Michal Ambrož interview: Na starý kolena jsem se postavil na svoje nohy

Už 31. března zahajujete v Kolíně koncertní šňůru. Zkoušíte, nebo už máte nazkoušeno?
V novém roce jsme hráli dva koncerty, před kterými jsme měli zkoušku a bezprostředně před zahájením turné budeme mít ještě další zkoušky. Ale víceméně máme repertoár přichystaný, protože jsme ho hráli už na podzim. Teď ladíme detaily a přidáváme písničky, které jsme zatím nehráli.

PREMIÉRA: Michal Pelant představuje své EP, text k singlu Ráno napsal Michal Ambrož

Nenastal čas, abyste vystupoval výhradně pod svým jménem bez přívlastku kapely? Michal Ambrož & Hudba Praha může být pro některé posluchače matoucí označení v tom, kdo všechno se na pódiu představí.
Samozřejmě jsem zvažoval, že by se název změnil. Navíc k názvu Hudba Praha mě nepojí žádné vazby, protože to byl tenkrát takový úhybný manévr. Přejmenovali jsme se, když Jasnou Páku zakázali. Tohle byl takový únikový název, který kromě humorné historky s dědečkem jednoho kamaráda ve Střešovicích neměl žádnou valnou hodnotu. Ale v průběhu let si na něj lidi zvykli, stala se z něj značka. To byl vlastně jediný důvod, proč jsme ho za mým jménem nechali. Mnohem víc by se mi líbil název Michal Ambrož & Androš band.

Možná v budoucnu k tomuto jménu přece jen přistoupíte?
Nevím, jak to bude dál. Nejdůležitější bude případné vydání další desky, to by se název znovu řešil a byl by to asi rozhodující moment. Malou zkušenost s přejmenováním už mám. Když Hudba Praha poprvé skončila v roce '96, tak jsem dal dohromady kapelu Divoký srdce, která trochu na Hudbu Praha navazovala. Musím ale říct, že lidi to vůbec nezaregistrovali. Okruh těch fanoušků byl tak malý, že se vůbec nedal srovnat s okruhem, který měla Hudba Praha. I proto jsem zůstal u toho názvu.

Na turné zazní písničky z vaší poslední desky Srdeční příběh, kterou jste vydal s Davidem Kollerem. Zároveň slibujete největší hity Hudby Praha, je to tak?
Dalo by se to tak říct. Ale většinou teď budu hrát svoje písně. V Hudbě Praha byli i další autoři, kteří skládali, a tyhle písně patrně přenechám kapele Hudba Praha band. Myslím, že já můžu dost dobře čerpat z vlastních autorských potenciálů. Samozřejmě, někde se tyhle dvě kapely budou prolínat, protože jak já, tak i oni budou chtít hrát ty největší hity. Já mám tu výhodu, že hraju ještě s Jasnou Pákou a některé písničky necháváme právě tady.

vložte odkaz, text nemažte

Hrajete písně Hudby Praha bez sentimentu? Nepřipomínají vám staré rány?
S tím problém nemám. S lidmi z bývalé kapely se můžu potkat v klidu v hospodě. Ale víceméně přes starou éru jsem se přenesl. Postavili jsme novou kapelu, jedem turné k desce, kterou jsme udělali s Davidem Kollerem, a tím se otevřela další dvířka. Možná ji slyšeli lidi, kteří Hudbu Praha nebo Jasnou Páku neposlouchali. Jsou to třeba příznivci Davida Kollera.

DAVID KOLLER: ZPĚV A NOVÁ TVORBA

Na albu Srdeční příběh jste se dle mnoha kritiků předvedl velmi dobře pěvecky. Bylo to tím, že jste tentokrát pouze zpíval, nenahrával jste kytaru? Nebo vám lépe sedly úpravy Davida Kollera?
Bylo to jedno s druhým. Desku nahrávaly tři různé kapely. Přijely a za den nebo někdy za dva to celé nahrály. A bylo to tak dobré, že jsem měl trochu trable, jestli tomu ve zpěvu budu vůbec stačit. Říkal jsem si, že bych to zpěvem mohl pokazit. Na to, jak tam zpívám, mě trochu navedli právě ti muzikanti. Nahrával jsem k tomu takové pracovní zpěvy, ležérním hlasem. A tak jsem jim vysvětloval, že teď pro pracovní účely zpívám jen tak při zdi, nijak na to netlačím. A oni mi řekli, že je to takhle lepší.

