ROZHOVOR | Polemic: Nejlepším lékem je smích

Jsem poměrně pravidelný návštěvník vašich koncertů. Kde berete tu nekonečnou pódiovou energii?
Bejzo: Petko každý den chodí na túry, já jezdím dost na kole, ale určitě ne jak Petko. Udržujeme se.
Petko: Jde to tak z nás, my jsme tak naladění. Když to člověk má rád, vidí, že to funguje a publikum mu to vrací zpět, tak to se znásobí energie. O tom to je a my si toho užíváme.
Bejzo: Čerpáme ji v přírodě, kdy vyběhneme z běžných koloběhů a načerpáme ji mimo město, aby zbyla i pro lidi.

Rozjeté koncerty stopl koronavirus. Využili jste v pozitivním slova smyslu tuto nucenou pauzu ke vzniku nových písní?
Bejzo: Vznikly dokonce dvě.
Petko: Jedna Baba Ryba a pak cover našich starších písniček, aby nám odešly myšlenky od dennodenních zpráv o koroně. Byla to velká facka. První dva, tři týdny jsme si říkali: "No do prdele," ale potom jsme se z toho otřásli a řekli jsme si: "jdeme dál". Naštěstí se to uklidnilo a věnovali jsme se novým písničkám. Teď s jednou přicházíme a stihli jsme natočit i klip. Díváme se dopředu. Bereme to tak, že se situace změnila, věci, které fungovaly do března tohoto roku, už fungují úplně jinak.
Bejzo: Přinášíme písničku, která je medicínou už svým názvem, kdy nejlepším lékem na vše je smích. Jsme veselá kapela. Bavili se přes Skype rozhovory, ani jsme se nepotkávali, jak jsme omezili společnou činnosti, ale zlepšili jsme se v individuálním zpracováním muziky. Vznikly tak nové nápady. Je to jakési přemostění. Od zpráv, ve kterých jsme si četli, že lidstvo vymírá, jsme se zásobili dobrou náladou. Tlaku už bylo dost. Lidi si mají i přes negativní zprávy užívat života. Je třeba myšlenky směrovat jiným směrem.

Měli jste během karantény i online koncerty. Jaké to pro kapelu vašeho ražení a žánru je, hrát koncert bez publika?
Petko: Chybí tam energie publika, kterou máme rádi a kvůli které koncertujeme. Nebylo to ale odlišné od televizních show, kdy si člověk musí představovat publikum, kdy hraješ pro někoho, kdo je za kamerou, kdo se na to podívá.
Bejzo: V době sociálních sítí je dobré, když vyhodíme zprávu, že bude online koncert. Lidé se těší a my si představujeme jejich tváře. Druhý koncert byl super, že se lidé mohli přes jednu aplikaci napojit a po dobu koncertu jsme viděli jejich reakce na obrazovce, jak si koncert užívají.
Petko: Viděli jsme kamaráda, který je náš fanoušek asi dvacet let, ale žije ve Varšavě, na obrazovce. Ale žádný online koncert nenahradí normální koncert, klidně i pro deset lidí.

ALBUM NENÍ PRIORITA

Když jste skládali nové písničky, nabízí se otázka. Jak to vypadá s novou deskou?
Bejzo: Je doba singlů a nových písniček. Před pár lety jsme si řekli, že album není naší prioritou. Tou je naopak tvorba nových písniček. A když nasbíráme dostatečné množství singlů, tak z toho uděláme bestofku. Takto asi budeme fungovat. Je to lepší, než vydat album neověřených písniček a čekat, co z toho bude.
Petko: Přizpůsobili jsme se době.

Přeje dnešní doba žánru ska a reggae?
Petko: Myslím si, že doba žánrování už odešla a teď má každý, kdo zpívá, různý styl. Je tady i možnost prezentovat se na internetu a je na šikovnosti každého, zda má co nabídnout, a zda to lidi zaujme. Neumím na tu otázku odpovědět. Známe fanoušky, kteří jsou s námi roky a poslouchají nás i jejich děti. Lidé jsou otevřenější a jdou spíše po interpretech než po žánrech.
Bejzo: Kolem roku 2005 bylo moc kapel, byla vlna ska.
Petko: Ale nikdy jsme se nenesli na vlně popularity.
Bejzo: Je fakt, že jsme z menšinového žánru oslovili lidi, co nás poslouchají, a přitom o tom žánru nic neví.

TOP 9 videoklipů týdne: Polemic léčí smíchem, Eirik zpívá o promarněném vztahu a Olga Lounová se prohání na kole

Jak jste vlastně za komunismu přičichli k jamajské hudbě? Zatímco v Čechách spíš frčel rock, tak na Slovensku to byl pravý opak.
Bejzo: Bratislava má takový zvláštní fenomén. Žili jsme u hranic a mohli sledovat rakouskou televizi. Měli jsme přehled o populární hudbě, věděli jsme i o menšinových žánrech. V Bratislavě vzniklo mnoho kapel, které hrály ska muziku. Starší sourozenci chodili na koncerty, chtěli jsme to taky zažít. Byli jsme ale mladí, tak jsme založili vlastní kapelu a pokračovali jsme v tom bez velkých plánů. Hráli jsme upřímně, jak jsme to cítili. Přežili jsme všechny ostatní fenomény různé hudby, vlny.
Petko: Já jsem přišel do kapely později, kdy už Polemic fungoval přibližně čtyři roky. Skáčkař se ze mě stal během dvou týdnů. Chytilo mě to a změnilo mi to život. Zapřísahal jsem se, že toto je muzika, kterou chci dělat, a drží mě to 25 roků.

