Vydáno 03.07.2017 | autor: Jan Trávníček
Závěrečný den rakouského monstrfestivalu Nova Rock byl zároveň i tím nejlepším. Slunce si sice vybralo dovolenou a po polích nedaleko Nickelsdorfu se tak přebíhalo od stage ke stagi v mikinách a dlouhých kalhotách, hudebně ale byl poslední den nejbarevnější. A to i přesto, že díky zmatkům na scéně Red Bull autobusu a časovým přesunům jsme nakonec viděli mnohdy úplně jiné kapely, než byly v plánu.
LIVE: Green Day neměli šanci, čtvrtý den Nova Rocku si pro sebe ukradl David Hasselhoff
Účast velkých taháků v podobě Lower Than Atlantis a Mallory Knox byla na poslední chvíli zrušena, z malého pódia ale kromě obstojných Emil Bulls a Hacktivist velkou parádu udělali To The Rats And Wolves, což je jedna z agilních metalcorových part s velmi vychatanou vizuální stránkou, která by časem mohla zastoupit třeba takové Bring Me The Horizon.
LIVE: První den rakouského Nova Rocku - Linkin Park, sexisti Steel Panther a historická chvíle pro Five Finger Death Punch
Hned po obědě patřila velká pódia hardcore-punkovým divočákům Dead!, nadšené ohlasy kolegů referujících z německého Rock Im Parku se ale v Rakousku nepotvrdily. Bizárem byla na červené scéně hrající dechovka Wendi's Blasmusik, která na Nova Rocku nebyla poprvé a snad i proto si ji takto "z rána" přišla poslechnout velká část přítomných.
Pokud vás ale zajímá, kdo byl na celém festivalu muzikantsky nejzajímavější, musíme prstem ukázat na jméno Rag'N'Bone Man. Autor popového megahitu Human sice do areálu dorazil díky tourbusu zapadlému v blátě až o dvacet minut později, i tak si ale během půlhodinky svým všeobjímajícím, hluboko posazeným soulovým hlasem a výbornou doprovodnou kapelou omotal všechny kolem prstu podobně, jako to předloni na Szigetu předvedl Kwabs. Popové skladby s výrazným nádechem r'n'b byly po všech těch metalových výplaších jako balzám na uši, vysoký zpěvák s nepřehlédnutelným plnovousem by ale úplně stejně zaujal i na mainstreamově popovém hudebním večírku. Když se totiž opřel do druhého singlu Skin, který byl v tomto případě podán jen za doprovodu klavíru, podlamovala se z toho kolena a oči vlhly dojetím. Mohl by nám ho někdo, prosím, dovézt na samostatný koncert i k nám?
LIVE: Nova Rock - den druhý. Ohniví Blink-182, špičkoví Pendulum a jeden rozpačitě splněný sen
Velký nářez spravily spolky Eskimo Callboy a znovuzrození deathcoristé Suicide Silence, o jejichž nejnovějším počinu se v metalové komunitě s posměchem říká, že je měkčí než ukázky z čerstvého výlisku Nickelback. Hip hop s kytarami obstaral americký rapper Machine Gun Kelly, který po rozpačitém a nepochopeném výkonu na Aerodromu opět dokázal, že mu v Rakousku rozumějí. Podobně jako loni v srpnu na Frequency dal do svého výkonu spoustu energie, vtipně glosoval opodál skákajícího bunjee jumpera, zazpíval půvabné blondýnce do obličeje a mimo jiné stíhal i pokuřovat jointa.
Také Simple Plan jen šest dní od pražského koncertu na Aerodromu zopakovali svůj set jako přes kopírák, jelikož je ale jejich show plná nafukovacích balonů a skákání do publika plná známých hitů, prakticky nemohli zklamat. Do kotle si je navíc přišla poslechnout i zpěvačka Epicy Simone Simons a vypadala, že se docela dobře baví. Zhruba o hodinu později si pak zmalovala tvář černými slzami, tenisky a rifle vyměnila za podpatky a působivou koženou róbu a v dech beroucí ohnivé podívané vedle na červené scéně předváděla, že symfonický metal ve stylu beauty and the beast není jen doménou Nightwish a Within Temptation.
Nova Rock, den třetí - metalcorové hody se Sleeping With Sirens, objev Moose Blood a spojení Prophets Of Rage se System Of A Down
Velmi dobré vystoupení plné sedmdesátkového hard rocku jen o pár minut před Epicou ukázali pánové z Black Star Raiders. Ti se po smrti svých spoluhráčů z úcty k nim rozhodli, že jméno Thin Lizzy nechají spát a pod novým názvem vydali už třetí řadovku. Nabroušené kytarové riffy i dávno klasické hity původní formace jako Boys Are Back In Town měly naživo jedinou chybu. Málo diváků. Když ale přihlédneme k tomu, kolik nově složených a přeobsazených skupin, které se starým jménem hrají a dělají jakoby nic, jen aby penízky cinkaly (viz Five Finger Death Punch, Of Mice And Men nebo Suicide Silence, abychom zůstali v line-upu Novarocku), patří členům Black Star Raiders obrovský respekt za to, že si vybrali tu složitější, ale o to poctivější cestu. Jak je vidět, jde to.
