LIVE: Chinaski na turné - Rockfield naživo a pár hitů navrch jako bonus

CHINASKI
Fórum Karlín, Praha
1. 12. 2015

Poněkud nevděčné úlohy předskokanů se ujali moravští mladíci Like-it s ne zcela přesvědčivou hudební produkcí, ze které napůl ještě koukal teenagerský rock s texty o líbání a prvních láskách. Jako předkapela ale nakonec zafungovali docela dobře, a když okolo půl deváté opouštěli pódium, byli všichni v publiku v náladě a připraveni na hlavní hvězdu večera. Pár minut před devátou se na pódiu objevil osamocený Michal Malátný s kytarou v ruce a začal hrát Kapelu, úvodní song Rockfieldu. Jeho samota ale netrvala dlouho a už na první refrén mu přispěchali na pomoc ostatní spoluhráči.

FOTOREPORT: Chinaski poprvé rozparádili Forum Karlín

Chinaski nepostavili večerní setlist na klasickém promíchání starých a nových písní a starých hitů, ale rozhodli se poněkud netradičně zahrát všechny songy z nového alba v takovém pořadí, v jakém jsou na desce (jedinou výjimkou bylo Víno, které zaznělo až na závěr mezi přídavky). Teprve poté, co zaznělo Jak je to dojemné II, přišla řada na starší šlágry. Bylo nicméně velmi dobře poznat, že album už je nějakou dobu v oběhu mezi lidmi a singly jsou hrané v rádiích: u Každý ráno zpívali refrén při mávání rukami nad hlavou skoro všichni, stejně jako při Slovenském klínu, který přišla s kapelou zazpívat Bára Hosnedlová. Překvapivě velice dobře naživo vyzněly i další nové pomalejší skladby jako třeba Jak je to dojemné I a Až nebudu…, během níž Michal Malátný vyměnil kytaru za varhany.

Druhá část koncertu pak nabídla prostřednictvím nejzasloužilejších hitů průřez staršími deskami, i když přednost dostávaly spíše novější skladby. Hned na začátek nemohly chybět svižnější kousky na rozhýbání fanoušků - Zadarmo a Vedoucí. Zbytek setlistu převážně tvořily více či méně zamilované cajdáky jako Hlavolam, Drobná paralela nebo Vakuum. Dobráka od kosti si přišel rockovým chraplákem zazpívat divák Honza, který vyhrál karaoke soutěž uspořádanou na posledním srazu kapely a fanoušků. Volnější tempo vyvažovaly hymna čtyřicátníků 1970, Stížnost a Punčocháče jako tradiční vzpomínka na dřevní bigbeatové doby. Po závěrečném Tabáčku přišly ještě tři přídavky: Rádio Bubeneč s basovým intrem a la So What od Pink, Stejně jako já a Víno.  To díky televizní propagaci znali všichni asi úplně nejdůvěrněji. Po druhém zhasnutí světel si fanoušci vypískali ještě jeden přídavek a dostali love song s nejněžnějším textem – Vinárnu u Valdštejna.

TOP 27 velkých koncertů podzimu (II.)

Chinaski byli rozhodně celý večer ve formě, jako kdyby se hudební a textová zralost, kterou celkem nečekaně projevili na albu Rockfield, přenesla i do jejich pódiové prezentace: konec klukovin, teď už hrajeme dospělý rock! Michal Malátný je přesvědčivý frontman se skvělými hudebníky za zády, takže nebyla potřeba žádná velká show k tomu, aby si publikum koncert užilo; to, že jedinými pořádnými efekty zůstaly konfety imitující sníh při Vrchlabí, tak vůbec nevadilo.

Kromě toho hýřil Michal Malátný celý večer humorem a většina jeho průpovídek a glos byla skutečně vtipná, zvláště když si dělal srandu ze sebe samého: třeba když před Hlavolamem prohodil, že jejich kritici tvrdí, že všechny jejich písně jsou stejně jen o lásce, a mají pravdu. Před Punčocháči pak rozladil kytaru, aby dosáhl původního zvuku a Stížnost uvedl tak, že jde o píseň o českém národním sportu (přičemž nešlo ani o hokej, ani o fotbal, ale o stěžování a remcání). Chinaski už nejsou rádiovou kapelou pro pubertální slečny; ačkoliv ty na ně stále chodí, podstatná část jejich fanoušků zestárla spolu s nimi. Malátný není laciným komikem, ale sebevědomým a skvělým zpěvákem a frontmanem kapely, u které je znát posun v textech i hudbě a která zraje jako to víno z jejich písně.

text: Jiří Kalous, foto: Pavlína Čemusová