Vydáno 31.07.2018 | autor: Roman Jireš
Legenda tuzemského bigbítu Vladimír Mišík sice vydává po čtyři roky starém Královském večeru další kompilaci Životní režim, nejedná se však o tradiční výběry typu Best of... nebo Greatest Hits. Ono se v jeho případě ani moc o hitech jako takových mluvit nedá, protože se rozhodně nejedná o mainstreamové písně, které by autor psal s cílem, "aby se to líbilo". A to, že některé z nich jako Jednohubky nebo Variace na renesanční téma takřka zlidověly, je jen příjmným důkazem nevyzpytatelnosti umění.
RECENZE: Vladimír Mišík nemá v repertoáru krátkodobé hity, ale kvalitní trvalky
Skladby:
Taxůvku jsme chytli, Životní režim, Bazarem proměn, Ty II., Jednohubky, Město z peřin, Jen se směj, Šero v kavárně, Šmajdák a ploužáky, Ta láska, Relativistický zádrhel, Jam session, Páteční cajun, Sladké je žít
14 trax / 51:43 min
Vydavatel: Supraphon
Písně si znovu vybral Mišík sám a s Královským večerem novinku opět pojí její vizuální podoba, za kterou stojí Karel Haloun a Luděk Kubík. Kompilaci dali podobu papírové DVD krabičky. Dvaapadesátistránkový booklet nabízí komplet všech textů nejen od samotného Mišíka, ale též Jiřího Dědečka, Václava Hraběte, Jiřího Suchého, Vladimíra Merty či Jiřího Kainara a jejich anglických překladů. A to vše doplňují Halounovy grafiky, čímž vznikl umělecky hodnotný artefakt.
Skladby nejsou řazeny chronologicky, ale podle nálady, hudebně nechybí rock (Bazarem proměn), blues (Sladké je žít) ani reggae (Šmajdák a ploužáky). Zatímco předchozí Královský večer Mišík označil za desku pro večerní zklidnění, nyní přichází s kolekcí čtrnácti písní vhodnou podle jeho slov na veselejší dopoledne nebo do auta.
Vladimír Mišík interview: Takovou aparaturu, jakou jsme měli s Rolling Stones, už nezažijeme
Desku rámují úvodní skladba Taxůvku jsme chytli a závěrečná Sladké je žít, shodou okolností stejně jako druhou stranu zásadního Mišíkova LP Etc...2 z roku 1980. Životní režim nabízí i píseň Šero v kavárně, která musela být tehdy z desky vyřazena, protože jejím autorem byl Jiří Suchý, v té době v nemilosti u komunistických orgánů.
Mišík, po kterém astronomové z hvězdárny na Kleti pojmenovali planetku č. 18456 ve sluneční soustavě objevenou v roce 1995, není mužem velkých slov a dramatických gest. Mluví za něj desítky výborných a v horším případě "jen" nadprůměrných písní, ze kterých by mohl sestavit několik dalších kompilací. Přece jen si však raději počkám na nové skladby, které již vznikají. Vždyť poslední studiovou desku Ztracený podzim vydal Mišík před dlouhými šesti lety.
text: Roman Jireš
Témata: Vladimír Mišík, Jiří Suchý, Životní režim
4,00
čtenáři
hlasuj
