Peter Hayes (Black Rebel Motorcycle Club) interview: Baví mě zpochybňovat vlastní pochybnosti

Vzpomeneš si, kdy jste naposledy hráli v Praze?
Naposledy v Praze? Upřímně, opravdu si nevzpomenu. Je to fakt hodně let. (21. 5. 2009 a 29. 6. 2004, pozn. red.) Myslím, že jsme hráli, pak měli den volno a byli jsme v hotelu, který měl bowlingové dráhy. A mně se podařilo prohodit kouli skrz strop a vykopli nás odtamtud.

Black Rebel Motorcycle Club si střihne evropskou zastávku v Roxy

To jsi trošku pankáč, co?
Nene, spíš jsem trošku idiot (smích). Nepamatuju si, ani kde a kdy jsme to hráli (SaSaZu / T-mobile Park Kolbenova, Praha; pozn. red.).

Těšíš se na další koncert v Praze?
Jasně. Řekněme, že se těším na každý koncert na každém místě. To je na tom, co dělám, ta zábavná část. Doufám, že se nám podaří omrknout taky kus města. A víš jak, vzpomínky přicházejí a odcházejí s každým místem, který navštívíš, ale to přece neznamená, že se to nestalo. (smích) Takže… To je na tom ta zábavná stránka, hrát pro lidi, kteří, doufejme, zažijí něco, co si zapamatují. Miluju tu možnost dělat muziku.

Zeptám se tě teď na vaši poslední desku Wrong Creatures. Co bys o ní českým fanouškům řekl? Přistupovali jste k ní při tvorbě v něčem jinak než u těch předchozích?
Přistupovali jsme k ní víceméně jako k těm ostatním, chvilku jsme jamovali, dali nápady dohromady, ale tentokrát jsme si přizvali producenta (Nick Launay - Nick Cave, Arcade Fire; pozn. red.), se kterým jsme pracovali v užším kontaktu, než tomu bylo na předchozích deskách. Dělil se s námi o své dojmy, řekl nám, kdy je píseň moc dlouhá, kdy něco nedává smysl a tak jsme se trošku plácali sem a tam, než jsme se shodli či neshodli. Nakonec jsme dali dohromady 14, 15, možná 16 písní, z nichž některé vyjdou později, ale ano, jinak jsme k tomu přistupovali tak jako k ostatním albům. Je to jediný přístup, jaký známe a umíme praktikovat. A tak nějak všichni doufáme, že se skladba vyvede (smích).

NAŠE TVORBA JE UVOLNĚNÁ

 
Skvělý, díky! Zní to, jako kdybys mi vyprávěl o vašem aktu tvoření. A jelikož jsem včera dělal jiný rozhovor, tentokrát s českým týpkem, položil jsem mu též otázku - jak u nich v kapele probíhá tvorba. Vím už i o skupinách, kde to řídí jeden mozek a ten diktuje. A pak jsou ty "další", které se snaží to procítit, jamovat, být tomu otevření - jak je to tedy u vás?
Jo jo, přesně tak, je to všechno naprosto uvolněný… třeba Leah začne hrát na bicí a ta inspiruje další linky, kytarový, basový a začne se to rýsovat. Následujeme se, nahoru a dolů, tam a zpět, a jakmile kdokoliv z nás dostane nápad něco mumlat, pokračujeme v tom, dokud se to nezačne hodně měnit a přichází opravdový vokál. Většinou se snažíme nechat slova vylétávat, ať je zpívá kdokoliv a toho pak necháme vést… když ovšem ta osoba nemá úplně jasný směr, to se pak přidáváme (smích) a čekáme, co se stane. Je to všechno uvolněný a to se snažíme si udržet nejlíp, jak umíme.

Dvacet let, to je dlouhá doba. Oslavy už proběhly, nebo teprve proběhnou?
Jsou tu dvě možnosti, jak na to nahlížet. První album bylo někdy kolem roku 2000, nevím přesně kdy (vyšlo v roce 2001, pozn. red). Hrajeme spolu od roku 1994, možná 1993, takže pokud se zaměříme na vydání alba, není to tak docela dvacet let.

