Vydáno 20.12.2017 | autor: Josef Martínek
Mimořádně úspěšný rok završil Pokáč křtem své debutové desky Vlasy v pražském Lucerna Music Baru. Nejenže bylo dlouho dopředu beznadějně vyprodáno, navíc se ukázalo, jak oddanou fanouškovskou základnu si písničkář vytvořil.
LIVE: Pokáč = Písničkář, který dokáže strhnout davy
Takový povyk, jaký se spustil při příchodu Pokáče na scénu, už asi malá Lucerna dlouho nezažila. A příčinou určitě nebyla jen výzva z promítacího plátna "tleskejte, ať to není trapný". Pokáč nadsázkou ve svých textech, které si vtipně berou na paškál běžné, až fádní životní situace, dokázal pobláznit celou armádu fanoušků. Hype, jaký nastartoval sérií YouTube videí, na nichž hrál písničky ve svém pokojíčku, si přenesl až na koncertní pódia.
RECENZE: Pokáč se svými Vlasy povedeně balancuje mezi realitou a humorem
A právě pokojově byla naaranžována i stage. Nemohla tedy chybět postel, noční stolek a křeslo, k tomu samozřejmě vánoční výzdoba. Jako geniální se v průběhu večera ukázalo využití světýlek, které nabízely patnáct různých variant svícení. Po každé písničce je zpěvák a později fanoušci v prvních řadách přepínali do jiného módu. A když se náhodou přepnout zapomnělo, diváci se hlasitě připomněli. Jak málo stačí na proměnlivé vizuální obohacení po celou délku koncertu.
Svou funkci plnilo i projekční plátno, které zobrazovalo velmi jednoduché kreslené obrázky - ke každé skladbě jeden naprosto zřejmý symbol. Když koncert začínal vánoční písní Nikde žádnej sníh, projekce ukazovala kapra, písničku Lovesongy doprovázelo srdce a největší hit Mám doma kočku z plátna poslouchala ona číča. Tahle doslovnost, která by v jiných případech působila hloupě a infantilně, byla ve spojení s Pokáčovým humorem a hudebním minimalismem jeho songů milá.
Pokáč interview: Průvodce jeho prvním albem Vlasy v sedmnácti písních
Také samotný křest pojal písničkář nezvykle. Čím jiným pokřtít desku Vlasy než skutečnými vlasy? Na scénu proto dorazil Pokáčův kolega a kamarád Voxel, který pro tento slavnostní akt věnoval něco málo z porostu na své hlavě. A protože Pokáč není žádný troškař, v průběhu večera představil i další hosty, jimiž byli Kateřina Marie Tichá nebo Jakub Ondra.
Samostatnou kapitolou jsou pak fanoušci. O jejich zapálenosti nebylo pochyb už při vstupu do klubu, kdy jste mohli v hojném množství potkat malé děti i dospěláky oblečené do triček z Pokáčova merche. Ještě víc se pak projevili při koncertě, jejich podpora totiž byla až neuvěřitelná.
Přestože debutová deska Vlasy vyšla teprve letos v květnu, už nyní znal celý klub všechny texty nazpaměť a vytleskával si melodie jednotlivých písniček. A dokonce se o to Pokáč nemusel fanoušků ani lacině doprošovat, jak tomu často u českých interpretů bývá. Aby toho nebylo málo, jedna z fanynek vstoupila na pódium a předala mu napodobeninu ceny z Českého slavíka, o kterou před pár týdny neúspěšně usiloval.
Dvě hodiny písniček jen o kytaře nebo ukulele tak rozhodně nebyly žádná nuda. Pokáč svým projevem zažité klišé, kdy si pod pojmem písničkář mnozí představí posmutnělou intimitu v polotmě, bortí jako domeček z karet. Na pódiu zvládá zastat hned několik rolí, kromě zpěváka a muzikanta je i bavičem a nenuceným moderátorem. A ani tahle komplexnost nenarušuje citlivé vyznění vážněji stavěných písní, jako jsou skvělé Stereotypy.
Jestli bude Pokáč pokračovat v nastoleném tempu a nedojdou mu nápady, není pochyb, že má potenciál v příštích letech vyprodat ještě větší sály.
text: Josef Martínek, foto: Dominik Kučera, Hana Bukáčková
Témata: Pokáč, Vlasy, Lucerna Music Bar, Voxel, Jakub Ondra, Kateřina Marie Tichá
4,50
čtenáři
hlasuj
