ROCKBLOG: "Rejži nechci ani vidět" aneb (p)o Indii s kapelou BraAgas

Na festivalu Sur Jahan v Indii během prvních sedmi let vystoupila celá řada špičkových world music kapel z mnoha zemí, ale nebyl mezi nimi žádný český interpret. Měli jsme s BraAgas to štěstí, že padlo na nás, abychom se stali prvními.

Žánroví Andělé: Vítězili Support Lesbiens i Aneta Langerová, hráli Prago Union nebo Bratři Ebenové

Zahrát si v Indii na festivalu s tak dobrým jménem, jaké má Sur Jahan (dříve Sufi Sutra), je příležitost, která se sice odmítnout dá, ale důvod pro takové odmítnutí se velmi těžko hledá. Zvlášť když v Čechách je teploměr rozhodnutý zůstat kolem minus patnácti, zatímco v Goa je tropických třicet a drobné. Vyjeli jsme tedy za mrazivého pražského rána na letiště v očekávání perfektní péče Katarských aerolinií vstříc hudebnímu festivalu v mnohem příznivějším podnebí.

Cesta sice nebyla tak prostá, jak jsme si plánovali, ale nakonec jsme se do Kalkaty dostali ve stejných šesti kusech, v jakých jsme z Prahy vyrazili. A to rozhodně nebylo jediné vyrážení, protože pokud jste nikdy nebyli v Indii, Kalkata ve vás nejspíš vyvolá dýchací potíže. Od způsobu, jakým se auta, zvířata, lidé, motorky a rikšové pohybují po místních silnicích, by se mohli učit mravenci, luxusní hotely, které rostou z plechových přístřešků místních slumů, až po statisíce psů speciálního kalkatského plemene, to vše pod neopadajícím oparem smogu, Kalkata není snadno k uvěření.

V Kalkatě byla scéna postavena v parku před Památníkem královny Viktorie. Asi osm metrů vedle scény byla hlavní silnice, která posluchače (díky velice specifické indické dopravě) poněkud rušila, zvláště v zadních řadách, což zvukař řešil točbou hlasitosti. Vybavení na scéně i všeobecně podmínky pro hraní byly jinak ukázkové a samotný festival svou organizací směle konkuruje těm nejvyhlášenějším evropským protějškům podobného ranku. Pečlivě vybrané kapely z Evropy i z Indie, skvěle zajištěná doprava i zázemí na festivalu, s přidanou hodnotou organizačního týmu, který projevoval nesmírnou ochotu a pozitivní přístup, ať už šlo o přání vidět chrám zasvěcený Kálí, nebo navštívit hudebniny.

Přesun z Kalkaty do Goa přinesl další kulturní šok. Z rušné metropole, do které by se vešli všichni obyvatelé České a Slovenské republiky, do bývalé portugalské kolonie, která připomíná karibský ráj a vyvolává atmosféru absolutního klidu, kterou ani všudypřítomní švábi, pokoušející se vlézt vám do pití, nedokážou narušit. Goa je oáza všeho, co na dovolené potřebujete, nádherných pláží, milých lidí, kteří neváhají vzít vás k sobě domů, a nízkých spotřebních daní. My jsme tam tedy nebyli na dovolené, ale některé detaily se dají docenit i v omezeném časovém úseku.

Na Sur Jahan se kapely potkávaly s nadšenými hudebními fanoušky nejen na koncertech. Součástí festivalu byly i workshopy - v Kalkatě jsme vystupovali s indickou kapelou, v Goa pak samostatně, a vysvětlovali jsme divákům, jaký je život v naší domovině, historii našich nástrojů a další drobnosti o našem životě v Evropě.

Nabídky na hraní, jaké jsme zažili v Indii, rozhodně nejsou příliš (chtělo by se říci dostatečně) častou věcí. Se Sur Jahan 2017 se na nás usmálo štěstí a užili jsme si deset dní na dvou fantastických místech v zemi, která je definicí slova "dechberoucí". Hráli jsme na perfektně zorganizovaném festivalu se skvělými kapelami i publikem a teď nezbývá, než začít pracovat na tom, aby takových pozvánek chodilo víc. "Jen houšť a větší kapky", jak se říká.

Za kapelu BraAgas,
Honza Hrbek

tz, jm, foto: archiv kapely

Témata: BraAgas, Indie, festivaly, koncerty