RETRO: Prince předvedl v New Yorku v roce 1998 Jam Of The Year. Byli u toho Roman Holý a Zdeněk Suchý

PRINCE (THE ARTIST)
MADISON SQUARE GARDEN, NEW YORK
15. 9. 1998

Jako předkrm před hlavním chodem dříve známým jako Prince jsme si dali Arethu Franklin, která v Madison Square Garden vystupovala o den dřív společně s Natalie Cole, Boyz II Men a Barrym Manilowem. Přišli jsme v očekávání zážitku, který se navždy vpíše do našich vláčných srdcí, a místo toho jsme se ocitli v poloprázdné hale, kde na hlavní ploše stolovala smetánka a konzumovala lososy. Jednalo se o humanitární akci, takže jsme si ještě museli vytrpět dlouhý proslov moderátora. Ještě víc jsme ale byli zpruzený z vystoupení Barryho Manilowa, kterej si zoufale hraje na Gilberta Becaude, tančí jak Karel Gott po obrně a měl úplně strnulou kapelu. Báli jsme se, že s tou samou partou vystoupí i hlavní hvězdy večera. Naštěstí ten člověk dohrál, něco se stalo a na pódium přijel špičkovej big band se smyčcema, dirigentem a s Natalie Cole. Hodně dobrý! Seděli jsme sice netypicky kolmo k pódiu, v jeho ose, ale zvuk byl dokonalej a atmosféra už taky.

HITPARÁDY (43.): Schyluje se k bitvě Prince s Beyoncé, PJ Harvey dosáhla na svůj vrchol

Boyz II Men nás moc nezaujali, zato Aretha Franklin od začátku rozbalila ty největší fláky jako Respect nebo Chains Of Fools a vlítla dolů mezi lidi... Odcházeli jsme nadšený, ale to jsme netušili, že druhej večer to bude ještě tisíckrát silnější.

Ani jeden plakát, žádná zmínka v novinkách nebo na internetu, jenom na tabuli v předprodeji proběhla jednou za pět minut skromná zmínka o tom, že Prince je v New Yorku. Další šok jsme zažili po prostudování "zasedacího pořádku". Zjistili jsme, že máme vstupenky až někam dozadu. Koupili jsme si tedy lístky za 127 dolarů do předních řad v domnění, že ty z předprodeje za padesát udáme před halou. To se nám samozřejmě nepodařilo. Vypekli nás překupníci, kteří naše lístky ocenili na pouhých deset babek!

RETRO: Prince a Princezny: 22 žen, které prošly jeho studiem a někdy i postelí

Ještě před začátkem se mohutně nakupovaly Princeovy jinak těžce dostupný desky, trička, tamburíny se znakem a další hodnoty. Takovej zájem o merchandise jste neviděli! Měli jsme zálusk na čepice se symboly, ale protože Prince odehrál první pecku právě v týhle čapce, rázem zmizely z pultů a na nás se nedostalo.

Pohled na scénu byl ohromující - hlavním motivem byly třiceticentimetrový ženský nohy - symbol poslední desky New Power Soul. A aparát, bedny a nástroje byly za skla. Zírali jsme na průhledný hammondy, jak z nich trčí dráty, až do chvíle, kdy se před námi zjevil číšník s podnosem: "Champagne?"

V hale se sešlo odhadem dvacet tisíc lidí, evidentně víc černých. Začátek obstarala slavná funková kapela sedmdesátých let Graham Central Station v čele s basistou Larrym Grahamem. V bílých oblecích a stetsonech za doprovodu New Power Genaration vysmahli čtyřicet minut zdrcujícího funku. V půli setu, v písničce Freedom, začali lidi úplně bláznit, protože se na place na chvíli objevili The Artist a Chaka Khan, aby si zazpívali backing vokály. Podobně se Prince zachoval při samotném hodinovém koncertu Chaka Khan, kde jí vzdal hold sólíčkem na lubovou kytaru a zdvořilostním gestem, a vzápětí zase zmizel. Chaka Khan hrála jeden hit za druhým - Everyday People, I Feel For You... Ta ženská má hlas jako pilu, výbornou kapelu a zvuk byl taky perfektní.

V očekávání Prince jsme šli na rauch pauzu do vyhrazenýho místa, protože v hale se kouřit nesmělo. Většina kolemjdoucích nekuřáků dávala pokašláváním zjevně najevo, jak jim to smrdí. Bez problémů jsme se dostali pod pódium a překvapivě nikomu nevadily naše dalekohledy a foťáky. Všude jsou místa k sezení, ale s dostatečným prostorem na to, abys mohl vstát a hejbat se. Signál k pohybu daly rozzářené rampy. Mezi nimi stálo fialové purple piano s nápisem Beautiful, kam si Umělec v půlce koncertu sedl a spustil medley největších hitů.

Před dvěma lety v Londýně The Artist nehrál jedinou známou věc, tvářil se odměřeně a jen drhl kytaru. Ale v New Yorku byl úplně jinej - udělal průřez všema zásadníma deskama a působil vyklidněně a otevřeně. V minulosti byl arogantní, vždycky dával najevo, kdo je, ale tentokrát nás potěšil vstřícným a pohodářským vystupováním. Několikrát zdůraznil, jak si váží publika a tohohle slavnýho stánku. Slíbil, že to bude Jam Of The Year a svůj slib bezezbytku splnil.

Až do koncertu jsme nerozuměli tomu, proč loni vyházel tak dobrý muzikanty z New Power Generation, kde ze starý sestavy zůstal už jen klávesák Mr. Hayes. Ale po několika minutách zjišťujeme, že tahle parta s basistkou Rhondou Smith je minimálně stejně dobrá! O úrovni doprovodný kapely svědčí třeba i to, že pouhou řadovou členkou dechový sekce byla Candy Dulfer. Na jednu písničku se na place objevila Princeova manželka, tanečnice Mayte. Největší hysterii zažila Garden při novince Push It Up, kdy Artista vyjel jakýmsi hydraulickým větrákem zespoda mezi lidi. Z aktuální desky pak dal ještě dvě věci.

Byl to funk nejtvrdšího zrna s křišťálovým zvukem. Byli jsme v transu - ani ne tak kvůli tomu, že čtyři metry od nás hrál Prince, ale prostě proto, že jsme zažili šokující představení. Hudební stránku věci umocňoval jeho vizuální projev. Má silný charisma, jeho gesta jsou jako z baletu. Zaujal nás moment, kdy kapela na půl minuty ztichla, ale pořád jsme v těle cítili ten "tajm". A najednou, za absolutního ticha, Prince padl na zem, udělal dva přírazy přesně do stejnýho rytmu, a tím dal kapele povel, aby pokračovala v tempu, kterým začala. Lidi šíleli a ty dvě černošky, se kterýma jsme předtím seděli u stolu, se určitě udělaly, jak si slíbily.

Před poslední skladbou The Artist ohlásil klub, kde absolvuje tradiční after show party, kam jsme pak taky zamířili, ale když jsme viděli ty nekonečný fronty a řady limuzín, vzdali jsme to. Čehož do dnešního dne litujeme. Nakonec, když už bylo rozsvíceno, klávesista dál rozjížděl lidi tím, že pouštěl ze synťáku samply největších Princeových hitů a Umělec do toho za bouřlivýho halasu řval: "This Is The Jam Of The Year!"

text: Roman Holý, Zdeněk Suchý, foto: Tomáš Martinek, archiv