RECENZE: Olympic vhodně rekapituluje, ale rozhodně nekapituluje

Olympic

66 nej +1

Skladby:
Dej mi víc své lásky, Mary, Snad jsem to zavinil já, Dědečkův duch, Línej skaut, Želva, Nebezpečná postava, Dej mi na klín oči unavený, Vzpomínka plíživá, Pták Rosomák, Z bílé černou, Krásná neznámá, Svatojánský happening, Kufr, Anděl, Dynamit, Otázky, Strejček Jonatán, Sluneční píseň, Bon soir, mademoiselle Paris, Když jsem bejval tramp, Agáta, Vrať mi moji hořkou lásku, Únos, Slzy tvý mámy, Slunce, Já tam byl, Taky jsem se narodil bos, Nech to být, Ty slzy dávno vpila tráva, Nechoď dál! (Město), Co všechno se tu může stát (Voda), Osmý den, Vlak, co nikde nestaví, Okno mé lásky (Láska), Já (Sobectví), Každý den (Ohlédnutí), Jasná zpráva, Blíženci, Nikdo nejsme akorát, Ten den, Roboti už jdou, Je to tvá vina, Kanagom, Je to „dej“, Jako za mlada, Jako tele na vrata, Manekýny, Hry a slzy, Proč zrovna ty, Když ti svítí zelená, Ať, Dávno, Květinový dítě, Jednou, Giordano Bruno, Ajajajaj, Nějak se vytrácíš, má lásko, Svítá, To není snadný, S tebou, My už jiný nebudem, Já nejsem zlej, Pane můj (Rocková modlitba), Kámen, co se valí, Amoleta, Ještě to nebalíme

67 trax / 233:28 min

Vydavatel: Supraphon

Ač by pohodlně mohl, netěží Olympic po více než půl století vesměs úspěšné existence pouze z dobytých vavřínů. Pomineme-li, že pro své publikum čile koncertuje, nezanedbává ani diskografii. Nejvěrnější v uplynulé půl dekádě ohromil dvacetidiskovým koncertním záznamem mapujícím všechny téměř kompletní řadovky, na počest několika stěžejních členů vydal bilanční alba složená převážně z archivních live nahrávek a v neposlední řadě v rychlém sledu vychrlil tři nová, poměrně potentní alba. Nyní nastal čas potěšit širší veřejnost. Opakování je matkou moudrosti, ale také sestrou zapomínání, takže neuškodí si na třech kompaktech naordinovat chronologický průlet bohatým repertoárem.

RECENZE: Olympic vhodně rekapituluje, ale rozhodně nekapituluje

TĚŽKÁ VOLBA

Při nesnadné a nevděčné selekci prokázali tvůrci rozum i cit a výsledná soupiska nezasluhuje zásadnějších výhrad. Trochu překvapivá je snad jen účast Hejdukovy vybočující hříčky Ten den či sice pěkné Nějak se vytrácíš, má lásko, kterou ovšem původně Petr Janda nazpíval pro jiný projekt a Olympic ji posléze jen adoptoval. No a z dosud posledního alba Souhvězdí romantiků dozajista vzešly povedenější písně než diskutabilní Amoleta. Nicméně všechny tři zmíněné skladby si svého času v playlistech našly pevné místo, což jejich zařazení, dejme tomu, ospravedlňuje.

ROCKOVÁ HOUBA

Každopádně se podařilo poskládat výstižný dokument o ne vždy pozlacené historii legendárního souboru, a tak některá období jsou zde zastoupena hojně, z jiných bylo těžké cokoli obstojného vybrat. Vzhledem k určitým položkám tedy nejde vysloveně o klasické best of, nýbrž spíš o připomínku toho nejzdařilejšího z dílny Olympiku v té které éře, byť umělecky slabší. Je zajímavé sledovat, že ačkoli se ustálila v mainstreamovém rocku, za ta léta absorbovala Jandova parta leccos - od dřevního big beatu (Mary, Dědečkův duch), přes rock'n'roll (Dynamit), rozjuchaný pop (Agáta), hard rock (Únos) po heavy metal (Když ti svítí zelená) či klávesovou fanfárovost à la Europe (Proč zrovna ty). Posléze už lídra nové trendy přestaly bavit.

OTEVŘENÁ BUDOUCNOST

Je až k nevíře, kolik Janda coby takřka výhradní skladatel vychrlil výrazných melodií, jakož i emotivních balad (kromě nejprofláklejších také nádherné Ať, Jednou nebo To není snadný). A ono +1 v názvu? Dle předpokladů bonus nastiňující současnou tvorbu. Novinka se všeříkajícím názvem Ještě to nebalíme v přímém srovnání s tím nejlepším z dějin kapely žel příliš nevyniká hudebně ani textem. Nicméně minulost je ukojena a časy nastávající setrvávají ve zvídavém očekávání. Takže za zvuku Jasné zprávy připijme Olympiku na kouzelnou scenérii bezstarostné existence po padesáté šesté.

Témata: Olympic, Petr Janda, rock