RECENZE: Projektem Jump! si Petr Skočdopele bez dalších ambicí dělá radost

Jump!

Into The Field

Skladby:
Námořník, Amsterdam, Ghetto, Zapal mě, Kvéry, Nick Cave & Sophie Hunger, Hrej!, Něco mám, Sám, Blue Moon

10 trax / 36:43 min

Vydavatel:
MotejlekSkocdopole.com

Na albu kromě samotného hlavního aktéra najdeme i spoustu hostů a spolupracovníků. Nejvýrazněji se zapojil Filip Jelínek z Illustratosphere či J.A.R., který se zhostil i producentské práce. Té není možné vůbec nic vytknout, všechny nástroje jsou krásně čitelné, nic nechybí ani nepřebývá, produkce prostě odvedena citlivě a vkusně. Bohužel bude tedy asi největší problém v samotných písních a hlavně výrazu zpěváka.

Neodvážil bych si tvrdit, že Petr Skočdopole není dobrý kytarista. Má dokonce i skladatelský cit pro příjemné melodie, které se písněmi nesou lehce a samozřejmě. Jde spíš o jeho výraz - ten se málokdy přehoupne do větší intenzity, než je jen "lehké recitování", takže o zpěvu jako takovém se dá hovořit jen stěží. To by však nebylo na škodu, originálních nezpěváků máme na scéně dost a nikdo se nad jejich neumětelstvím nepozastavuje. U Skočdopoleho je bohužel největším mínusem nevýrazný hlas, který v písních zapadá, ničím nezaujme a po pár písních unylé recitování začíná nudit. Nepříjemným faktorem je bohužel i fakt, že mu mnohdy není vůbec rozumět.

HLEDÁNÍ ZAJÍMAVÝCH MOMENTŮ

Ne že by celá kolekce postrádala jakýkoliv smysl, některé písně jsou i zapamatovatelné a příjemné. Třeba hned první Námořník pohladí, klipová Amsterdam zase potěší příjemným závěrem v nizozemském jazyce. Většinou ale skladby nepřináší žádný zajímavý moment, utápí se v klasických písničkářských klišé, textově nemají co nového nabídnout. Autor je údajně velkým fanouškem Nicka Cavea a nechal se jím při tvorbě materiálu inspirovat. Bohužel mu chybí charisma, nápaditost, originalita a temný pohled na svět, jaký má legendární Australan. Skladby působí spíše vesele, hravě, a i když se zaobírají smutnějšími tématy, nejsou uvěřitelné. Samotná píseň Nick Cave & Sophie Hunger je ale takový nesmysl, že v zájmu duševního zdraví pana Cavea pevně doufám, že ji v životě neuslyší.

Jump! Into The Field není zbytečnou nahrávkou. Má svou náladu, svůj smysl i nějaký ten význam. Nedosahuje ale takových kvalit, jak by si autor myslel a přál a nedokáže zaujmout svou náladou ani vyzněním natolik, aby si ji nezaujatý posluchač pustil víc než jednou. Zůstaňme tedy u předpokladu, že si Petr Skočdopole nahrál písně sám sobě pro radost bez jakýchkoliv ambicí. A v takovém případě je vše v pořádku.

text: Aleš Lochman

Témata: Jump!, Nick Cave, Leonard Cohen, Into The Field