Prague Conspiracy interview: Posun na naší nové desce je zásadní

Právě vydáváte novou desku. Jak jste se na ní posunuli od té poslední?
Aneta (dále jen A): Myslím si, že ten posun je velmi zásadní. Už jsme o tom mnohokrát diskutovali a podle nás je Inner Game mnohem hudebnější. Postup při nahrávání prvního alba byl takový, že jsme nahrávali všechno naživo ve studiu dohromady, abychom byli schopni na nahrávku přenést tu energii z koncertů, kterou si myslíme, že máme. Ve výsledku z toho vnikl určitě dobrý materiál, ale na rozdíl od nové desky bylo vše dost přeřvané, plné efektů, kytar a dalších věcí. Navíc jsme si tu první desku dělali úplně sami. K novému albu jsme si přizvali producenta Yardu Helešice, který nám s tím hodně pomohl. Moc jsme si s tím vyhráli a výsledek je podle nás super.

Prague Conspiracy mění zpěvačku, nově s nimi uslyšíme Anetu Galisovou

Jak hodnotíte spolupráci s Yardou Helešicem?
Matěj (dále jen M): Pozitivně. Yarda nás hlavně nasměroval. Celá spolupráce fungovala tak, že vždy sdělil svůj názor na nahrávanou věc a následně proběhla diskuze. Rozhodně to nebylo tak, že by vzal naše písničky a kompletně je předělal. Jeho práce je na desce znát a my sami bychom se k takovému výsledku nedostali.
A: Uplně skvěle. Je to fajn člověk, který má obrovské zkušenosti. Navíc jsme si vyhovovali i po osobní stránce. Yarda nás vyvedl z omylu, že všechno se má nahrávat co nejvíc nahlas. Ukázal nám vůbec celý postup nahrávání. V tomto směru nás hodně "zklidnil". Zároveň z nás ale vytáhl to, co bylo nejlepší. Vlastně nijak neměnil aranže toho, s čím jsme přišli my. Písničky z nového alba zůstaly z velké části tak, jak jsme je napsali. On nám ukázal cestu a sám pomohl to vše dotvořit do finální podoby.

Vzpomenete si na nějaký konkrétní moment při nahrávání desky, kdy vás Yarda usměrnil?
M: Vzpomenu si na nahrávání kytar. Náš kytarista Kuba Siňor je taková povaha, že když přinese nějaký kytarový riff, tak si za ním prostě stojí. Vzpomínám si, jak Yarda s nadsázkou řekl, že tady bude asi trochu problém. Yarda Kubův nápad lehce předělal a přidal k němu svoji invenci. Najednou jsme před sebou měli dva skvělé kytarové riffy a řešili jsme, který použít. Nakonec vznikla zajímavá kombinace. Celá spolupráce byla plodná a moc příjemná.

Back to School 2014: Prague Conspiracy, Sto zvířat i Chinaski

Od přetvoření kapely Prague Ska Conspiracy a vzniku Prague Conspiracy je to již pět let. Od té doby fungujete téměř v nezměněné podobě. Jak jsme se posunuli po osobní stránce?
A: Já jsem před pěti lety přišla do Prahy jako úplně nezkušený "kuře". Protože mě kluci přizvali do kapely, přestěhovala jsem se z Českých Budějovic. Už jen to byl pro mě docela šok, najednou jsem musela stát na vlastních nohou. Navíc i to, že jsem s klukama z kapely začala trávit víc času než s vlastní rodinou, byla pro mě úplná novinka. Bylo mi 21 let a ubránit si svůj postoj a svůj názor nebylo vůbec lehký. Za tu dobu jsem prošla velkým vývojem. Dneska už nejsem to nezkušený "kuře", ale pořád se učím novým věcem a snažím se posouvat dál. Což bude doufám vidět (slyšet) i na nové desce.
M: No, já nevím, co bych řekl o sobě, ale Kuba Siňor stihnul udělat dvě děti, takže naše kapela je velmi produktivní po všech stránkách.

Aneto, nemůžu se nezeptat na talentovou soutěž, kterou jsi prošla.
A: Byla to určitě zkušenost. To musím uznat. Nicméně mi ta moje účast sundala růžové brýle a já najednou zjistila, že ne každý, kdo se na tebe směje, to s tebou myslí dobře. Druhou věcí byl nechtěný zájem médií, který mě opravdu nebavil.

