LIVE: The Tallest Man On Earth odehrál v Praze folkovou one man show

THE TALLEST MAN ON EARTH
LUCERNA MUSIC BAR, PRAHA
12. 9. 2016

Úvodní akt, zveřejněný až těsně před samotným koncertem, zprostředkoval švédský folkový zpěvák The Tarantula Waltz. Hráč byl poté Tallest Manem označen za přítele na cestách a věnoval mu jednu z písní. Obecenstvo věkovým průměrem přesahovalo dvacet let, značná část lidí byla anglicky mluvících. Diváci netvořili jednolitý dav hipsterů, jak by člověk u takového interpreta mohl očekávat, a v Music Baru se nekonala typická tlačenice před půlkruhovým pódiem - místa bylo dostatek a diváci mohli v tichosti naslouchat.

The Tallest Man On Earth přivezl do Prahy své písně o strachu i opouštění

Část věrných fanoušků si možná oddechla po odhalení nástrojového obsazení na pódiu - kromě stojanů na kytary bylo možné spatřit jen klávesy - mohlo se očekávat pouze sólové vystoupení, které u žánru, jako je folk, a písní, které zpívá tento hudebník, umocňuje bezprostřednost. Zpěvák sám později upřesňoval, že po dlouhé tour s doprovodnou kapelou začali jeho spoluhráči zůstávat doma kvůli vlastním svatbám - váhal tedy, zda na tour vyrazit sám, či nikoliv.

Matsson vydal své nejnovější album The Dark Bird Is Home před rokem - čtvrtá studiová nahrávka, kritiky vlažně přijatá, se poněkud liší od dřívějších alb. Po koncertních šňůrách s alby předchozími a po životních peripetiích se Tallest Man rozhodl pro roční pauzu. A poté začal nahrávat. Při osamoceném zimním nahrávání předešlých desek si řekl, že příště chce spoluhráče - Dark Bird Is Home se liší hlavně instrumentálnějšími skladbami, značnou část přídatných nástrojů, včetně klarinetu, si hudebník přesto nahrával sám.

vložte odkaz, text nemažte

Na desce je doprovázen například členem skupiny Bon Iver, právě předskakování této již legendární indie-folkové formaci ho více proslavilo - mimochodem poslední část nahrávání nového alba se odehrála ve wisconsinském studiu Justina Vernona, a.k.a. Bon Ivera. "Nejvyšší muž", ve skutečnosti Skandinávec menšího vzrůstu, v (proklatě) úzkých černých kalhotách a černém tričku přišel na pódium poněkud znenadání. Vzápětí začaly balady s komplexním vybrnkáváním, tolik příznačným pro tohoto umělce.

The Tallest Man se za každou cenu nesnažil prodat poslední desku, ale zahrál průřez své (již nemálo obsáhlé) tvorby. Hned po prvních dvou písních měl zpěvák z hraní a pohybování po pódiu orosené čelo. The Gardner, jedna z notoricky nejznámějších písní, zazněla přibližně v půli setlistu a v publiku již byl slyšet zpívány doprovod. Až po několika písních se divák dozvěděl, že Tallest Man nemá na každou svou skladbu kytaru úplně jinou, jen střídá různě laděné akustické, dvanáctistrunné či elektrické, často specificky naladěné (většina jeho písní je složena v takzvaném open tuning, otevřeném ladění).

Jednou z nejočekávanějších skladeb byla King Of Spain. Právě ta - textově i hudebně - snad nejvíce poukazuje na hudebníkovu hlavní inspiraci, Boba Dylana - vybrnkáváním se dosti podobá Dylanovým prvním, čistě folkovým albům. Jeho zpěv, vyšší a řekněme "skřehotavější", se přibližuje (a v některých prvních skladbách až příliš nuceně) právě tomuto folkovému guru. V druhé polovině koncertu hudebník usedl kvůli Little Nowhere Towns za klavír. Zahrál i dva nové singly, The Time Of The Blue a Rivers. Skladby se opět liší od předchozí tvorby - vybrnkávání zní až polyfonně a zpěvák zpívá o něco přirozeněji. Můžeme s napětím očekávat nadcházející páté album.

The Tallest Man podle setlistů z předchozích koncertů v rámci své tour obměňuje repertoár, a to výrazně - je tedy skvělé, že publikum neví, co přesně může čekat - jisté je od každého alba něco. Mnoho hudebníků živým hraním ztrácí, na kvalitě skladeb, na hudebním prožitku, o Tallest Manovi to ale neplatí. Na pódiu s kytarou v ruce ožívá, hraní zní stejně sofistikovaně jako na studiových nahrávkách.

text: Václav Melenovský, foto: Jakub Tulinger

Témata: The Tallest Man On Earth, Bob Dylan, Bon Iver, koncerty