Vrátím-li se k tvorbě skladeb, byl jsem, řekněme, pohlcen Circus Bazooko, ta mě fakt bavila. Jak vznikla?
Tahle byla spíš Robova, začal s tím sám, když jsme byli já i Leah na cestě na zkoušku a čekal na nás. Na svém pedal-boardu mám takovou tu věc, jmenuje se "headrush", která ti umožňuje hrát party přes sebe a opět přes sebe. Takže on nahrával party a čekal na nás. S Leah na tom pak pracoval čekajíc na mě a přidali do toho bicí. Když jsem dorazil do studia, přidal jsem basu a udělali jsme klávesy a pak jsem udělal taky nějakou kytaru, ale bylo toho až až. Máme taky pedál, který promění kytarový zvuk skoro ve varhany, a tak se to prostě stalo, heh. Stalo se to téměř beze mě, hehe. 

Objeví se tato skladba v setlistu tour?
Jo, sem tam. Záleží na tom, zda pár věcí funguje tak, jak má. Občas to nefunguje s klávesami a my nehrajeme s žádným backgroundem, takže to je občas těžký udělat. Pokud to všechno jde, tak jo, už jsme ji párkrát hráli. Má trošku jinou příchuť.

MUSÍME CHTÍT ŽÍT MIMO "NORMÁLNO"

V textech jsem taky narazil na slovíčko "fate" (osud), co pro tebe znamená? 
Nemyslím si, že bych byl nějak moc náboženský založený, nevím. Rozumím dobře otázce? 

Myslel jsem slovo "fate", nikoliv "faith", ale spíš "destiny". Věříš v osud?
Myslím, že jsme oběťmi okolností a myslím, že to, co bychom měli dělat, je být otevření. Snažit se žít naše životy co nejvíce otevřeni příležitostem, nežít ve strachu z neznámého. To vytváří osud, alespoň pro mě. Okolnosti, ty se prostě dějí a my musíme chtít žít mimo "normálno" a doufat, že se to prostě stane. Nevím, jestli osud je to správný slovo, pro to, o čem mluvím, ale přijde mi, že to nějak souvisí s tím, že je to napsáno někým dalším… Nemyslím si, že bychom mohli napsat svůj osud, ale myslím, že si můžem vypomoct vlastníma rukama a tím, jak budeme žít a co budeme dělat. Je vždycky super, když si člověk položí tak těžkou otázku do života. Baví mě zpochybňovat vlastní pochybnosti. Ptám se sám sebe na osud, ale taky se ptám, proč se ptám, jak se mě to týká… Je to legrační, díky za otázku, fakt! Myslím, že by to mělo dělat víc lidí a že pak přijde víc klidu do našeho života.

Klid, krásný slovo s krásnými významy. Našel jsi klid?
(smích) Tak nějak se pořád učíme ho najít. Říkat takový věci je mnohem snažší, než je doopravdy dělat, co? (smích) Nevím proč, ale je mnohem těžší žít svoje myšlenky, může to být i tvrdý. Přijmout cestu, po který se vydáme, to s tím úzce souvisí. Ne každý ale chce najít klid, že je to tak? (smích).

Dále jsem se Petera ptal, zda zná nějaké české umělce, což nejspíš nebyla nejlepší otázka, jelikož jsem ho dostal do úzkých. Dověděl jsem se ale, že Leah čte ráda o kosmologii a že Peter sám není nijak extra sečtělý. Zamotali jsme se a operátorka oznámila blížící se konec rozhovoru. Výše uvedené finále mě ale přesvědčilo, že Peterova životní filosofie je zralá a že je to muž, který snad ví, co chce.

Úplně poslední otázka se týkala supportu, ptal jsem se, zda hodlají nechat na promotérech, jakou kapelu, třeba z lokální scény, seženou, nebo mají vybranou vlastní. Peter odpověděl, že doufá v lokální formaci, jelikož málokterá dokáže absolvovat celou tour a to dělá trošku zmatky.  Téměř otcovsky mi popřál, ať se mi daří. A jelikož jsem se mu na začátku zmínil, že pracuji hned vedle Roxy, kde v červnu vystoupí, slíbil, že se pokusí mě v restauraci navštívit a vidět, s kým si právě popovídal.

text: Daniel Kopecký, foto: archiv

Témata: Peter Hayes, Black Rebel Motorcycle Club, Roxy