Martina Bárta interview: Účast na Eurovizi je pro mě výzva. Na skok od jazzu k popu? A proč ne?!

Martino, jako zpěvačka se věnujete hlavně jazzu, pro řadu lidí tedy může být překvapení, že budete Českou republiku reprezentovat v soutěži, jako je Eurovize. Jak k tomu došlo?
Je pravda, že se věnuji hlavně jazzu, ale rozhodně se nebráním ani jiným žánrům. Hudbu rozděluji pouze na dobrou a špatnou. Soutěž je pro mě obrovská výzva, ráda bych v ní ukázala českému i zahraničnímu publiku, že mám jako zpěvačka více tváří. V minulosti jsem se věnovala klasice, ale například také lidové hudbě, sama poslouchám i pop.

Eurovize 2017: Česko bude reprezentovat Martina Bárta, dostala přednost před Lenny i Ewou Farnou

Jak jste spokojena s výběrem soutěžní písně, kterou vám přidělila porota? Je to skladba, kterou byste si i vy sama ráda poslechla?
Když jsem byla oslovena pověřeným kreativním producentem Janem Potměšilem, zaslali mi k nazpívání celkem dvě písně. Skladbu, která byla nakonec vybrána, jsem si poslechla jako první a hned mě zaujala. Doufala jsem, že ji vyberou, protože se ke mně hodí víc než ta druhá předvybraná soutěžní píseň.

V posledních letech působíte hlavně v Německu, nepřekvapilo vás tedy, že si zástupci České televize vzpomněli právě na vás?
Žiji sice v Berlíně, kde jsem nedávno dokončila studium, ale kontakty s českou hudební scénou jsem nepřerušila. Vystupuji například s Big bandem Felixa Slováčka, pár let nazpět jsem působila v pražském Divadle Kalich. A již druhým rokem jsem vystupovala v rámci velkého projektu Sinatrology, myslím si, že možná právě tam mě někdo mohl zaregistrovat.

ROCKBLOG: Česko vsadilo v letošní Eurovizi na překvapení jménem Martina Bárta. Uspěje?

V NĚMECKU SE PŘEDE MNOU OTEVŘEL NOVÝ SVĚT

Jaké byly vaše začátky v Německu?
První dva roky byly poměrně krušné, ale nikdy to není lehké, když přijedete do země, kde vás vůbec nikdo nezná, musíte začínat od nuly. Studium jsem si financovala sama svými hudebními aktivitami, různými vystoupeními, což bylo spjaté s poměrně častým cestováním, pravidelným pendlováním mezi Berlínem a Prahou. Postupně ale přicházelo víc nabídek, našla jsem si okruh přátel a známých, těšila jsem se z každého úspěchu. Chtělo to svůj čas. Dnes vím, že bylo správné rozhodnutí vycestovat, a doporučila bych to každému. Je to obohacující, otevře se před vámi nový svět.

Jak si stojí česká hudba v porovnání s tou německou?
Máme tu hodně talentovaných muzikantů a musím říct, že mám radost z každého úspěchu, kterého nějaký český hudebník dosáhne i mimo ČR. Zrovna nedávno získal Ondřej Pivec cenu Grammy za desku, kterou nahrál s Gregory Porterem. Myslím, že tu máme mnoho talentů, přibývá míst, kde se hraje dobrá muzika, kde se mladí lidé scházejí. Trochu mě ale mrzí, že zatímco v Německu je jazz poměrně uznáván a má široké publikum, v Česku je jeho posluchačů méně.

Hodně jste toho také nacestovala, kam všude jste se díky hudbě podívala?
Hodně cestuji po Německu, hrála jsem už ale i v Rakousku, Švýcarsku, Itálii, Francii... Asi nejexotičtější štací byla Šanghaj, podívala jsem se letos poprvé i do USA. Cestování mě moc baví, akorát je vtipné, když se mě někdo zeptá, kam pojedu v létě na dovolenou. Vždycky to totiž spojím s nějakými hudebními aktivitami, ať už se jedná o hudební workshop či vlastní vystoupení.

