Vydáno 25.11.2016 | autor: Josef Martínek
Písničkáři Voxel a Pokáč si na aktuálním turné diváky posadili a většinu koncertů vyprodali. Plzeňská zastávka v klubu Buena Vista potvrdila, že tahle tour jim skutečně "sedla".
Pokáč a Voxel v plzeňském klubu Buena Vista. Foto: Jana Braunová
Prostředí zvolili Voxel a Pokáč šalamounsky - vyhnuli se klasickému koncertu "na stojáka", ale jejich společné vystoupení nemá ani nádech "vážného" koncertu. Diváci sice sedí, ale uspořádání sálu v Plzni nepřipomínalo například divadelní představení, fanoušci obsadili stolečky a kolem sebe měli dost prostoru. Takové pojetí vzdušnému akustickému pop-folku z repertoáru této dvojice slušelo.
FOTOREPORT: Pohodový večírek Voxela s Pokáčem v Plzni
I když písničky obou zpěváků mají společný jmenovatel (Pokáčovy texty), v lecčems se rozcházejí. Sám Pokáč je o něco méně známý než Voxel, jenž měl štěstí na několik rádiových hitů, ale jeho tvorbě to v žádném případě neubírá na zajímavosti. Především je v jeho skladbách velmi tenká hranice mezi humorem a momenty, ve kterých dokáže velmi přímě a osobitě pojmenovávat, co ho trápí.
O nostalgii, hledání vlastní cesty, komercionalizaci Vánoc i společenských stereotypech zpívá s nadhledem a bez přehnané naléhavosti, ale i s velkou citlivostí a pointou. Jeho vypravěčské dovednosti a pohotová komunikace s publikem jsou přednosti, díky kterým si na pódiu sám s akustickou kytarou bohatě vystačí. A třeba nakonec fanoušci vyhoví i jeho přání, aby si po koncertě pořídili náramek či jiný kousek merche.
Zatímco Pokáč šikovně využívá satiru, Voxel spoléhá hlavně na bezbřehý optimismus. Má rád přímočaré melodie a zároveň na jevišti oplývá takovou radostí z hudby, že nemá problém přemluvit diváky, aby s ním spolupracovali. Třeba když potřebuje nahrát linky do looperu, jenž je mu při vystupování s kytarou velkým pomocníkem, nebo když zatouží po rytmickém doprovodu jejich rukou či nohou. Že jeho svět není komplikovaný, dokazuje třeba legráckou 4 akordy, 21 songů, kdy připomíná, že většina velkých hitů stojí na stejných akordech. Platí to i o jeho písničkách.
Těch z prvního alba, ovlivněného elektropopem, ale moc nehraje, nejspíš by je už ani nedokázal prezentovat tak, aby vyzněly upřímně. V akustickém pop-folku se našel a zřejmě z této cesty, nastolené druhou deskou Motýlí efekt, neuhne ani na dalším albu. Vždyť písničku Trip s všeříkajícím refrénem "Nejlíp je tam, kde jsi ty" dokázal odzpívat zcela unplugged, bez jakýchkoliv šňůr - a diváci zpívali s ním, přestože zdaleka ne všichni měli před sebou zpěvníky, kterých dvojice vytiskla pouze omezené množství. Pochopitelně zazněl i jeho největší hit V naší ulici, jeho set ale dával smysl od začátku do konce, aniž by rádiovou hymnu potřeboval.
Závěr patřil společnému zpívání obou písničkářů. Dohromady jim to přitom jde nejlíp - Ekosong nebo Zejtra je taky den patří k tomu nejlepšímu, co v repertoáru mají, a trapně nepůsobila ani parodie skupiny Ortel, která shodou okolností právě v Plzni působí. Když na závěr Voxel a Pokáč procházeli s kytarami napříč publikem, vystihovalo to náladu celého večera - přátelskou, komorní a neformální.
text: Josef Martínek, foto: Jana Braunová
Témata: Voxel, Pokáč, Tour co sedne, Ortel, acoustic pop, folk
4,50
čtenáři
hlasuj