Jak se na Anetinu účast v Česko hledá Superstar díváš ty, Matěji?
M: Hlavně je důležitý říct, že to, že je Aneta u nás v kapele, není vůbec kvůli její účasti v této mediálně exponované soutěži. S Anetou se známe dlouho díky festivalu Mighty Sounds i z jiných koncertů. Jednou, když jsme hráli v Budějovicích, jsme se z legrace bavili o tom, že by bylo fajn, kdyby s námi Aneta třeba jednou hrála.
A: Jo, to bylo vtipný. Pracovala jsem za barem v klubu Velbloud. Jelikož šlo o fajn večírek a lehce jsme popili, někdo z legrace prohlásil, že by to bylo hodně vtipný, kdyby s námi hrála. No, a za pár měsíců hledala kapela novou zpěvačku a bylo...

V rámci propagace nového alba vyjíždíte na turné....
M: Bude to nabitý novými písničkami, ale samozřejmě v playlistu zachováme i ty starší kousky, ty největší hitovky. Baví nás s lidmi sdílet i starší skladby, které znaji. Novinkou je, že pojedeme turné vlastně sami. V minulosti jsme jezdili společně šnůry například se Zoči Voči nebo Criminal Colection. Teď vyráží Prague Conspiracy se svou novou deskou a v každém městě budeme mít lokálni kapelu jako support. Těšíme se na naše fanoušky v Děčíně a budeme pokračovat v Brně, Tišnově, Chrudimi, Praze, Litomyšli, Třebíči, Českých Budějovicích a Jihlavě.

Z posledního alba vzešel asi váš největší hit, píseň Silence. Jaká píseň to bude z alba Inner Game?
A: To je strašně těžký odhadovat. Já asi nejsem schopná říct jednu. Ta deska je tak ucelená, že by to mohly být všechny. Ty síly jsou vyrovnané.
M: Přesně, všechny. Ale vydali jsme jako singl Times Like These, kterou já osobně považuju za jednu z těch hitovek, co by mohly mít takové ambice. U minulého alba bych byl schopný to vyselektovat a říct to. Ale teď je to složitější. Může to být fakt každá.

Nový singl Times Like These jste společně s klipem představovali fanouškům v rámci akustického konceru. Jak vám sedí tato poloha?
A: Baví nás to, je to změna. Už ani nevím, kde se vzala myšlenka koncertu v unplugged verzi. Je to zhruba rok a půl, kdy jsme s touto ideou začali koketovat. Vím, že kytarista Kuba byl nejprve zásadně proti. Že prý to neni možný, že naše muzika bez komb od Marshallu a elektriky nemůže fungovat. Nicméně jsme to vyzkoušeli a byli jsme nadšení. Člověk se místo skákání na pódiu soustředí jen a pouze na ten hudební výkon, což přinese zase jinou energii a pocit z vystoupení.
M: Já si myslím, že na těchto akustických koncertech je daleko víc poznat, zda jsou ty písničky fakt dobrý. Za tu elektriku a zvukovou hradbu klasických koncetrů se může dost schovat. Takže jsme rádi, že naše věci fungují i bez toho. To, že jsme z toho nadšení my, je fajn, ale máme hodně pozitivních vzkazů i od fanoušků. Někdo dokonce říká, že je to lepší než normálně. Rozhodně tedy hodláme pokračovat se zařazováním akustických koncertů i v budoucnosti.

K Time Like These máte také videoklip. Jak vznikl?
A: Je to v podstatě takový dokument mapující dva až tři měsíce tvorby nové desky. Náš kamarád Anakin, který klip točil, s námi strávil čas na Vysočině, kde jsme na statku Malířovna natáčeli část alba. Jel s námi na několik koncertů, byl na dotáčkách zpěvů na Barrandově i na dalších místech. Vznikly z toho záběry naší skutečnosti, toho, jací jsme, jak tvoříme, jak se chováme u toho, co nás nejvíc baví.
M: Také jsme chtěli trošku pootevřít dveře do zákulisí. Nejsou to záběry pouze z koncertů nebo festivalů. Lidi nás můžou vidět i v jiném světle. Myslím, že z toho lze jednoduše pochopit, že jsme uplně normální, a ne žádný hvězdičky. Oproti klipu k písni Silence je to velká změna. Měli jsem i dost negativních ohlasů, lidi se ptali, na co si hrajeme.

