RECENZE: Energická smršť jménem Slipknot vás ve filmu Day Of The Gusano vystřelí do vesmíru

Slipknot

Day Of The Gusano

Skladby:
Sarcastrophe, Eeyore, Custer, (sic), Me Inside, Psychosocial, Duality, Before I Forget, The Devil In I, Vermilion, Prosthetics, Metabolic, Spit It Out, The Heretic Anthem, Wait And Bleed, Surfacing

90 min

Režie: M. Shawn Crahan

Distributor: Aerofilms

Film Day Of The Gusano vyjde ještě tento měsíc v obvyklých formátech (Blu-Ray, DVD atd.), před tím byl ale k vidění i v kinech. Když se banda Coreyho Taylora v lednu 2016 zastavila v Praze, už dlouho před začátkem koncertu okolo O2 areny korzovaly davy stoupenců a ve vzduchu bylo cítit vzrušení i napětí z očekávání věcí příštích. Před trutnovským kinem Vesmír nemohla být o frontách řeč a poklidná atmosféra byla v kontrastu s divočinou, která se odehrávala na plátně.

Pokud jste někdy navštívili show devítihlavé saně z amerického Des Moines, dobře víte, že v kotli pod pódiem bývá poněkud horko a těsno. V Mexiku je to však ještě intenzivnější! V této časti světa jsou lidé opravdu mimořádné vášniví, oddaní a fanatičtí. V průběhu večera nastaly okamžiky, kdy si asi každý návštěvník kina musel smutně povzdechnout nad tím, že není přímým aktérem té elektrizující show.

Slipknot se do Mexika vypravili v prosinci 2015 a jejich cirkus byl součástí Knotfestu. Film se odehrává ve třech dějových linkách. Nejatraktivnější je pochopitelně koncertní část. Zajímavé je, že oproti skutečnosti bylo použito jiné řazení písní. Nemá smysl se detailně rozepisovat o tom, co se dělo na scéně. Maggots vědí, ostatní to stejně nepochopí. Jste-li součástí akce přímo na místě činu, kvůli neustále pulsujícímu dění před vámi často nevíte, kam směřovat svou pozornost dříve. Tuto starost z vás tentokrát sejmul "Clown" Crahan, režisér snímku. Odvedl skvělou práci. Zpracoval dynamicky se střídající záběry v souladu s nekompromisně uhánějící muzikou. Zároveň nejsou až brutálně klipové, takže si detailní pohledy na hudebníky stihnete vychutnat.

Naopak chaoticky "rozklepané" jsou občas úseky s nadšeně řádícím publikem. Patřičně hlasitá odezva při hitech Duality nebo Before I Forget je samozřejmostí. Pochopitelně dojde i na klasické "Jump The F**k Up" při Spit It Out. Letecké záběry na pohybující se lidskou vlnu berou dech.

Dalším opěrným bodem jsou rozhovory s kapelou. Společně s ní také navštívíte třeba pyramidu Slunce. V těchto chvílích byste v hloučku turistů těžko hledali členy jedné z nejzásadnějších metalových kapel posledních dvaceti let. Nakouknete i do putovního muzea Slipknot, k vidění jsou staré masky a další cenné relikvie z historie souboru.

SLIPKNOT JAKO LÉK

O své emotivní příběhy se podělí i fanoušci. Vyprávějí třeba o tom, že jim tvorba zbožňované skupiny pomáhá překonat těžkosti a negativní myšlenky. Ano, i zdánlivě drsný a agresivní "bordel" má tuto moc. Ona pasáž by měla být stále dokola promítána samozvaným ochráncům "dobrých mravů" v místech, kde se objevují tendence i v 21. století zakazovat koncerty metalových kapel, a to pod neuvěřitelně hloupými záminkami. Když další příznivec mluví o tom, jak i díky hudbě Slipknot překonal neveselé chvíle v nemocnici, kde strávil v roce 2013 několik měsíců při léčbě rakoviny, lesknou se oči i jindy sebejistě vystupujícímu Coreymu Taylorovi.

I když osobně dávám přednost možnosti sledovat nerušeně koncert a samostatně bonusový materiál ve formě rozhovorů a dalšího obsahu, Day Of The Gusano i navzdory uvedeným vsuvkám řetěz nepadá. Slipknot vás totiž vtáhnou do svého světa, který je pestrý podobně, jako devět různých osobností, jež ho tvoří.

text: Tomáš Rumler, foto: Mirek Valenta (ilustrační snímky z koncertu v Praze 2016)

Text: Slipknot, Day Of The Gusano