Marina And The Diamonds interview: Nechtěla jsem to co nahrávací společnost a nějak mi to prošlo

Na začátku března přijedeš do Prahy se svou Neon Nature Tour. Co od ní mohou fanoušci očekávat?
Největší inspirací pro mě bylo vytvořit něco, co je surrealistické, ale zároveň trochu přirozené, to je základem produkce a vizuální stránky. Zemi od země se turné liší ve velikosti haly apod., ale když jsem začala psát FROOT, vše se točilo kolem hesla "la dolce vita" (sladký život), a to zůstává. Chtěla jsem vytvořit něco klasického a ženského, ale zmodernizovat to do podoby 21. století.

RECENZE: Marina and the Diamonds rozhazuje radost i smutek na všechny strany

Není to poprvé, co k nám zavítáš, v roce 2012 jsi byla předskokankou Coldplay. Jaké to je, vracet se na místa, kde jsi již vystupovala, tentokrát ale v roli hlavní hvězdy?
Rozhodně skvělé! Praha se mi při první návštěvě hrozně líbila, ale neměla jsem příležitost si ji pořádně vychutnat, stejně jako jiná města, takže tohle turné je pro mě jakási odměna, kdy se na ta místa mohu vrátit. A přestože koncerty s Coldplay byly super, mít vlastní show a potkat vlastní fanoušky… je to prostě jiné. Lepší.

Turné se od jeho oznámení poněkud rozrostlo, bylo přidáno mnoho vystoupení navíc. Překvapilo vás to, nebo jste vše měli takto naplánované?
Jak se to vezme. To, že neoznámíme všechny koncerty najednou, bylo plánované. Co mě ale překvapilo, byl fakt, že o ně byl zájem (smích) a mnoho z nich se vyprodalo. (A dokonce se přesouvaly do větších prostor, pozn. redakce)

Na turné jedeš se svým posledním albem FROOT, které je v mnoha směrech barevné. Především je barevné doslova, ale zároveň se dotýká mnoha různých témat a pocitů, zatímco tvá předchozí alba se vždy točila kolem nějaké ústřední myšlenky. Proč ta změna?
Já jsem za to vlastně hrozně ráda. Mít koncept, od kterého se album odvíjí, sice pomáhá člověku soustředit se a zajišťuje to, že výsledek je celistvý balíček, ale nakonec se dostaneš do fáze, kdy tě to nějakým způsobem svazuje. Když jsem začala psát pro FROOT, neměla jsem žádný jasný cíl, prostě jsem psala o svém životě a pak jsem se rozhodla, že sjednocujícím prvkem bude jen vizuální stránka. Bylo to o moc jednodušší než u předchozích alb.

U vizuálů bych rád chvilku zůstal, můžou být totiž na první pohled dost matoucí, protože obsah desky není vždy zdaleka tak pozitivní a hravý, jak se podle duhového obalu jeví. Ráda fanoušky mystifikuješ?
(Smích) Neee, to rozhodně není zamýšlená mystifikace. Jak jsem říkala, album je o mně a o problémech, kterými si prochází každý člověk, a já myslím, že ten barevný obal krásně reprezentuje to, že nikdo není jednobarevný, máme v sobě mnoho různých odstínů. Navíc jsme předtím vyzkoušeli mnoho barev a nic nefungovalo, takže jsem designérovi řekla, ať tam hodí duhu, a to se nám líbilo nejvíc.

TOP 10 nejlepších zahraničních alb roku 2015 podle redakce iREPORTu

Vypadá to, že si se svým vydavatelstvím dost rozumíš, proto ti také nechali tolik volnosti, FROOT jsi produkovala sama s Davidem Kostenem. S takovou svobodou ses ale rozhodla pro album napsat jen 14 písní. Proč takové omezení?
Ale to vůbec nebylo omezení ani rozhodnutí, to jsi mě možná jen špatně pochopil. Napsala jsem 14 písní a řekla jsem si: "Tohle jsou všechny písně, které jsem mohla napsat, už nemám co říct." V jednu chvíli jich mohlo být 15, ale nakonec z toho nic nebylo.

