RECENZE: Tool - Fear Inoculum. Kapela stále představuje zkoušku trpělivosti

Tool

Fear Inoculum

Skladby:
Fear Inoculum, Pneuma, Invincible, Descending, Culling Voices, Chocolate Chip Trip, 7empest

7 trax / 79:15 min

Vydavatel: Sony Music

Příští rok oslaví Tool 30 let na scéně, přesto originální parta nepůsobí unaveným dojmem. Možná i proto, že si dopřála značný odpočinek - mezi aktuální a předchozí deskou je třináctiletá propast. Skoro to vypadá, že v názvu minulé nahrávky 10,000 Days (2006) byla přestávka naznačena, byť nakonec tak dlouhá nebyla. Ve studiu se sešla stejná sestava, jaká připravila už album Ænima (1996), tedy Maynard James Keenan, Adam Jones, Justin Chancellor a Danny Carey.

Tool po třinácti letech v Praze: O2 arenu si podmanili smrští progresivního metalu

Čtveřice své fanoušky napínala, pesimisté vtipkovali, že dřív než nové CD Tool spatří Yettiho. Podobně jako při pátrání po tvorovi, jehož existence nebyla věrohodně prokázána, budete při poslechu Fear Inoculum potřebovat spoustu času. Fyzický nosič je napěchovaný až po okraj, digitální verze cílovou pásku protne dokonce až po více než 86 minutách. Dobrou zprávou je, že se nebudete zbytečně honit za přízrakem, ale dostane se vám očekávané odměny.

LIVE: Koncert Tool v O2 areně byl hlavně a především o hudbě. Za focení a nahrávání mobilem se vyvádělo

Fear Inoculum připomíná výlet, třeba po Route 66, kdy neexistuje konkrétní cíl. Hlavním smyslem je zažít pocit svobody, nenechat se nikým a ničím omezovat. Vyvrací hned několik teorií a zažitých „pravd“. Třeba tu, že žijeme v „klipové“ éře a zaujmout je nutné během prvních několika málo sekund, pak už prý objekt našeho snažení ztrácí pozornost. U Američanů nepochodíte ani s tvrzením, že v jednoduchosti je síla. Přes veškerou komplikovanost písně nejsou „obětí“ samoúčelných instrumentálních exhibic. Takže vás pohltí, ale nezahltí.

Paralel s ikonickou „šestašedesátkou“ je víc. Legendární cesta byla nahrazena moderní sítí dálnic, stejně jako se mladé party tlačí na místo matadorů. Vede přes několik států, rovněž Tool provedou posluchače různými metalovými a rockovými subžánry, od alternativního a progresivního metalu/rocku až po psychedelické pasáže. R66 končila v Los Angeles, tedy tam, kde dráha skupiny naopak začala. A k oceánu se nakonec na tomto putování prostřednictvím Descending dostanete také. Lehce strašidelný úvod zahajovacího songu sice evokuje blížící se martyrium na nechvalně proslulé tuzemské D1, tato vyjížďka je naštěstí nesrovnatelně příjemnějším zážitkem.

Poklidné tempo naruší exhibice Dannyho Careyho v Chocolate Chip Trip. Za normálních okolností by se dalo říct, že instrumentální track se ke zbytku materiálu nehodí. U Tool je ovšem cokoliv neortodoxního vlastně běžné a bubeníkův trip je možné vnímat jako odbočku, kdy známý úsek objedete vedlejší, dosud neprozkoumanou stezkou.

TOP 10 nejlepších skladeb metalových šílenců Tool: Jsou o náboženství, znásilnění i matematice

Keenan se chopil role navigátora, který vstoupí do děje vždy v ten správný moment. Z jeho projevu zmizela agresivita, na důrazu trochu přidá jen v 7empest. Nestrhává na sebe pozornost a nechává pasažéry vychutnávat si pohled na zajímavosti v okolí dle vlastního výběru a nálady.

Náhodný stopař, který o dodávku s logem souboru dosud nezavadil, bude první dojmy ze setkání vstřebávat delší dobu. Těžko se ubrání dojmu, že místy se jedná o čirou improvizaci a zachycení momentálního rozpoložení při jamování. Může namítnout, že skladby nejsou dostatečně osobité a tudíž jsou zaměnitelné. Zpochybnit lze míru progrese nebo délku novinky. Jestli však kdokoliv patří mezi příznivce skupiny, tohle album na tom nic nezmění. Jsou to stále Tool, jen o něco zralejší.

Text: Tomáš Rumler

Témata: Tool, Fear Inoculum, album, recenze