RECENZE: Coldplay si na novém EP Kaleidoscope chtějí pojistit zájem fanoušků

Coldplay

Kaleidoscope EP

Skladby:
All I Can Think About Is You, Miracles (Someone Special), A L I E N S, Something Just Like This - Tokyo remix, Hypnotised

5 trax / 24 min

Vydavatel: Warner Music

V roce 2015 se marketingový tah s názvem "vydáváme poslední album ever" vydařil, a tak si mohla celá kapela včetně manažerských týmů oddechnout. V prevenci proti usnutí na vavřínech nyní šikovně poskládali čtyři písničky a jeden živák. Výsledný produkt se obklopil vším, co souvisí s barvami, a byl vypuštěn do všech končin planety s tím, že fanoušek si přece rád dopřeje nějakou dávku novinek dřív, než se kapele podaří vyplodit plnohodnotné album. 

Kaleidoscope bohužel ale s přibývajícím poslechem postupně bledne. Zatímco se skladba All I Can Think About You hudebně tváří alternativně až na půdu, Chrisovy vokály se vás snaží do poslední chvíle utáhnout na vařené nudli, aby jste si v závěru pomysleli: "Hm, ta písnička je zajímavá. Fakt dobrá." Místo toho ale v její polovině začnou znít akordy piána, které lehce připomínají Clocks a celá ta snaha být aranžérsky na výši je zkrátka marná.

TOP 8 videoklipů týdne (147.): Coldplay vzdávají hold imigrantům, Demi Lovato uspořádala domácí party

Světlejším momentem je track s názvem číslo dvě - Miracles. Disponuje dobrou rytmikou a vsuvka rappera Big Seana je příjemným osvěžením. V tomhle případě už se hrách na stěnu nehází a i melodická linka dodává celku něco, z čeho vaše nitro dokáže vyprodukovat nějaký pojmenovatelný pocit. Největším problémem celku je však absence výraznější melodie, a to v dobré víře s toužebným přáním být zase trošku komplikovanější, jako tenkrát na Parachutes.

AŽ V ZÁVĚRU KALEIDOSCOPE OŽÍVÁ

Bohužel se to neděje ani s další skladbou Aliens, i když si dokážu představit, jak se u ní musela producentská legenda Brian Eno potit, aby to nějak znělo. Co se týká Chrisova živého zpěvu, víme, že je to vždy s držením palců tak padesát na padesát. Živá verze hitu Something Just Like This se však povedla. Co se týká poslednímu kusu na albu, který má předlouhou stopáž šest a půl minuty - ano, to je to, co bych si představoval pod pojmem krasohled. Zde má malíř všechny barvy k dispozici. Od skvělých, dnes už typicky "chrisovských" piánových partů přes doprovod něčeho, co připomíná zvonkohru, až k jádru melodie, která je až v tomto případě fakt zajímavá. Fakt dobrá.



Všechno, co barevné épéčko postrádá, se vlastně objevuje až v poslední písni. Což je zároveň naděje pro všechny stoupence Coldplay, že by další album mohlo být skvělé. Doufejme.

Témata: Coldplay, Kaleidoscope, Chris Martin