RECENZE: Mandrage se ohlížejí se svou nejtanečnější deskou zpět

MANDRAGE
POTMĚ JSOU VŠECHNY KOČKY ČERNÝ
Universal Music
10 trax / 31:46 min

Tracklist: Potmě jsou všechny kočky černý, Jaguár na krku, Travolta, Všechno je to trapný, Brouci, Marmeláda, Je mi to líto, Ona se smála, Sangrie, Chůze po provazu.

Od dob naší mediální přestřelky s Pepou Bolanem v souvislosti s mojí recenzí alba Moje krevní skupina jsem si tuhle partu oblíbil. Jednak proto, že se dokázali nad naše odlišné názory časem povznést, navíc následné album Siluety ukázalo schopnost posouvat se dál a na koncertech mě přesvědčili, že nejsou kapelou dvou až tří hitů, ale vcelku zábavnou součástí mnoha tuzemských festivalů.

Od nového alba, které je hudebně odlehčenější než předchozí Siluety, nečekejte nějakou velkou původnost. To ovšem plzeňská kapela hrající jakýsi retro pop rock nikomu neslibuje. Když k jejich produkci přistoupíte stejně jako ke sledování starých zábavných pořadů v televizi, nebudete zklamáni. Pokud tedy neočekáváte nějakou velkou muzikantskou exhibici. Zdá se, že v téhle partě je vše podřízeno celku, což kapela zvýrazňuje uniformitou v oblékání. Tentokrát v něm bílou střídají stříbrné a blýskavé barvy.

Už úvodní titulní instrumentálka je intrem jak ze starého sci-fi filmu. Následují diskotékové smyčce v singlovém hitu doprovázeném klipem se členy akupiny v roli bankovním lupičů Jaguár na krku, který mimo jiné poukazuje na fakt, že Vít Starý je čím dál tím osobitější zpěvák. K textu je třeba vědět, že je řeč o legendární kytaře Fender Jaguar vyráběné do roku 1975, kterou nepohrdli The Cure ani Nirvana.

U skladby Travolta si nejsem jistý, zda to kluci myslí vážně, nebo se jedná o legraci typu Nightwork. Smysl pro humor však rozhodně prokázali v odříkávané vsuvce písně Všechno je to trapný. Zhruba v polovině desky už není pochyb o tom, že máme co dělat s jejich nejtanečnější deskou plnou retrozvuků, jako jsou například osmdesátkové kuňkavé klávesy. Ještě dále se Mandrage ohlížejí, stejně jako v případě svého hitu Šrouby a matice, v patrně záměrně naivní "láskyplné písničce" Brouci, šedesátky jako hrom představuje také Sangrie nebo pop pro tři generace Ona se smála. Podle názvu skladby Je mi to líto jsem očekával srdcervoucí ploužák, ale pro pomalé písně neměli producenti Armin Effenberger a Ecson Waldes na téhle desce místo. Na koncertech bude patrně pěkně šlapat Marmeláda, možná kandidát na další singl.

Od devíti roztančených písni s texty o různých vztazích s děvčaty se odlišuje závěrečná skladba Chůze po provazu, která jako by zbyla z předchozích zadumanějších Siluet. Nebo nás možná Mandrage připravují na svoji budoucí vážnější tvář s tím, že tance už bylo dost. Nechme se překvapit.

BEST TRAX: Všechno je to trapný, Marmeláda, Sangrie
ZKUS TAKY: Donaha - Beta samci, Medvěd 009 - 20, Gladiator - 13

Roman Jireš, foto: Ondřej Pýcha/Universal Music