Pro rakovinu není nikdo moc mladý, Tom Searle z Architects jí podlehl v osmadvaceti

Smrt si říká rock'n'roll - Tom Searle (262.)

Když v roce 2004 vznikaly zárodky kapely, která bude mít o dvanáct let později sedm vydaných desek a právem ji budou označovat za přední britské zástupce metalcore scény, nikdo netušil, že v této pohádce budou mít supi a hyeny žrádla víc než dost. To, co by jiné položilo na lopatky a zlomilo jim vaz, Architects naopak postavilo na nohy. Nenechali se srazit na zem.

Architects v Praze: vedro na umření, stage diving, rozseklé rty

Na konci letošních prázdnin se fanoušci vůbec poprvé dozvěděli, že kytarista Tom Searle už tři roky bojuje s rakovinou kůže. A taky, že ten boj prohrál. Je naprosto neuvěřitelné, že za tu dobu na sobě nedal nic znát. Absolutně tuhle nemoc postavil mimo svůj kapelní život a bitvu sváděl v ústraní. Bez okázalého humbuku, pozornosti a naopak spíše s notnou dávkou statečnosti. Na jejich desce z roku 2014 Lost Forever / Lost Together figurují songy jako C.A.N.C.E.R. nebo Gravedigger. Přiznejme si, kdo to mohl tehdy tušit?

NELOVTE VELRYBY

Přiznejme si, dvacet osm prostě není věk na umírání. Navíc, když máte talent, pomáháte ostatním a nejste parchant. Tom byl jako zbytek kapely vegan. Frontman Sam je dokonce britským ambasadorem světového hnutí Sea Sheperd Conservation Society, které se snaží bojovat proti velrybářství a rybolovu jako celku. Architects se nebojí aktivismu. Nebojí se opřít do palčivých témat, rýpnou si do čehokoliv, co je štve. Politická angažovanost, která u většiny kapel tak nějak smrdí, u nich funguje a je to jeden z jejich atributů, proč je lidi berou.

vložte odkaz, text nemažte

SKLADATEL, CO O SVÉM ÚDĚLU MLČEL

Zpátky k Tomovi samotnému. On byl podstatným mozkem i srdcem kapely. Z jeho geniální mysli vypluly desítky skvělých textů, stovky našlapaných taktů a úderných riffů. Letos vydali své sedmé album All Our Gods Have Abandoned Us. Už z jeho názvu prýští těžký, hustý pesimismus. Ono ostatně Architects nikdy nezpívali o rozkvetlých loukách. Pak když si člověk uvědomí, že Tom má na svědomí většinu textů a přečte si slova poslední skladby Memento Mori, všechno dává až děsivě smysl. Všechno. I Tomova občasná absence na koncertech, která potřebovala dost krutou omluvenku.

I will be consumed, returned into the earth.
Only passing through, nothing left to hold on to.
Like the thaw against the snow, into the undertow.
Cut the chord and cast me out.

Onoho horkého 20. srpna polil pot všechny fanoušky tvrdé hudby a dobrých srdcí. Konečně se dozvěděli, s čím musel Tom žit. Co nedal najevo. S čím bojoval do posledního dechu a nevzdal se. Osud je tak ironicky krutý, když vraždí takové osobnosti. Zhoubný melanom i po operaci dovršil svůj zvrácený úděl a Tom ve svých osmadvaceti zemřel.

When my heart skips two beats,
I am hidden deep. Fast asleep.
The sea will part, where oceans meet.
Finally complete.

Architects teď čeká podzimní turné (i se zastávkou u nás v Česku). Je naprosto jasné, že tohle nebude běžné promo tour další řadové desky. Nepůjde o získání nových fanoušků. Tahle šňůra bude jednou velkou poctou lidem, jakým byl i Tom. Bojovníkům s dobrým srdcem. Těžko asi budete hledat emotivnější koncert.

text: David Stoklas

Témata: Architects, Tom Searle, metalcore