Se zpěvem jste si tedy pohrával…
Ve studiu jsem strávil víc času než kapely. Zpěvy jdou od klidových poloh až do vypjatějších, a to jsem na jeden zátah nemohl nahrát. Trvalo to delší dobu, ale David měl se mnou trpělivost. Dělalo se to v jeho studiu, které je perfektně vybavené. Navíc on rozumí zpěvu, takže mě vedl ve výrazu v těch písních. Dělali jsme hodně verzí, ze kterých se vybíralo. Podstatný rozdíl mezi tím, jak jsem točil desky dříve a tjak eď, je v tom, že v minulosti se strašně dlouho hledal zvuk kapely, pracovalo se s ním a na zpěv už tolik času nebylo, dělal se většinou v presu. Je to moje první deska, kde jsem se mohl věnovat zpěvu.

Stále mluvíme o Davidu Kollerovi. Přijede na některý z koncertů turné?
Nemůžu to slíbit. Dost bych stál o to, aby se objevil v Brně a Praze. Zatím je to v jednání.

S muzikou jste zažil krušné chvíle. Jasnou Páku zakázali, Hudba Praha procházela také krizemi a nakonec šla svou cestou bez vás. Nikdy jste nechtěl s hraním skončit?
Za Bolševika jsem to nejen já, ale myslím, že všichni v kapele, brali jako povinnost. Čím víc se systém drolil, tím jsme byli drzejší. Na konci 80. let jsme dělali písničky, oproti kterým byly třeba Špinavý záda docela legrace. Byly to opravdu ostrý věci. S napětím jsme čekali, jak to dopadne. Říkali jsme, že buď to praskne, nebo nás zavřou. Nebyla jiná volba. Po pádu bolševismu se otevřely nové možnosti a díky těm jsme se z amatérů stali poloprofesionály. Další přelom nastal, když se u některých hraní v kapele těžko slučovala s prací mnohdy na plný úvazek. Já chtěl přes všechno dál hrát… A nakonec ty peripetie okolo Hudby Praha. Teď jsem sám se staronovou Hudbou Praha. Takzvaně jsem se na starý kolena postavil na svoje nohy.

Na čem v současné době pracujete? Nepíšete novou knihu?
Ne. (smích) Nedávno jsem dělal rozhovor a uvedli mě u něj jako spisovatele. Okamžitě jsem to škrtl. Tu knihu (Já už si to, ty vole, nepamatuju přesně, vydána 2012, pozn. red.) sestavil můj dlouholetý kamarád a potažmo i dlouholetý nehrající člen Jasný Páky a Hudby Praha Karel Haloun, který to s vydavatelem Honzou Mattušem dával dohromady. Trpí to takovou nesoustavností, což mi docela vadí, ale na druhou stranu lepší něco, nežli nic. To, co říkám, opravdu říkám já, ale zbytek textu připravoval Karel. Právě proto to není úplně moje kniha, necítím se být spisovatelem ani nic podobného nerozjíždím.

A písničky tvoříte?
Vypůjčím si Davidovo úsloví: "Je důležité mít termín". Termín znamená zakázku. Celé věky měli umělci zakázky. Málokdy tvořili do šuplíku. To jsou možná výdobytky bolševismu. Ale za normálních okolností žádní umělci nedělají nic do šuplíku. Takže až bude zakázka, tak na ní začnu pracovat.

text: Jitka Fialková

Témata: Michal Ambrož, David Koller, Srdeční příběh, Hudba Praha