RECENZE: Suverénní výkon Judas Priest na albu Firepower

Vydáno 22.03.2018 | autor: redakce

Ponořit se do osmnácté studiové desky Judas Priest je stejné jako sledovat poněkolikáté oblíbený film. Moment překvapení dávno vyprchal. Přesto se dostaví úleva, když celý příběh vyústí předem známou pointou a hlavní hrdina je opět na straně vítězů.

RECENZE: Suverénní výkon Judas Priest na albu Firepower RECENZE: Suverénní výkon Judas Priest na albu Firepower

JUDAS PRIEST

FIREPOWER

Skladby:

Firepower, Lightning Strike, Evil Never Dies, Never The Heroes, Necromancer, Children Of The Sun, Guardians, Rising From Ruins, Flame Thrower, Spectre, Traitors Gate, No Surrender, Lone Wolf, Sea Of Red

14 trax / 58:20 min

Vydavatel: Sony Music

V srpnu roku 1969 se konal zřejmě nejslavnější hudební festival všech dob, tedy Woodstock. Dodnes je zmiňován mezi stěžejními okamžiky v dějinách populární hudby. Své místo v kronikách mají rezervované i Judas Priest, kteří v témže roce vznikli na druhé straně zeměkoule. Svět se od té doby změnil k nepoznání, jedna neměnná však zůstává. Jestliže legendární hudební přehlídka ožívá pouze ve vzpomínkách, Judas Priest jsou stále zde. Na metalové scéně patří mezi relevantní kapely a jakýkoliv jejich počin je očekáván s napětím. Nyní se procházejí vlastní historií a v této souvislosti nelze nevzpomenout třeba na Black Sabbath a jejich CD nazvané 13.

Album Redeemer Of Souls končilo prostřednictvím písně Beginning Of The End smířlivě: "It's over now 'cause I know, it's the beginning of the end." Momentálně na podobně odevzdané myšlenky není prostor. Například v Never The Heroes zazní: "And like lions caged, we'll fight". A skutečně, Judas Priest připomínají šelmu, která už sice není tak hbitá, ale smečku svých věrných metalheads nehodlá přenechat mladším samcům bez boje. Divoká titulní skladba Firepower odstartuje adrenalinem napěchovanou jízdu, kdy ve zpětném zrcátku jen stěží stíháte pozorovat mizející krajinu. A tahle projížďka atraktivitu neztrácí ani v pomalejších úsecích.

Metalový svátek v Plzni: Judas Priest dorazí spolu s Megadeth

Kapela navázala na spolupráci s producentem Tomem Allomem. Nepočítaje živák A Touch Of Evil: Live (2009), jedná se od alba Ram It Down (1988) o první studiovou spolupráci po třiceti letech. Firepower se ovšem nesnaží vetřít do přízně fanoušků pod záminkou oblíbeného klišé ve stylu "návrat ke kořenům". Druhý producent Andy Sneap je totiž zárukou zvuku, který odpovídá době vzniku nahrávky.

VĚČNÝ KOLOS

Každá novinka Halforda a spol. je vždy konfrontována s nadčasovými díly British Steel (1980) nebo Painkiller (1990). Očekávat dnes něco podobně ikonického by bylo bláhové. Označit Firepower za to nejlepší, co skupina nahrála od dob druhé jmenované desky, to už tak odvážné není. Kolekce čítající čtrnáct položek obsahuje všechny atributy, jež k tvorbě Judas Priest přitáhly masy obdivovatelů. V čele s nezaměnitelným vokálem, jenž by svého času rozdrtil i skálu a díky němuž jeho majitel pořád může hrdě používat přezdívku Metal God.

Předchozí CD mělo prověřit schopnosti Richieho Faulknera nejen jako interpreta, ale též v roli skladatele. Teď je londýnský rodák na své pozici ještě jistější. Nemá smysl zpochybňovat zásluhy K. K. Downinga, ale možná je to právě Faulknerova svěžest a energie, co poslední dobou pohání letité soukolí kupředu. Staří pardálové už nikomu nemusejí nic dokazovat, zatímco mladý kytarista je plný ambicí a touhy přesvědčit, že si zaslouží stát po jejich boku. Faktem je, že skupina by stěží našla někoho jiného, kdo by opatroval odkaz klenotu britské metalové scény pečlivěji než právě Richie Faulkner.

Když dohrají poslední tóny závěrečné pecky Sea Of Red, musí se vás zákonitě zmocnit pocit, že Judas Priest jsou kolosem, který tady bude věčně. Než si vzpomenete na zdravotní patálie znemožňující Glennu Tiptonovi nadále koncertovat. O to víc je třeba vážit si alba Firepower. Nikdo nemůže vyloučit, že představuje velkolepé studiové finále metalových klasiků.

Témata: Judas Priest, Firepower, nové album

text: Tomáš Rumler

4,50

čtenáři

hlasuj
zavřít