RECENZE: Šarmantní, dramatická i šibalská Hana Hegerová - zloděj čas je na její písně krátký

Vydáno 01.05.2016 | autor: Josef Martínek

Říkali jí "Velká dáma šansonu", "Piaf z Prahy" nebo "Šansoniérka se slovanskou duší". Hana Hegerová, královna československého šansonu, sice letos oslaví už 85. narozeniny a před pár lety kariéru ukončila, díky Supraphonu si ji ale fanoušci mohou připomenout v době, kdy byla její hvězda teprve na vzestupu. Po padesáti letech vychází její první deska, a to v reedici s původní grafikou. Půlstoletí sem, půlstoletí tam - její písně neztrácí nic na svém půvabu.

RECENZE: Šarmantní, dramatická i šibalská Hana Hegerová - zloděj čas je na její písně krátký Hana Hegerová - legenda československého šansonu. Foto: Tomáš Padevět / Supraphon


Hana Hegerová

Hana Hegerová

Skladby:
Šťastné slunce, Madony na kolotoči, Blázen a dítě, Barová lavice, Židovská mána, Noc, Amfora, Obraz Doriana Greye, Píseň o malíří, Kázání v kapli betlémské, Petr a Lucie, Moc Dieu

12 trax / 43:54 min

vložte odkaz, text nemažte

Vydavatel: Supraphon

Hana Hegerová dostala do vínku snad všechny přednosti, které si jen zpěvačka může přát - nádherný hlas, osobitý výraz, cit, šarm a schopnost svoje písně prožít od prvního do posledního slůvka. Právě její až divadelní podání, které vycházelo z toho, že byla i herečkou, dělá z jejích interpretací srdceryvná minidramata, která vás doslova strhnou. Dech se tají i po padesáti letech. A jestli nepřijde konec světa, budou posluchači nad jejími dovednostmi žasnout i za dalších padesát.

Hana Hegerová: dluh jsem splatila

V jejích písních najdete eleganci a noblesu, ale i živočišnost, lidovost a naléhavost. Hned na první desce, jejíž název je doteď záhadou (někde se uvádí pouze jako Hana Hegerová, používané jsou ale i názvy Zpívá Hana Hegerová a Šansony s Hanou Hegerovou), se sešlo dvanáct skladeb, u nichž byste marně hledali slabinu. Hegerová tu zpívala hlasem tak sytým a pronikavým, že by jí dnešní divy mohly leda závidět, měla ve vokále jiskru, vášeň a někdy i čertíkovskou jízlivost. V jejím podání vynikaly krásné texty i nosné melodie autorů zahraničních i českých, dotýkala se sociálních témat (Šťastné slunce), zpívala židovské skladby (Židovská máma, Noc) a vyprávěla milostné románky (Obraz Doriana Greye). A když se v ní probudil onen čertík, šibalsky na svého milého křičela "Už konečně se jednou vzmuž, buď zlíbej moji sladkou růž, anebo vem si na mě nůž!" (Petr a Lucie).

Hegerová byla na debutu přesvědčivá i v cizích řečích, závěrečná Mon dieu! je poctou francouzskému šansonu, který jí tolik učaroval, ve skladbě Noc ale dovedla s lehkostí zkrotit i jindy tak tvrdou němčinu. Největší perly jí však složila autorská dvojice Petr Hapka / Petr Rada (Obraz Doriana Greye, Píseň o malíři, Kázání v kapli betlémské). Hana Hegerová v nich vypráví příběhy s nadčasovostí citovou i sociální, hraje si s náladami i výrazem. A když má přidat na naléhavosti, zpívá jako o život. To ostatně není zas tak scestné přirovnání v momentě, když jako Židovská máma dramaticky vzlyká "Óoo, kdo dítěti mohl matku vzít, byl vrah, teď už snad pochopíš, z čeho já mám strach, hrozný strach má tvá židovská máma."

Hana Hegerová je výjimečnou zpěvačkou. I když ani ona jako člověk nenašla recept, jak vyzrát na Ten zloděj čas (jak zpívala na svém posledním albu Mlýnské kolo v srdci mém), její písně se relativitě času doslova vysmívají. Umělecká díla, která během své úchvatné kariéry vytvořila, budou ohromovat věčně.

text: Josef Martínek, foto: Tomáš Padevět (Supraphon)

4,50

čtenáři

hlasuj
zavřít