Petr Fiala (Mňága a Žďorp) interview: Po návštěvě Černobylu si všeho vážíš víc

Petře, za dveřmi je koncert ve Foru Karlín, který je završením oslav třiceti let Mňágy na hudební scéně. V jaké fázi jsou přípravy?
Začali jsme zkoušet s hosty. Půlku koncertu budeme vystupovat v rozšířené sestavě o hosty z Třínohého psa. Dorazí Milan Nytra, banjista Fanda Holý, zpěvačka Nikola Mucha a Milan Cimfe, který bude hrát na všechno možné. Chceme odehrát víceméně celou desku, protože letos to je jediný samostatný koncert v Praze, kde jsme zatím desku nepředstavili a ani ji nepokřtili. Kdo ji pokřtí, to ještě nevím. Věci připravíme, dotáhneme to nejdál, ale zároveň tam necháváme slušný prostor na náhodu, na improvizaci, a abychom se nezměnili v divadlo, který má předem napsaný itinerář. Je dobrý mít základ, ale zbytek necháme volně plynout.

Mňága a Žďorp chce ve Foru Karlín potěšit staromilce i progresivisty. Dorazí Tomáš Klus nebo Mucha

Rád improvizuješ?
Rád, ale musím mít základ, vědět, co se zhruba stane. Když se něco semele mezitím, tak v tom vidím kouzlo. Určitě ale nezačneme hosty a ani nechci úplně vytroubit, jak to půjde postupně, aby si to lidi užili a byli i překvapeni.

Neobjeví se tam někdo z předchozích sestav?
To jsme udělali na Dárečku před pěti lety, kde byli všichni. Byl to hogo fogo bugr, strašně moc zmatků. Teď jsme si řekli, že to chceme oslavit tím, že ukážeme, že kapela existuje furt v přítomném okamžiku, má novou desku a je ji schopna zahrát nadrzo naživo. Chceme, aby byla pozornost upřena na naši hudbu, na rozdíl od Dárečku, který jsme pojali jako grandiózní průjezd českou scénou, většina kámošů, co měla čas, tam byla. Do Fora máme ještě hlavního hosta Tomáše Kluse, který zahraje naši písničku Salám Banán. Před pěti lety nemohl být na našem výročním koncertě, protože hrál jinde. Říkali jsme mu, že až budeme příště dělat další pakárnu podobného typu, určitě ho pozveme. Přišel čas, tak držíme slovo. (úsměv) Zároveň se tam objeví brněnský Petr Váša. Jako předkapela vystoupí Mucha.

VIDEO: Mňága a Žďorp a Mucha se znali sotva hodinu a už zakládali rodinu

S jakým ohlasem se setkala vaše poslední deska Třínohý pes? Přeci jen jste ji natáčeli ve velkém studiu…
Udělali jsme monstrózní zvuk a byli jsme zvědaví, co na to lidi řeknou. A lidi byli spokojeni a hodně nám říkali, že byli smutní, když deska skončila, že chtěli ještě, a tak si ji museli pouštět zas od znova. Což je pro nás nejlepší vyznamenání. Navíc začalo chodit víc lidí na naše koncerty.

RECENZE: Mňága a Žďorp utíká za Třínohým psem rozmanitě a s lehkostí

VE FORU POKŘTÍME PRVNÍ A POSLEDNÍ DESKU

Máte připravenou ještě nějakou specialitu?
Vydali jsme zpěvník, který ve Foru pokřtíme, zároveň, jak jsem již říkal, tam pokřtíme desku Třínohý pes a reedici Made in Valmez na vinylu, která byla jednou z kultovních desek devadesátých let. Takže pokřtíme první a poslední desku.

Co bylo impulsem vydat zpěvník?
Impuls od fanoušků byl zásadní a zároveň se to hodilo k našemu výročí. Najdete v něm všechny naše písničky, které jsme kdy vydali, včetně těch z poslední desky.

Nebylo obtížné dohledat některé písničky?
Nebylo, dneska máš strejdu Google a tetu YouTube. (smích)

Jak dlouho jste na tom pracovali?
Asi rok. V zásadě to bylo za pár měsíců hotové, ale zbytek se strávil nad korekturami, které jsme dělali ve třech: výtvarník, borec, co hlídal akordy, a já, co hlídal texty. Furt jsme v něm nacházeli chyby, a když se posunulo písmenko, tak se ti posunul i akord, takže to byla opravdu tiplačka. Písničky jsou seřazeny chronologicky podle toho, jak postupně vycházely na deskách. Na začátku máme ale abecedně seřazený seznam, který ti usnadní hledání. Celkově jich je 222.

Letos se snad všichni vydali touto cestou a vydávají zpěvníky…
Všichni mají zpěvníky po druhé třetí desce, jen my to vydáme rovnou po třiceti letech. (smích)

Petr Fiala (Mňága a Žďorp) interview: Kvůli lásce a češtině jsem neemigroval

Jak vzpomínáš na těch 30 let na scéně?
Moc nevzpomínám, a když jo, tak na to zábavný, ale i z těch trapných a blbých věcí se po letech taky stávají zábavné věci. Hlavní je, že přežiješ. (smích)

Váš poslední klip je Architekti vlastní zkázy, který se natáčel v Černobylu. Proč právě tam?
Dostali jsme tam pozvání od chlapíka, který tam má cestovku a umí zařídit vstup do zakázané zóny. Byl to dobrý zážitek, ne veselý, ale bylo dobrý to vidět.

