LIVE: Teenageři mají nové hrdiny. Šílí z Twenty One Pilots

TWENTY ONE PILOTS
Lucerna Music Bar
5.2.2016

V "Améru" vyprodávají haly a doma si je pouští Jimmy Fallon. Pro většinu Čechů jsou Twenty One Pilots akorát idolem dychtivé mládeže a položkou v rotacích Evropy 2. Jenže to by byl dost omezený pohled na věc.

FOTOREPORT: Twenty One Pilots, hvězdy amerických žebříčků, vyprodali Lucerna Music Bar

Kvalita jejich nahrávek je nezpochybnitelná. V době, kdy jedna kapela recykluje druhou, písničky pro rádia tvoří kalkulačky a inovace se dočkáte maximálně v hipsterských klubech pro pár stovek posluchačů, se Twenty One Pilots povedlo smíchat dohromady poněkud bláznivý mix nadupaných bicích, melancholického piána, havajského ukulele, rapu a dokonce i trubky. Šansoniérní hlas Tylera berte jako bonus.

Jenže vzhledem k tomu, že ve dvou na stagei odehrajete bohatost vypiplaného zvuku bez přednahraných smyček těžko, hrozilo nebezpečí, že naživo si kluci hodí na pódiu relax a nechají se unášet na vlně napřažených rukou. Unášet se na závěr sice nechali. Dokonce na hlavy publika položili desky, na které si stoupli, a bubny. A s údery do poslušně držených kopáků ve víru konfet uzavřeli světovou show. O pouhém línem svezení se na vlně popularity, jak už to tak v popu občas bývá, ale nemohla být řeč.

Pro Tylera a Joshe jako by neexistovala gravitace. Snášeli se nahoru a dolů z klavíru ladností kočky. Pro bubeníka Joshe není dokonce problém si z klavíru jen tak střihnout přemet. (Holdin On To You)

Tyler střídal image od zahalení ve skeletonovém oblečku až po beachboye s přehnaně velkými brýlemi a u toho nezastavitelně přeskakoval z jednoho piedestalu na druhý. Mikrofon se tu kýval na šnůře, tu si ho Tyler vodil po stagei. Přestože z Joshe stříkal pot, show byla evidetně nazkoušená na centimetry od světla až po převleky. Vyšinuté, energické, roztančené hity z obou desek sázeli jeden za druhým bez zbytečných řečí, které nemají opravdové hvězdy zapotřebí. Kadence večera tak narůstala a na jediné dva ubrečené songy (Car Radio, Goner) došlo dle plánu až na závěr s veškerou grácií.

Ale to jste vy - návštěvnící koncertu - věděli dávno před začátkem. Proto jste si taky pro své hvězdy připravili na závěr vzkazy, zpívali jejich písně od první do poslední noty a řvali jako pominutí celý večer. Díky vám, kteří nesmrdíte u počítačů a váš rozhled sahá dál než k popularitě Jirky Krále, díky vám neumře Rock'n'Roll. V poslední době popové hudební hvězdy prakticky nevznikají. A najednou tu máme Lucernu plnou lidí s rudě podmázlýma očima, rudýma čapkama za sedm stovek v nábožném obdivu ke dvěma klukům, co se ještě před pár lety choulili za kuklami. A co víc? Ta hudba není jen pitomý umělý produkt.

Nakonec je za tím vším humbukem nepsaný příběh. Ti dva se vám dostali pod kůži tím, že byli tak trochu divní, zmatení a zranění jako vy. Promenádovali se po pódiích, schování v kuklách, a hele, uběhlo doslova pár let od jejich oficiální prvotiny Vessel a najednou naproti vám tváří v tvář stojí dva namakaní týpci, kterým svět zobe z rukou. Jako by nad nimi viselo nevyřčené klišé o americkém snu. Je fajn ho snít s nimi. A věřte, že se do Česka brzy vrátí.

text: Alena Bílková, foto: Rusty Shepherd