RETRO: Pekelné zvony nad Prahou: AC/DC vedl v O2 areně snad samotný lucifer

AC/DC
O2 ARENA, PRAHA
17. 3. 2009

Cedule KOUPÍM LÍSTEK se tlačily už od dveří souprav metra, překupnické ceny až na osmi tisících. Proč byl koncert australských nestorů vyprodán během dvou říjnových dní? Inu, AC/DC v podstatě nemůžou zklamat. A nezklamali! Oldschool rocková předkapela The Answer byla stylově dobře zvolená a dočkala se slušného uznání přítomných mániček. Nepřinesla ovšem nic nového, což sice lze říct i o AC/DC, ale ti si to můžou dovolit.

RETRO: AC/DC na Strahově před patnácti lety: Muzika čněla nad show, předkapelou byli Rammstein

Úderem deváté začalo peklo. Vlak na projekčním plátně nabral na rychlosti, z repráku to začalo bouřit a už se za oknem kupé tlemí (prozatím jen) animovaný Brian Johnson. A kdopak to zuřivě krmí kotel? V poslední chvíli popadne kytaru a vyskakuje ven, koleje končí, náraz, ohlušující výbuch. Projekční plátno se roztrhlo vedví a pod ocelovou lokomotivou, která v životní velikosti zůstala stát na pódiu, explodují první kila, tak charakteristická, že nemůže být pochyb. Kotelník Angus Young ve školní uniformě a pak už jen v trenkách a teniskách, strýcovsky rozmáchlý Brian Johnson s čapkou a vokální cirkulárkou, poctivý dělník riffů Malcolm Young a vyklidněná rytmika model džíny a cigárko. Prostě AC/DC.

NA NOVINKY NEZAPOMNĚLI

S léty neztratili téměř nic (až na ty roky), drtí furt tu jednu, ale právě proto, že neuhnou, nepůsobí jako parodie sebe sama. Když vydají desku, tak se jí nebojí, byť je jim jasné, že všichni čekají na pecky starší dvaceti let. AC/DC ale nejsou "Stouni", a tak materiál z novinky Black Ice tvořil čtvrtinu vystoupení. A publikum těch pět kousků nejen přijalo, ale mnohdy i zpívalo.

vložte odkaz, text nemažte

Něco tu ale přece jen smrdělo. Jakoby se u nás zapomnělo tleskat. Ticho v prostojích mezi písněmi mnohdy hraničilo s ostudou, a to se přitom do první půle vešly takové kusy jako Back In Black nebo Dirty Deeds. V ní také jedinkrát intonačně ujel Brian Johnson, v brutálním laufu Thunderstruck si slabší rytmickou chvilku zase vybral Angus. Ale to byly jediné mušky. Jinak mazácká spolehlivost, obzvlášť u Johnsona, vybíhajícího na molo s tradičně rozpřáhnutými pažemi a neodolatelnými výtlemy, které snad někde cvičili s Keithem Richardsem.

Na koncertě AC/DC si občerstvení za hotovost nekoupíte. Musíte mít speciální kartu

Prostor pro odpočinek? Snad Jack, kde zpěvák popustil uzdu svému bluesovému základu a bezmála čtyřiapadesátiletý Young kontroval striptýzem. Kam se hrabou všichni modelové světa, tohle byla podívaná! Angusův stárnoucí kukuč v kombinaci se stále stejnou ztřeštěností a neměnnou rachitickou stránkou působí vskutku démonicky.

ĎÁBELSKÉ FINÁLE

Finále se nemění desítky let, rock'n'roll jak řemen v podobě Whole Lotta Rosie, bláznící Young na výsuvné rampě, tisíce foťáčků na mobilech se snaží zachytit něco, co zprostředkovaně nelze docenit. Nekonečné sólo pak graduje na piedestalu, co na tom, že je ukuté z osvědčených bluesových fíglů. Který kytarista u nich umí zkřivit hubu a mrskat sebou po zemi jako Angus Young? To je škola Ďábla. Ostatně, ten se přihlásil o slovo už dřív, když se z nebe snesl zvon, z útrob lokomotivy se vyvalila pára, světla temně zčervenala a zazněly Hells Bells. Do pekla se pak jelo ještě v dálničním přídavku z nejočekávanějších, Angus s rohy na hlavě neomylně nasekal riff, veden snad samotným luciferem. A pak už "jen" We Salute You, poslední rány z epesních děl, konec...

VIDEO: AC/DC zahájili turné s Axlem Rosem. Posuďte sami, co nás čeká v Letňanech

A nazítří návštěva na ORL. Jasně, bigbít nemůže být potichu, ale tohle už byla tyranie decibelů. No, ale viděl jsem AC/DC.

text: Ondřej Fencl, foto: Tomáš Martinek