Vydáno 28.07.2016 | autor: redakce
Zpěvák a lídr legendárních Led Zeppelin Robert Plant se znovu vrátil do Česka. V Plzni se svou současnou kapelou The Sensational Space Shifters naživo předvedl, jak to vypadá, když se rocková hvězda rozhodne nebýt živoucí fosilií a raději vymýšlí novou hudbu.
Robert Plant přijel se svou kapelou The Sensational & The Space Shifters. Foto: David Webr
Lochotínský amfiteátr nabízí, pokud se podaří počasí, skvělou atmosféru - s ohledem na neveselou předpověď ale mohla mít z místa konání řada fanoušků obavu. Nakonec ale vše dopadlo dobře a kromě občasného poprchávání počasí Plantovo vystoupení nekazilo.
FOTOREPORT: Robert Plant v Plzni tasil i nesmrtelné hity Led Zeppelin
Jako předskokan vystoupil britský rhytm'n'bluesový zpěvák a multiinstrumentalista Mike Sanchez, který rozehříval publikum i před reunionem Led Zeppelin v roce 2007. Krátce poté, co skončil, se takřka na minutu přesně objevil na pódiu i Robert Plant se svým současným projektem The Sensational Space Shifters. Dlužno dodat, že jsou spíše Plantovým doprovodným ansámblem než plnohodnotnou kapelou - to je poznat jak na plakátech a tričkách, kde převážnou část plochy tvoří Plantovo jméno, tak na skladbách, které se objevily ve včerejším setlistu. Dobrou polovinu koncertu totiž tvořily songy z dob vrcholné slávy Led Zeppelin.
I když je pravděpodobné, že dost lidí na Plantovo vystoupení dorazilo hlavně jako na koncert zpěváka Led Zeppelin, písně z jejich tvorby paradoxně tvořily spíše slabší část programu. Zejména ty energičtější a tvrdší jako třeba Black Dog nebo Whole Lotta Love neměly zdaleka takový drive jako na deskách a archivních živých vystoupeních, legendární Rock’n’Roll byl i výrazně pomalejší. Je pochopitelné, že Plant ve svém věku nezvládne zazpívat v takovém rozsahu a rychlosti jako dříve, ale zbytek kapely tvoří výrazně mladší hudebníci, kteří s přiblížením se původnímu tahu nemohou mít problém.
Songy Led Zeppelin byly také různě poupraveny: v Black Dog nebyl třeba přiznaný celý kytarový riff, v Dazed And Confused vystřídala rozjuchaná irská mezihra kulometné Bonhamovy bicí, stejně byla proložená Whole Lotta Love irskou Hey Bo Diddley. Zřetelný byl také ústup z důrazu na instrumentální výkony, který byl v Led Zeppelin enormní - žádná divoká kytarová sóla ani bubenické exhibice se nekonala, ačkoliv na ně hráči zcela evidentně měli. Snaha vyjít vstříc fanouškům starých časů, ale přitom zůstat věrný novému hudebnímu směřování, tak občas vyznívala spíše schizofrenně. Nejlépe rozhodně vyšly pomalejší písně: zejména Babe, I’m Gonna Leave You se skvělou flamencovou vsuvkou kytaristy Liama Tysona a křehká Going To California patřily mezi zlaté hřeby celého večera.
Jistěji působily písně z Plantovy nedávné sólové tvorby, do kterých ne zcela obvyklé nástrojové obsazení The Sensational Space Shifters plné exotických zvuků zapadlo lépe. Nejvíce nových písní zaznělo z posledního alba Lullaby and… The Ceasless Roar: odrhovačka Turn It Up, krásná Rainbow a především Little Maggie, irská lidovka, na kterou publikum zareagovalo skoro se stejným nadšením, jako na největší hity Led Zeppelin. Nechyběly ani dva covery songů legendárních amerických bluesmanů Bukka Whitea a Howlin‘ Wolfa: od prvního drsně našlápnutá Fixin‘ To Die, která se skvělými kytarovými vyhrávkami zněla rockověji než bigbeatové evergreeny od Led Zeppelin, a od druhého No Place To Go v pomalé boogie úpravě, která plynule přešla do Dazed And Confused.
RETRO: Jak Robert Plant a Jimmy Page v roce 1998 v Praze křísili ducha Led Zeppelin
Robert Plant rozhodně potvrdil svou pověst skvělého zpěváka i showmana: ačkoliv mu v některých chvílích hlas zcela neposloužil a jinde nevyšplhal do závratných výšek jako dříve, na svůj věk předvedl zcela obdivuhodný výkon. A stále to byl onen Robert Plant s mimořádně velkým charismatem i se svými charakteristickými gesty a pohyby - mávání mikrofonovou tyčí, prorocky zvednutá ruka s ukazovákem a podobně. I ostatní instrumentalisté v kapele odvedli dobrou práci - na všech bylo vidět, že si koncert užívají a baví se spolu s diváky - došlo i na synchronizované choreografie, mávání nástroji a rozezpívávání davu.
Kdo doufal, že uslyší tak trochu Led Zeppelin, mohl být lehce rozpačitý z nového kabátu, které jeho milované songy dostaly; kdo ale Planta slyšel třeba loni v Brně nebo před dvěma roky v Ostravě, nebo znal jeho pozdější tvorbu a inklinaci k world music, nemohlo ho nic zaskočit. Skoro hodinu a půl dlouhé vystoupení včetně Rock’n’Roll jako přídavku určitě stálo za to.
text: Jiří Kalous, foto: David Webr
Témata: Robert Plant, Led Zeppelin, The Sensation Space Shifters, koncerty, Plzeň, Lochotín
4,00
čtenáři
hlasuj