Takže jsi měla v rukou 14 písní, kterým jsi natolik věřila, že je to dost dobrého materiálu, abys mohla přestat psát?
Jo, přesně tak to bylo. Styl, kterým pracuju, je pomalý, vlastně je to dost anti-popový systém. Normálně se lidi sejdou na session a napíšou jednu nebo třeba tři písně za den, zatímco my jsme například Happy dolaďovali tři měsíce. Navíc nerada píšu hodně skladeb. Když je materiálu moc, něco se na album nevejde, a jelikož texty "nerecykluju", zůstaly by někde v šuplíku a mně by to bylo líto, protože by pro mě pořád něco znamenaly.

Tvůj "systém" je celkově dost odlišný od ostatních popových interpretů. Pro ně je běžné, že se snaží být v jistém smyslu stále větší. Ty jsi s velkými producentskými jmény pracovala na Electra Heart, ať už to byl Dr. Luke nebo Greg Kurstin, pak ses ale rozhodla, že FROOT bude komornější. Proč to, nepracovalo se ti s nimi dobře?
Způsob, jakým vznikalo moje druhé album, byl dost odlišný, cítila jsem se jen jako část velkého stroje. Psaní textů a melodií bylo sice v mé režii, ale samotná produkce se odehrávala prakticky beze mě. Vzali moje písně a dali jim zvuk, který byl zrovna in. Ne že by se mi to nelíbilo, hodně se to k té desce hodilo, ale mělo to za cíl jen vydělat peníze a udělat ze mě popovou star. To je to, co labely chtějí, že. Ale já to nechtěla. Ne že by nebylo skvělé, že Primadonna prodala snad přes 2 miliony singlů, ale to album… necítila jsem, že to je můj zvuk. Proto jsem pro FROOT chtěla vytvořit něco jiného, komplexního, a v tom jsem se našla, cítím, že v té desce je otištěná moje identita jakožto umělce.

AUDIO: Než přijede Marina And The Diamonds do Prahy, přezpívala skvěle hit Cyndi Lauper

To se mi na tobě líbí. Měla jsi před sebou možnost pokračovat a stát se podstatně větší hvězdou, ale ty jsi otočila o 180 stupňů a vrátila ses k tomu, co je ti bližší a pro tebe autentičtější.
Díky! Máš pravdu, že instinkt ti radí jít dál, být větší a větší, ale ten komornější přístup ničemu neuškodil. Paradoxně si myslím, že FROOT má dokonce více fanoušků než předchozí album, takže mi to z nějakého důvodu prošlo (smích).

Už to bude rok, co jsi své třetí album vydala. Změnil se nějak tvůj pohled na něj? Udělala bys příště něco jinak?
No…(odmlka)… to jsi mě dostal. Možná jen propagaci. Bylo jí v podstatě minimum, já byla hodně vybíravá ohledně rozhovorů a focení. A když nad tím přemýšlím, mám pocit, že už není nic, co bych neřekla. V dnešní době internetu není třeba se opakovat, řekneš něco jednou a je to úplně všude, takže bych řekla, že příště bych ráda jen tvořila hudbu bez toho, abych se do ní zasazovala. Povznesla jsem se nad sebe, lidi už toho o mně ví dost.

Tvoje turné se pomalu, ale jistě blíží ke konci, znamená to definitivní konec pro FROOT? Slibovala jsi například video k Savages.
Ano, to video jsem moc chtěla natočit, ale v tuhle chvíli myslím… vlastně vím, že konec turné bude konec téhle éry.

A bude nějaká další? Už dávno jsi zmínila, že si chceš dát pauzu a prozkoumat jiné stránky své kreativity. Někteří fanoušci z toho málem měli panické záchvaty.
Další rozhodně bude, ale plány na pauzu stále trvají. Přestože mi nesmírně lichotí, že o mě mají fanoušci takový zájem a jsou tolik oddaní, musí pochopit, že jsem na cestách sedmým rokem a teď bych například nějakou dobu ráda spala v jedné posteli, žila trochu normálněji. Samozřejmě se pak budu chtít hudbě opět věnovat, jen možná ne stejným způsobem jako doteď, nemůžu teď říct nic konkrétního.

Díky moc za rozhovor, budeme se na tebe těšit v březnu na koncertu!
Já děkuju a snad si ho užijete! 

Daniel Košťál