V klipu jsou záběry z již zmíněné chaty na Vysočině...
M: Ano, na tu chatu jsme jeli na týdenní soustředění především kvůli tomu, že díky velkému koncertnímu vytížení nemáme úplně moc času na zkoušení nových písní a zkoušení obecně. Nicméně, když jsme na toto soustředění jeli, už jsme polovinu věcí měli, dá se říct, nazkoušených. V mezidobí mezi koncerty jsme trošku zkoušeli, ale nebylo to tak, že bychom si řekli, že půjdeme do zkušebny zkoušet a vymýšlet nové písničky.
A: Nejdříve jsme měli pocit, že tam jedeme víceméně s prázdnou. Ale když jsme si zahráli ty nově věci, které jsme měli připravené, zjistili jsme, že toho máme celkem dost. Navíc to místo pro nás mělo skvělou atmosféru, která nám pomohla k tvorbě. Šlo to vlastně samo a jako po másle. To, co jsme měli připravené, jsme dodělali do finální podoby, plus na místě vznikly další skladby.

Prague Conspiracy interview: Euforie, plány, dřina a mejdany

Jak u vás probíhá proces, na konci kterého je nová píseň?
A: Funguje to tak, že Kuba přinese nějaký riff, tady s Matějem ho dají dohromady a udělají základní linku písně. Pracuje tam takové vzájemné ovlivňování a proces, při kterém vznikne hrubý materiál. Na závěr si do toho já vymyslím text a zpěvovou linku. Na Malířovně na Vysočině to šlo tak samo, že jsem začala zpívat vlastně okamžitě text, který vznikl za pár minut. Asi tři skvělý texty napsal Kuba.
M: Ten základní kámen tomu dává Jakub. On přinese základní motiv a pak přijde brainstorming.

Máte naplánovaný křest alba, který proběhne 27. dubna v Lucerna Music Baru. Chystáte na tento koncert něco speciálního?
M: Říkali jsme si, že by album měl pokřtít svatý Kryštof, patron všech řidičů. My trávíme hodně času v dodávce, když jezdíme na koncerty, a musím to zaťukat, nic se nám nikdy nestalo. Ale vážně, budeme hrát nějaké speciální akustické věci, budeme hrát s lidmi, kteří s námi hráli dřív. Obecně přijde dost hostů. Navíc bychom rádi, aby album pokřtila jedná známá osobnost, kterou máme rádi, se kterou teď vše domlouváme. Tak snad to klapne. každopádně všechny zveme.

Jak jste se vy dva dostali k hudbě?
M: Já jsem od malička hrál na hudební nástroje. Nejdřív na flétnu a potom na hoboj. Navíc náš soused byl učitelem hudby na konzervatoři, a i kvůli tomu mě rodiče nutili, abych ji šel studovat. Nicméně ve čtrnácti letech, s poslechem prvních alb Nirvany, jsem začal hrát na kytaru, od které jsem později přešel k baskytaře. Na tu konzervatoř jsem nešel, čehož do dneška nelituju.
A: U mě to začalo také už od dětství a především díky dědovi, který měl kapelu. Poté jsem začala chodit do hudebních škol. V Budějovicích jsem začala navštěvovat hudební školu Yamaha, kde jsem se začala seznamovat se zpěvem a vůbec vystupováním. Poté přišla moje první kapela Muchslet (Matěj to nevydrží a začne se smát, pozn. autora), se kterou jsme hráli vlastní skladby. V tu dobu mě bavilo poslouchat starší věci od Led Zeppelin, The Doors a dalších. Pak přišly další hudební skupiny, kterými jsem prošla a zpívala s nimi (In Memory, Pampalini Funky Jam, Heband). Někdy okolo osmnácti jsem vlastně z nudy dostala nápad - přihlásit se do SuperStar. Potom jsem se ale naštěstí uchytila v odvětví, které je mi nejblíž.
M: Tim bychom ale nechtěli nijak snižovat úroveň a možnou kvalitu SuperStar.

Vážně?
M: No jasně. I když vlastně jediným, kdo to díky té soutěži dotáhl nějak vysoko a dělá dobré věci, je Aneta Langerová.
A: Myslím, že Ben Cristovao je také hodně akční, má jasný cíl a jde si za ním. Nicméně, on byl akční i před soutěží. Potom také Monika Bagárová. Jinak o nikom nic moc nevím.

text: Martin Zvoníček, foto: Vojtěch Florian, archiv kapely