Broilers a Rancid jsou takové ty hospodské vyřvávačky, kde jedna píseň zní stejně jako druhá, proto ještě vzpomeňmě hlavně na Green Day. Headliner posledního festivalového dne, po jehož konci se na obloze ukázal překrásný ohňostroj, si oproti koncertu v Praze ze začátku roku odpustil řadu nových skladeb z povedeného alba Revolution Radio, prostor totiž dostalo něco jiného. Kecy. Spousta a spousta keců z úst Billieho Joe Armstronga rozmělnila koncert plný hbitých hitovek do rozblemcaného mišmaše, v němž frontman neustále nechával na střídačku vykřikovat pravou a levou stranu publiku nesmysly.
Mnoho písní se také pod jeho velením roztáhlo na dvojnásobek, protože se zpěvák rozhodl, že je před závěrečným refrénem nechá pořádně vygradovat a vlastně pokaždé to s tou gradací přehnal, takže mu diváci pravidelně spolehlivě vychladli. Člověk si v takových chvílích několikrát vzpomněl na neslavné vystoupení na iHeart Festivalu a spekuloval, co si to ten štěkající a jako padlá fena kňučící Billie Joe asi dneska před začátkem dal za "dobroty".
FOTOREPORT: Green Day řádili v Tipsport aréně, kopli si i do Trumpa
Když už se ale po rozporuplné první půlce koncertu show rozjela a konečně začala odsýpat, byli to zase ti staří dobří Green Day, které máme rádi. Fanoušci skákali z pódia a jako obvykle se zase rozdávaly kytary. Hned dva fanoušci ale narychlo naučené riffy nezvládli, takže je Armstrong vykopnul z pódia a kytaru si tak mohl nechat až ten třetí, který požadovaný part konečně zahrál správně. Z hitů zaujaly hlavně skvělá novinka Still Breathing, letitá dvojpíseň Are We The Waiting?/St. Jimmy a také závěrečná devítiminutová smršť Jesus Of Suburbia. Konec dobrý, všechno dobré.
A nebo ne? Máte pravdu, ještě je tady jedno jméno, o němž jsme zatím nemluvili. Čtyři do latexu oblečené krásky, jejichž tvář zahalila maska (snad aby se za ně rodiče nemuseli tolik stydět), přišly za doprovodu dramatické hudby k velkým kotlům. Velkolepě do nich začaly obřími paličkami bubnovat a zvěstovaly příchod někoho speciálního. Jen to bubnování bylo vlastně na oko a všechny paličky se těsně nad bubny zastavily, protože muzika hrála kompletně z playbacku, a to i včetně těch mohutných ran. A za ohromného jásotu publika přišel v jednu ráno na scénu neuvěřitelný člověk. David Hasselhoff.
Muž, který formoval dětství řady fanoušků naivními, ale ve své době naprosto bezkonkurenčními seriály Knight Rider a Pobřežní hlídka, najednou stál v uplém třičku, které mu rýsovalo jeho udržované svalstvo, před metalovými fanoušky jako jejich spasitel. Se svým čerstvě narostlým, nechutným knírem ve stylu německého pornoherce se postavil před mikrofon a v ruce držel... druhý mikrofon! Co teď s ním? Přece si ho strčit za pásek do rozkroku a rozjet tu nejúchylnější show, jakou jste kdy v životě zažili.
The Hoff si na nic nehrál. Na pódiu nebyla žádná kapela, která by předstírala hraní, jen jeho, dle vlastních slov, "hudební režisér, s nímž spolupracuje přes třicet let". Jeho jedinou prací bylo, že zmáčkl play. Známý pojídač hamburgrů v opilosti se ani nesnažil předstírat nějaký tanec. Téměř celou hodinu jen staticky přizvukoval do mikrofonu refrény, což by za zpěv mohl považovat jen ten největší optimista a s pobavením sledoval, jak pod těmi jeho bizarními osmdesátkovými pokusy, jenž se hity staly naštěstí jen v německy mluvících zemích, divoce pařilo.
Čtveřice metalistů navlečených do kostýmů Pikachu mávala nad hlavami rudými bójkami z Baywatche a na rukou nosila desítky crowdsurferů. Tohle nebyl bizár, jaký zažijete na koncertech Karla Gotta nebo Michala Davida. Ti to všechno totiž, bohužel, myslí zcela vážně. Toto bylo nespoutané království "rrrozkoše", kterému by nezvládal konkurovat ani Dan Nekonečný. Hasselhoff mezi tím vším vykládal o fanynce z Rakouska, která se mu v osmdesátých letech vloupala v noci do domu, aby mu řekla, jakou hvězdou se díky své hudební kariéře v její zemi stal, a když si dvojice tanečnic vzala tyčku, pod níž během písničky evokující Jamajku podlézali všichni členové jeho štábu včetně pódiových techniků, dosáhlo bláznovství svého maxima.
Nezbývalo než podpořit chechtání nad ujetostí toho všeho a neuvěřitelnou euforii všude kolem vlastním plaváním na rukou fanoušků. Hudebně tragické, ale neuvěřitelně zábavné vystoupení se tak stalo vůbec nejsilnější vzpomínkou, kterou si z letošního Nova Rocku odnášíme. Těžko něco takového popsat. To se vážně musí zažít.
text: Jan Trávníček, foto: Nova Rock
Témata: Nova Rock, David Hasselhoff, Green Day, Simple Plan, Machine Gun Kelly, Rag'N'Bone Man
5,00
čtenáři
hlasuj