Co ve vás ten zážitek vyvolal?
Hned si všeho vážíš víc. Na druhou stranu si uvědomíš, jak je všechno křehké. Sami od sebe bychom tam nejeli, ale když nám přijde šílená nabídka, rádi ji využijeme.

JSME STAŘÍ PSI, ALE MÁME SVOJE HRANICE, PŘES KTERÉ NEJEDE VLAK

Stala se vám v rámci hraní nějaká "katastrofa"?
Malých katastrof bylo hodně. Jednou, když ještě nebyly mobily, jsme měli jet hrát do televize na Slovensko a nemohli jsme nikde najít bubeníka. Tak jsme nakonec odjeli bez něj a místo bubnování jsem chrastil tamburínou a zpíval ještě k tomu falešně. (smích)

Jak vzpomínáš na první koncert?
Hráli jsme doma ve Valmezu asi šest písniček. To s námi hrál saxofonista, který se objevil pouze na tomto koncertě, od té doby jsme ho neviděli. (smích)

Nelituješ toho, za jaké doby jste vznikli?
Nelituju toho, že jsme vznikli, kdy jsme vznikli. Byli jsme reakcí na to, že jsme milovali hudbu, a na celospolečenskou situaci, která tu tehdy panovala. Srali nás komunisti. Hráli jsme na undergroundovejch akcích, byli na straně utlačovaných a nechtěli jsme za vystoupení peníze. Nejsem si jistý tím, jestli v dnešní době diktát peněz není daleko horší. Jsme sice staří psi, ale máme svoje hranice, přes které nejede vlak, například bychom pro nikoho nehráli za milion korun a nevystupovali na podporu nějaké politické strany. Jak se staneš děvkou prodejnou, je to blbý. Nemá cenu se stylizovat do něčeho, co nejseš. Nikdy bychom třeba nevystupovali s orchestrem, protože k nám by se nehodil. Navíc už s ním jednu zkušenost mám, kdy jsem před patnácti lety zpíval na festivalu písničkářů v Mongolsku jednu mongolskou písničku. Po druhé řádce se mi všichni smáli, protože mongolština je fakt bizarní. Pointou je to, že když tam projevíš nějakou emoci, jsi pro všechny sračka. Evidentně jsem v nich ty limity úspěšně naboural. (smích)

V LONDÝNĚ JSME OPILI ZVUKAŘE I TECHNIKY

Na který koncert bys nejraději zapomněl?
To ti řeknu přesně, to jsme hráli v Londýně. Tenkrát se mi tam nepodařilo sehnat trávu, tak jsem vzal sedmičku tequily, že si dám loka, ale dal jsem si ho moc velkýho. (smích) Když jsem se vrátil na pódium, alkáč se mi rozležel v hlavě a pak vypuklo inferno. Jak zpívám "Dlouho se mi zdá…" v písničce Chtít chytit vítr, tak tady tu jednu větu jsem zpíval 9 minut v kuse. Chodili za mnou muzikanti, abych už s tím šel konečně do prdele a já hrál furt. (smích) Fanoušci byli naštěstí taky opilí. Tequilou a slivovicí jsme opili zvukaře s techniky, kteří se během koncertu poblili. Když si na ten koncert vzpomenu, byla to úplná sodoma gomora. (smích)

Sháníš si před koncerty běžně nějaké "povzbuzováky"?
Ani náhodou. Byla to velká haluz spojená se steskem po domově, s rozhozeností, a prostě jsem to celé neukočíroval. Před koncertem je dobrý si dát jednoho panáka, aby nebyl člověk úplně tuhej. Ale ta nejistota je jinak strašná. Dlouhá léta jsem hrál koncerty pod vlivem a teď nechápu, jak jsem to mohl zvládat. Chápu, že to patřilo k dané situaci, ale dnes si to nedokážu představit. Mě by to akorát znejistilo. A já jistotu potřebuji. Jednou jsme si povídali s písničkářem Vaškem Koubkem, jak dlouho trvá, než zabere panák před koncertem, aby sis ho nedala moc brzo nebo pozdě a zastihlo tě to v dobré náladě. Došli jsme k závěru, že to trvá 6 minut.

Co tě vykolejí během vystoupení?
Sprostej vožralec. Nikdy to nenechám bejt. Dřív jsem skočil za ním dolů a pustil se s ním do akce, teď už to nedělám, ale upozorním na něj. Nebo mě vykolejí, když udělá někdo z kapely chybu, pak se s ním svezu a taky ji udělám.

Vím, že Třínohý pes je stále ještě poměrně nová záležitost, ale vznikají už nové písničky?
Furt píšu, momentálně mám už 18 hotových písniček, se kterými jsem byl ve studiu u Milana Cimfe. Ale ještě je nechám pořádně uzrát.

Když máš přetlak, píšeš i pro někoho jiného?
Zkoušel jsem napsat český text ke třem písničkám Monkey Business, když mě o to požádali. Ale nenapsal jsem ani čárku, protože mě k nim nic dobrého nenapadlo. A kdyby ano, přece nejsem blbej a písničky bych si nechal. (smích)

Jaké přání by sis rád splnil?
Půjčil bych si auto, jezdil měsíc dva po Americe a navštěvoval místa, která mám načtené z knížek.

Text: Hana Bukáčková, foto: archiv

Témata: Mňága a Žďorp, Petr Fiala, Třínohý pes, Made in Valmez, Forum Karlín