vzadu u zvukařského pultíku "šlapali po hlavách", což poněkud kazilo dojem z výborného vystoupení. I když lze pochopit, že slavit deset let zrovna na domácí scéně, byť na úkor jakéhosi pohodlí diváka, je v podstatě jedinou možnou volbou.
Jak už jsme naznačili, B Side Bandu ke kulatinám přišla popřát spousta vzácných hostů. Prvním z nich byl Jaroslav Dolník, což je jméno širšímu publiku poněkud neznámé, nicméně fanouškům například Monkey Business by aspoň trochu povědomé být mělo, neb před nějakou dobou s touto kapelou začal úzce spolupracovat. Účinkoval i v Bernsteinově The Mass. Tento charismatický zpěvák si zvolil jazzový standard Nature Boy přesně zaranžovaný pro zpěváka Kurta Ellinga, což bylo paradoxně největší úskalí celé skladby, protože se ho Dolník snažil napodobovat, a to se nezdálo být úplně dobrou volbou. Dolník totiž na rozdíl od Ellinga není (zatím) jazzový zpěvák a nemá v sobě zakořeněné jazzové cítění, nicméně je velmi talentovaný a určitě o něm ještě uslyšíme.
Kdo cítěním pro jazz a černou muziku obecně disponuje, je Tereza Černochová. Ta si pro své vystoupení vybrala tři skladby - jako první sáhla do nepřeberné studnice jazzových evergreenů a zazpívala poněkud soulově laděnou skladbu Night And Day, po které vystřihla další z amerických swingovek, přičemž prokázala značné vlohy pro tento styl a rozloučila se starší r'n'b skladbou.
Předvedla se i trojice vokalistek, které s tímto big bandem spolupracují už pět let. Ukázaly se v dixielandové písni ze 20. let Good Morning. Vydařila se i instrumentální vsuvka v podobě skladby Sing, Sang, Sung, kterou napsal a zaranžoval jeden z nejlepších moderních big band leaderů současnosti, Gordon Goodwin. Okořenil ji vynikajícím klarinetovým sólem Pavel Zlámal. Poté přišla řada na další dvojici hostů, již tvořili zpěvák a pianista Roman Dragoun a kytarista Jiří Kučerovský. Ti spolu s kapelou zahráli tři Dragounovy písně, přičemž poslední z nich, Zdroj, byla věnována minulý týden zesnulému trumpetistovi Jaromíru Hniličkovi. Tento velmi emotivní moment jednoznačně považuji za vrchol celého koncertu.
Plejáda hostů pokračovala a atmosféra gradovala s příchodem Matěje Rupperta, Terezy Černochové a Jaroslava Dolníka, aby vypálili salvu dvou písní od Monkey Business - Saturday Night Is Over a Party Shit, obě z jejich prvního alba. Na závěr Ruppertova vystoupení zazněl opět jazzový standard Mack The Knife, proslaven především Frankem Sinatrou a - jak Ruppert neopomněl připomenout - zvláště pro Brno otextován směsí němčiny, italštiny a brazilské portugalštiny. Po této písni se poprvé zdálo, že klub snad spadne.
Atmosféru zklidnily dvě skladby Michala Žáčka z jeho prozatím jediného autorského alba, přičemž druhá z nich Sax With Me, kde vystřihl parádní sólo na altsaxofon, lidi znovu dostala do varu a připravila je na velkolepé finále v podobě Vojtěcha Dyka. Ten jakožto v podstatě hlavní zpěvák kapely měl logicky největší prostor. Své vystoupení odstartoval skladbou Let's Go To Work od kapely Electro Deluxe, která je obzvlášť v Brně stále populárnější. a bez nějakých větších průtahů pokračoval písní Můj dědeček mě učívával jódlovat. V ní Dyk ukázal, že jódlovat skutečně umí velmi dobře.
Koncert se kvapně blížil do finále se skladbou Old MCDonald, což je anglická dětská říkanka, která byla výborně zaranžovaná B Side Bandem do šíleného fast tempa. Oficiální program zakončila skladba Mercy. Samozřejmě se to nemohlo obejít bez přídavků v podobě všemi zpěváky odzpívané Celebration a jen s kytarou a basou odehrané hlavní skladby z filmu Anděl Páně, která udělala definitivní tečku za jednou dekádou jedné vynikající kapely.
text: Tomáš Vrtek, foto: Tino Kratochvil
Témata: B Side Band, Vojta Dyk, Matěj Ruppert, Tereza Černochová, big band
4,00
čtenáři
hlasuj
