ROZHOVOR | Maťo Ďurinda (Tublatanka): Věřím, že jednou pravda zvítězí

Je to právě dvacet let od vydání alba Patriot (2005), které nedávno vyšlo v remasterované podobě. Co se vám vybaví jako první v souvislosti s touto deskou?
Vybavují se mi vzpomínky na nahrávání alba ve vesnici Váhovce, kde jsme natáčeli ve studiu u producenta Juraje Kupce. Hodně jsme se spolu smáli a bavili při vyprávění příběhů a zážitků z našeho muzikantského života. A také jsme se ve studiu každý den dobře najedli typickými československými jídly, která nám vařila producentova manželka.

Příběh československého hitu: Tublatanka - Pravda víťazí

V jedné z dobových recenzí jsem se dočetl, že Patriot „má zvuk, za který se nemusí v dnešní době stydět“. Jak moc jste si pohráli se zvukovou stránkou?
Na začátku nahrávání jsme se zvukařem pečlivě nastavovali zvuk kytary, basy a bicích, které z nahrávek „vylezou“. Poté jsme už jen přidávali hall a echo na zpěv a pečlivě mixovali písničky, aby byl zvuk našeho tria typický pro Tublatanku.

V písni Cesta snov zazní „aj keď náladu nemám, viem čo s tým“. Jaký je váš recept na udržení pozitivní mysli?
Můj recept na udržení pozitivní mysli je nikdy se nevzdávat, když něco dělám. A dotáhnout práci do konce. Někdy myslím na velkou část lidí na světě, kteří žijí ve velké chudobě, přesto se usmívají a jejich mysl je pozitivní. Obdivuji je a beru si z nich příklad.

Skladba Mesto nesplnených snov obsahuje pasáž „nič už nie je aké bývalo“. Co konkrétně nejvíc postrádáte?
Při této písni myslím na to, že děti ve městě už si nehrají spolu na dvoře fotbal nebo hokej, hřiště jsou prázdná, dívky si již nehrají venku holčičí hry a děti už nemají dětské partičky, ale sedí doma s mobilem nebo chodí na procházky do nákupního centra. Pro mě je to smutné.

Reedice obsahuje i bonus v podobě skladby Nový vírus. Jestli se nepletu, nepochází z období kolem Patriota. Proč byla přidána zrovna tato píseň?
Bonusová píseň Nový vírus je v podstatě z období Patriot a vznikla přibližně rok po nahrání alba.

Naše písně jsou přímočaré, na nic si nehrají 

Mezi vaše favority na začátku kariéry patřily skupiny Led Zeppelin, Deep Purple nebo Pink Floyd. Jaké písně či alba těchto legend jsou vaše nejoblíbenější?
Mám rád celou tuto úžasnou legendární rockovou scénu. Od zmíněných kapel mám nejradši desky Led Zeppelin III, Perfect Strangers a Animals.

Tublatanka slaví čtyřicátiny. V Plzni odstartovala turné Dobrí priatelia

Hned v prvních letech jste prodávali desky v množství, o kterém už delší dobu tuzemská scéna může jen snít. Čím jste podle vás oslovili množství fanoušků?
Myslím, že jsme přinesli melodický rock s dobrými kytarovými riffy a silnými rebelskými texty. Naše písně jsou přímočaré, na nic si nehrají a jsou zapamatovatelné. Mám dojem, že fanoušci to ocenili, a proto se naše alba prodávala ve velkých nákladech.

Na albu Volanie divočiny (1992) se texty podílel i Miloslav 'Whisky' Láber, zpěvák Slobodné Európy. Později razil teorii, že kdo si pamatuje 90. léta, ten je nezažil. Byla podobně divoká i vaše spolupráce?
S Whiskym jsme v té době byli dobří kamarádi a trávili jsme spolu hodně času v hospodách a při textování písní na Volanie divočiny. Divoká a zároveň smutná byla i poslední noc, kdy u mě Whisky spal před jeho útěkem na Západ druhý den. Bylo to v zimě v roce 1989. Mysleli jsme si, že se už jen tak snadno nepotkáme. Potom naštěstí přišla sametová revoluce a železná opona padla.

Se „Slobodkou“ jste byli částečně propojeni prostřednictvím bubeníka Juraje „Ďuro“ Černého. Sledoval jste slovenskou punkovou scénu a party jako Zóna A, Davová psychóza nebo právě Slobodná Európa?
Často jsem se chodil dívat na Ďura Černého, jak na koncertech bubnuje se Slobodnou Európou. Mám rád i punkové skupiny, když jsou dobré. A Slobodná Európa má výborné první album Pakáreň (1991), které považuji za nejvydařenější na československé punkové scéně.

Že si fanoušci točí koncert na mobil? To mi nevadí

Kariérní křivka nemířila vždy jen nahoru. Bylo někdy ve hře i úplné rozpuštění skupiny?
I když naše kariéra nesměřovala vzhůru, rozpuštění Tublatanky nikdy nebylo v plánu. Skupina je na scéně třiačtyřicet let. Za tak dlouhou dobu nelze být pořád na vrcholu.

Vnímáte rozdíl v atmosféře koncertů z 80. či 90. let v porovnání se současností? Někteří hudebníci si občas postesknou, že fanoušci svírají mobil a sledují víc jejich displej než dění kolem.
Zásadní rozdíl nevidím. Fanoušci si koncerty užívají, zpívají s námi, reagují na každý podnět. A to, že si často točí nějaké písně na mobil, mi nevadí.

Možná je to jen můj dojem, ale mám pocit, že v určitém období Tublatanka českým fanouškům trochu sešla z očí, zatímco teď u nás vystupujete častěji. Cítíte zase zvýšený zájem publika?
Ano, jedno období jsme v Čechách koncertovali málo. Bylo to hlavně po rozdělení Československa, kdy najednou kulturní výměna na čas přestala fungovat. Méně jsme koncertovali, když se mi narodil syn Martin a později dcera Barborka, více jsem dával přednost dětem. Teď Tublatanka pracuje na plné obrátky, máme nové album Uprostred chaosu (2023) a album Patriot, které vyšlo v reedici i na vinylovém 2LP pro milovníky gramofonů. Fanoušci to vnímají a cítím zvýšený zájem o koncerty Tublatanky.

Jeden z největších hitů Tublatanky se jmenuje Pravda víťazí. Jste o tom stále přesvědčen?
Ano, věřím, že jednou pravda zvítězí, i když je teď těžké a zlé období plné lží a hoaxů.

Text: Tomáš Rumler, foto: archiv Tublatanky, Warner Music
Témata: Tublatanka, Maťo Ďurinda, Patriot, Juraj Ďuro Černý, Whisky, Slobodná Európa