Máte ambice být také sólovou zpěvačkou a mít vlastní repertoár?
Určitě ano. Poté, co jsem dokončila svá studia, mám víc času se věnovat sólovým projektům. Mám to štěstí, že má sestra Kristina Barta je výborná jazzová pianistka a skladatelka, takže momentálně plánujeme společnou desku. Do budoucna by mě také lákalo nahrát album s big bandem, mám mnoho plánů, které bych chtěla realizovat.

Pokud byste v Eurovizi uspěla a byla úspěšná v popu, zvládala byste to skloubit i se svou jazzovou kariérou?
Úplně trhnout od jazzu bych se určitě nechtěla, ale velmi bych si přála, kdyby se mi povedlo najít někoho, kdo by pro mě psal muziku, která by mi stylově sedla. Nejsem bohužel „songwriter“. Je to proces hledání, zkoušení. Sama vyrážím často mezi muzikanty, a to i mezi ty úplně neznámé, protože věřím, že existuje spousta talentovaných lidí, o nichž zatím nikdo neví. Zatím to jsou všechno jen sny a plány.

ROK OD ROKU SE ÚROVEŇ SOUTĚŽE ZVYŠUJE

Nemáte obavy ze špatné pověsti, kterou u nás Eurovize má? Řada našich muzikantů by možná právě kvůli mínění veřejnosti do této soutěže nešla...
Je to o osobním přesvědčení. Do Eurovize bych nešla, pokud bych měla vystoupit s písní, s níž bych se neztotožňovala. Mně se ale vybraná písnička opravdu moc líbí. Co se týče pověsti, v zahraničí je Eurovize považovaná za prestižní událost, jednotlivé země jsou hrdé na to, že do ní můžou vyslat svoje zástupce, a myslím si, že rok od roku se úroveň soutěže zvyšuje.

Eurovizi vyhrála Ukrajinka Jamala s politickou písní, Gabriela Gunčíková byla ve finále předposlední

Čím byste podle vašeho názoru mohla hlasující z evropských zemí zaujmout, co považujete za svoje silné stránky?
Chtěla bych působit co nejpřirozeněji. Budu se prezentovat tak, aby bylo patrné, že jsem to skutečně já a věřím, že právě to by mohlo diváky zaujmout. Svou písní bych publiku ráda předala emoce, chtěla bych lidem něco sdělit. Pódiová prezentace bude velmi nenásilná, jediné, co mě mrzí, je to, že v Eurovizi člověk nemůže vystoupit s živou kapelou. Ale můžu mít po boku alespoň vokalisty.

ZE SOUČASNÉ GENERACE OBDIVUJI LADY GAGA

V jednom z rozhovorů jste prohlásila, že chcete svůj život žít tak, abyste ve stáří nemusela litovat, že vám protekl mezi prsty. Přistupujete takto i k účasti v Eurovizi?
Přistupuji k životu podle hesla Carpe diem. Opravdu si myslím, že by člověk měl žít život naplno. Možná to vyzní bláhově, že jsem snílek, ale já asi taková opravdu jsem. Vždycky, když mi někdo řekl, že něco nedokážu, o to víc mě to motivovalo a nakonec jsem to dokázala. Všechno, co jsem si zatím přála, se mi dosud splnilo. Když si jde člověk za svým a je v tom poctivý, všechno je možné.

Vystudovala jste hru na lesní roh. Máte pro tento nástroj uplatnění i ve své hudbě?
Ráda bych experimentovala s tím, že bych hrála jazz na lesní roh. Nebyla bych zdaleka první, která by něco takového zkusila – lesní roh ve svých projektech využívali i Frank Sinatra nebo Quincy Jones. Zvuk tohoto nástroje miluji a ráda bych ho během svých vystoupení využívala častěji.

Jaké jsou vaše vzory, kdo vás při vaší dosavadní hudební cestě nejvíc ovlivnil?
Hodně mě ovlivnili hudební profesoři, kteří mě vždy podporovali, ujišťovali mě v tom, že to, co dělám, má smysl. Z hudebníků současné generace obdivuji Lady Gaga. Má úžasný životní příběh, odmalička psala vlastní muziku, pak se vyšvihla na základě svých popových hitů, ale dnes je v pozici, kdy si může dělat, co chce. Inspirují mě její názory, je to zpěvačka, která se nezaprodá jen tak něčemu. Nedávno jsem s ní viděla jeden rozhovor, ve kterém popisuje, jak se naučila říkat ne, jak ji nebaví ta dnešní povrchnost, kdy lidé řeší, kolik má kdo lajků na Facebooku, počet followers na Instagramu. Považuji ji za velmi silnou osobnost. Mám ráda také Raye Charlese, Michaela Jacksona, Amy Winehouse, Adele. Líbí se mi i kanadský jazzový zpěvák Michael Bublé, Jamie Cullum, Robbie Williams, Kurt Elling. Zbožňuji Barbru Streisand a Natalie Cole. Z českých muzikantů bych zmínila třeba Dana Bártu a jeho kapelu Illustratosphera či JAR.

