RECENZE: Michael Bublé propojil standardy s velkými popovými hymnami

Vydáno 28.10.2016 | autor: Filip Pešta

V pořadí devátá deska Michaela Bublého obsahuje jak autorské písně, tak pro něj typické swingové coververze. Osvědčený model, se kterým zpěvák umí zacházet, opět funguje. 

RECENZE: Michael Bublé propojil standardy s velkými popovými hymnami Michael Bublé udržel laťku vysoko i na deváté desce


Michael Bublé

Nobody But Me

Skladby:
I Believe In You, My kind Of Girl, Nobody But Me, On A Evening In Roma, Today Is Yesterday's Tomorrow, The Very Thought Of You, I Wanna Be Around, Someday, My Baby Just Cares For Me, God Only Knows

10 trax / 34:32 min

vložte odkaz, text nemažte

Vydavatel: Warner Music

Kromě autorského singlu Home z roku 2005 se dříve Bublého hudební zeměkoule točila kolem jazzu a swingu. O čtyři roky později se však začaly pomalu, ale jistě zapouštět kořeny pro míchání autorských věcí s těmi převzatými. Zdá se, že s každou další deskou si Michael víc a víc uspokuje svůj autorský apetit.

STANDARDY SE PROLÍNAJÍ S NOVINKAMI

Zatímco na tři roky starém předchůdci To Be Loved by se našly písně, které by vám nebylo líto vyhodit (ne proto, že by snad nebyly kvalitně provedeny, ale proto, že už prostě nestojíte o další verzi Something Stupid), novince Nobody But Me by byla škoda ubrat i jedinou minutu. Vkusně uspořádaný tracklist deseti písní totiž udržuje posluchače stále v pozornosti, a to nevtíravě a kvalitně. Autorské skladby samozřejmě dostaly popovější a rádiovější sound, který Michaelovi sluší. Ve vynikající titulní Nobody But Me zaujmou prvky rock'n'rollu a hiphopové bicí 90. let v refrénu, můžete se tak doslova utrhnout ze řetězu. Potěší také fakt, že Harry Styles není jen produkt chlapeckého boybandu One Direction a společně s Meghan Trainor dokáže i pro kanadského croonera napsat dobrou popovou píseň Someday.

AUDIO: Michael Bublé ve dvou singlech žárlí i sebevědomě swinguje. Album vydá v říjnu

Ze standardů je vrcholem rozhodně On En Evening In Roma, kterou v roce 1959 nazpíval Dean Martin. Tady se muzikantský profesionalismus uplatňuje v plné výši a Bublého hašteřivá italština a radostně svěží frázování vás prostě posadí na zadek. Velmi podobnou definici lze aplikovat i na My Kind Of Girl z pera Leslieho Bricusse.



Michael Bublé je bezpochyby majitelem jedinečného hlasu. Díky němu zasvětil do tajů swingu tisíce mladých lidí a stále pokračuje. Věrným fanouškům dokáže však kromě hlavních chodů tohoto žánru naservírovat i skvělý popový desert a samozřejmě se u toho všeho dobře baví. 

Témata: Michael Bublé, swing, jazz, Nobody But Me, popové standardy, Meghan Trainor, Harry Styles

4,00

čtenáři

hlasuj
zavřít