RECENZE: Rituály - rock pro všechny, kterým je v masách těsno

Rituály

Vsaď na černou

Skladby:
Poušť, Otčenáš, Indiánka, Půlsyn, Tmou, Křišťálová koule, Boogie, Geny sirény, Ďábel s tebou

9 trax / 32:46 min

Vydavatel: Emerald Eyes Records

Když se vrátíme k již zmíněnému boomu indie rocku, je dobré připomenout, že jsme v té době měli možnost sledovat velké množství kapel, které se pro samou snahu být originální a průkopnické utopily v šedi a fádnosti. Z původně progresivního žánru se tak stal nudný balast, jenž ve finále zněl jako The Strokes nebo Arctic Monkeys na sto různých způsobů. Z davu vystupovalo několik jmen a mezi nimi byli právě i A Banquet aka dnešní Rituály. Nyní už se neschovávají za anglické texty, avšak jdou s plnou náručí povedených českých slov vstříc těm, kterým hudba, jakou hrají, už dlouho chyběla v přehrávači.

S Rituály budou debut křtít Lety Mimo i ISUA

Hudební stránka alba Vsaď na černou se z velké části skládá z hutných kytar. Pro dokreslení si kluci jemně pohráli s elektronikou, která dotváří odvrácenou stranu desky. Jako by oněmi elektronickými aranžemi vytvářeli proud černočerného kouře, který se líně prolíná albem - jako když vám netěsní krbová kamna. Zvuk je vypiplaný, těžký, dech beroucí, úderný a můžeme se jen těšit, jak se pánové poperou s živými vystoupeními, neboť na nahrávce nešetří emocemi. A právě ty jsou základním stavebním kamenem a esencí hudby jako takové. To ony vám řeknou, že se vám to líbí. To ony vaše tělo ochromí, rozvibrují smysly a zamáčknou vás do země pocitem souznění. Přesně proto se hudba dělá a poslouchá a Rituály patří ke kapelám, které tento zdánlivě jednoduchý princip pochopily.

Jestli se jim něco obzvlášť podařilo, tak to jsou texty. Čeština je krásná a nabízí spoustu prostředků pro lyrické hrátky. Momenty, kdy se s vašima ušima prolnou řádky jako "Měsíc se na nebi oběsil už dávno přede mnou a ty se na něj tak ráda díváš oslněná tmou" nebo "brousit břit, záda krýt, rána klid, noc mě prosí o úsvit" prostě pohladí na černé duši toho, kdo si někdy rád, třeba na střední, pročítal prokleté básníky. Podobnou cestou se ubírá i projekt Smrtislav kolem Tuzexe ze Sunshine, na jehož debut ještě stále čekáme.

Rituály drží slovo a podle názvu samotného alba prostě a jednoduše vsadili na černou. Možná jen trochu chybí víc svižnějších momentů, ale musíme brát v potaz to, že černá, těžká mlha se musí pro efekt vléct líně. Vůbec nejde ale o desku, která by tvořila soundtrack pro těžké deprese. Naopak. Všechna melancholičnost a smutek jsou zde podávány s nadhledem. Připomíná to trochu přelet nad zamořenou oblastí kolem jaderné elektrárny Černobyl - je zničená, nebezpečná, ale svým způsobem krásná a přitažlivá.

BEST TRAX: Poušť, Tmou, Ďábel s tebou
ZKUS TAKY:  Smrtislav - Smrtislav, Imodium - Valerie, Lety Mimo - Válka světů

Text: David Stoklas