Okolnosti letošního výběru soutěžní písně a interpreta do Eurovize nám za Českou televizi objasnil Martin Brož, který má na starosti komunikaci s médii.

Martin Brož (Česká televize): V Eurovizi nám nejde nutně o mediálně úspěšné jméno, ale o kvalitu

Jak probíhala volba letošní soutěžní písně a na základě čeho jste pro její interpretaci vybrali zrovna Martinu Bárta?
Do výběru nám letos přišlo přes 300 písní, z nichž vedení české delegace společně s Honzou Maxiánem vybralo pět nejlepších, které byly následně předloženy odborné porotě. Každý její člen je seřadil od jedničky do pětky, z čehož jsme zjistili, jaké z těchto písní by měly mít největší potenciál úspěchu. Neznamená to, že píseň na prvním místě bude nakonec vybrána, i když letos to tak bylo. Důležité totiž je, jak ji podají vybraní interpreti. S těmi většinou jednáme v průběhu celého roku, letos jich připadalo v úvahu asi šest. Každého z nich jsme požádali, aby některé z těchto písniček nazpíval – například Martina zpívala dvě, někteří dokonce tři, kdežto jiní naopak jenom jednu. Až podání konkrétního interpreta konkrétní písně tedy rozhoduje o tom, kdo nás bude v soutěži reprezentovat.

Prozradíte čtenárům, kteří další interpreti letos připadali v úvahu?
Jména nezveřejňujeme moc rádi, protože v Česku je opravdu odvaha jít do Eurovize - mínění veřejnosti o soutěži totiž není moc dobré, což je v rozporu se zbytkem světa, kde je to pro všechny velká a prestižní událost. Pakliže nakonec nebyli daní interpreti vybráni, není důvod je vystavovat tlaku a případné kritice kvůli tomu, že se chtěli zúčastnit. Otevřeně mohu prozradit dvě jména - Lenny, která účast odmítla, a Mikolas Josef, s nímž jsme se aktivně o Eurovizi bavili, ale písnička, se kterou chtěl soutěžit, by podle nás neobstála. Věříme však, že pokud to nedopadlo letos, příští rok to může být jiné.

Velká část domácích interpretů se tedy k soutěži staví spíše skepticky?
Ano, ale otevírá nám to dveře k zajímavým zpěvákům, jako je Martina Bárta. Zbavujeme se tím předsudku, že to musí být mediálně úspěšné jméno, a o to víc se pídíme po kvalitě. Zajímavostí je, že v posledních třech letech nás vždy reprezentovala zpěvačka, která žije v zahraničí - Marta Jandová, Gabriela Gunčíková a teď Martina Bárta. Je to i díky tomu, že si uvědomují, co jim účast v Eurovizi může v rámci mezinárodní kariéry přinést, kdežto český rybníček je hodně uzavřený a řada lokálních interpretů se ani nesnaží uspět za hranicemi naší země.

Byli byste ochotni vyslat do Eurovize česky zpívanou píseň? Podmínkou účasti totiž není anglický text, naopak některé státy chtějí svým mateřským jazykem přiblížit ostatním evropským divákům svou kulturu.
Češtině se nebráníme, ale je pravda, že pro zahraniční posluchače to není na poslech nejlibozvučnější jazyk. Museli bychom mít opravdu dobrou písničku s velmi přesvědčivým podáním interpreta, abychom si troufli soutěžit se skladbou s českým textem. Tato konstalace zatím nenastala.

text: Josef Martínek, foto: Tomáš Vlach

Témata: Martina Bárta, Eurovision Song Contest, Lady Gaga, Quincy Jones, Frank Sinatra