Vydáno 24.07.2016 | autor: redakce
Třiadvacáté studiové album britského kytaristy a zpěváka Erica Claptona pod obalem s portrétem od Petera Blakea se dá stručně zhodnotit jako typicky claptonovské, tedy dobré. Zdá se, že po svých sedmdesátinách má "Slowhand" co říct, a jeho četní příznivci už tak nějak počítají s tím, že se trochu opakuje. Nikoho asi nepřekvapí, že nahrávka obsahuje převážně coververze písní jiných autorů. Ani to, že Claptonovy dvě původní písně Spiral a Catch The Blues nejsou těmi nejlepšími kousky.
Eric Clapton drží i po sedmdesátce laťku vysoko
Skladby:
Alabama Woman Blues, Can't Let You Do It, I Will Be There, Spiral, Catch The Blues, Cypress Grove, Little Man, You've Had a Busy Day, Stones In My Passway, I Dreamed I Saw St. Augustine, I'll Be Alright, Somebody's Knockin', I'll Be Seeing You
12 trax / 54:10 min
Vydavatel: Universal Music
Jeden z radikálních názorů na tvorbu lidsky ne zrovna jednoduchého Claptona praví, že své nejúžasnější sólo nahrál pro jiné (While My Guitar Gently Weeps pro The Beatles), vlastní nejlepší písně vytvořil pod vlivem dramatických životních událostí (Layla, Tears In Heaven) a jeho nejsilnější stránkou jsou covery (I Shot The Sheriff). Pár desek z druhé poloviny jeho kariéry by se zjednodušeně dalo popsat jako sestavené podle schématu - jeden hit pro rádia, převzaté bluesové klasiky a pár Claptonových skladeb. Patří sem i aktuální I Still Do, čímž však rozhodně není řečeno, že se jedná o špatné album.
Určitě vydařeným kouskem je ten, který by šel šoupnut do kategorie "pro rádia". Jedná se o duet I Will Be There, v jehož případě se mlží o majiteli druhého hlasu vystupujícího jako Angelo Mysterioso. Podobný pseudonym L'Angelo Mysterioso před lety použil Claptonův hudební i lidský parťák - dnes již zesnulý George Harrison. Skutečné jméno má prý být ze smluvních důvodů utajeno, a tak je zcela otevřen prostor pro spekulace. V této souvislosti se častokrát zmiňuje jméno Ed Sheeran.
HITPARÁDY (48.): Čeští kupující se vrací k veteránům. Nejvíc z obchodů mizí Eric Clapton a Bob Dylan
Album, jehož producentem byl Glyn Johns, který produkoval již dvě jeho desky ze sedmdesátých let Slowhand (1977) a Backless (1978), je především bluesové. Už úvodní Alabama Woman Blues, řízná verze písničky bluesmana Leroye Carra, dává zapomenout na předchozí rozpačitě přijatou desku Old Sock. Clapton se na I Still Do drží toho, co mu jde nejlépe, a pálí do posluchačů bluesové covery od Roberta Johnsona (Stones In My Passway), J. J. Calea (Can't Let You Do It, Somebody's Knockin) nebo Skipa Jamese (Cypress Grove).
Naštěstí však nezůstává mužem jen jednoho (bluesového) rytmu. Komornější skladba Little Man, You've Had A Busy Day připomíná styl již zmíněného George Harrisona, tradicionál I'll Be Alright charakterizují gospelové sbory a klidná atmosféra. Velmi vydařený je i veselý cover Dylanova I Dreamed I Saw St. Augustine s akordeonem Dirka Powella.
Claptonova hra i na tomto albu zůstává prosta zbytečných kudrlinek a exhibicionistických závodů v rychlosti prstokladů. Je neefektní, ale efektivní a hodně staromilská, prostě claptonovská.
Témata: Eric Clapton, Ed Sheeran, George Harrison, Bob Dylan, Beatles
3,50
čtenáři
hlasuj