Slovenští Polemic rozproudili "skáčkem" celý klub

Bejzo: Je to chytlavá medicína. Když jsme vznikli, už fungovala kapela Sto zvířat, po nás pak přišli Fast Food Orchestra. Když se k nám přidal Petko, tak se písničky vydávaly na deskách, a zjistili jsme, že se v rakouských undergroundových obchodech dají koupit. Jamajská hudba je velmi inspirativní, a i když jsme do té doby poslouchali spíše britskou ska scénu, zaujala nás. A tak jsme si v tomhle žánru koupili pár pikošek. I kdybychom neměli na chleba, tak to cédéčko bychom si prostě koupili. Nasávali jsme z něj, a tak vlastně vznikla další alba kapely, která udělá náš směr. Až jsme se ocitli v mainstreamu.

Od minulosti k přítomnosti, kdy jste spojováni s Medial Banana. Máte společnou písničku Starý časy a odehráli jste dohromady pár koncertů. Jak vznikla fúze?
Petko: Vloni jsme měli velký společný koncert na Uprising festivalu, což je největší reggae festival ve střední Evropě. Kapelu nejde nevnímat, navíc když jsme z jednoho města. Když slavili pět roků, tak si nás pozvali jako hosty na výroční koncert. Nabídka na spolupráci přišla od nich, nám se to líbilo, a tak vznikly Starý časy. Naplánovali jsme koncerty, několik jsme jich stihli před koronou odehrát.

A jak to funguje na pódiu?
Petko: Koncept je takový, že obě kapely jsou po celou dobu na pódiu a hrají navzájem své písničky. Je to tak půl na půl, hostujeme si v písničkách, některé jsou v jiných verzích, některé naše hrají oni ve své verzi.
Bejzo: Je to tak popřehazované, že pomalu nevím, která skladba je naše, a která jejich.

Považujete je za své nástupce?
Bejza: Považujeme je za naše dětičky. S Pokym, který je o generaci mladší, jsme chodili na stejnou školu. Tím, že jsme z jednoho města, máme hodně společných věcí - známých, background města, zážitků, atmosféru Bratislavy.
Petko: Neberu je jako nástupce, oni hrají o hodně víc reggae než my, a my zase víc ska. Je to příbuzné, rozumíme si, ale je to hudebně odlišné. Máme jiný přístup, je to generačně jinde. Spíš se doplňujeme, než aby to byli naši nástupci.
Bejzo: Chodí na naše koncerty a inspirovali jsme je k tomu, aby vznikli, a to nás těší, že se díky nám k tomu dokopali.

A oni vás inspirovali?
Bejzo: Mají jiný nadšení, odlišného ducha, drive. Po koncertě si vyždímám tričko a cítím se o dvacet roků mladší nejen mentálně, ale i fyzicky.
Petko: Mají tam víc elektroniky a moderního soundu, jiným způsobem používají zvuky.

Máte na svém kontě nespočet hitů včetně Komplikované, která se dočkala maďarské coververze.
Bejzo: Je to maďarská pikoška - Malacka és a tahó.
Petko: S kapelou, která dala cover verzi dohromady, jsme se potkali v Maďarsku na festivalu…
Bejzo: …jednoho punkáče. Tam jsme se seznámili a odjeli pár společných koncertů. Je to kapela různých projektů, která se reinkarnuje do různých názvů. Jeden je takový, že vychází z melodie starých československých filmů z 60. let. Jsou to pozitivní entity maďarské muziky a mám je rád. Komunita spolu funguje, i když se moc nevidíme.

O prázdninách v Česku zaujal dokumentární film Meky. Měli jste možnost ho vidět, a co na něj případně říkáte?
Bejzo: Slyšel jsem na to samé chvály, tak bych ho chtěl vidět i proto, že jsem chodil do školy s jeho prvorozenou dcerou Denisou. Když se stal Zlatým slavíkem, přišel k nám na besídku, Denisa se hodně styděla. Byl to pro nás fenomén. Superstar slovenské scény tehdy přišla do naší třídy, zazpívala si a popovídala si s námi.

Se svojí hudbou jste objeli svět. Na jakém nejzajímavějším místě jste koncertovali?
Petko: Bizarních si pamatuju hodně. Druhý nebo třetí koncert, co jsem hrál s Polemic, byl koncert pod nitranským hradem, na který nedošel náš tehdejší klávesák. Byl to průser a strašně odehraný koncert. V té době nebyly mobily, tak jsme netušili, proč nepřišel. Tenkrát jsme hrávali za dvě piva a párek a hráli jsme na pódiu z europalet, které se při každém kroku někam pohnulo.
Bejzo: Pod tím bylo bahno a část těch palet byla zabořených. Zvuk i světlo byly katastrofální.
Petko: Ale pak to vykompenzovaly headlinerské časy na koncertech pro dvacet tisíc lidí z Pohody nebo festivalu Hodokvas, z kterého máme natočené DVD, že z toho mám „zimomravky“ doteď.

Když jsem byla na vašem koncertu, byla cítit hodně marihuana, která k tomuto žánru prostě patří. Jaký je váš názor. Měla by se legalizovat, nebo ne?
Bejzo: U nás není povolené žádné množství. V Česku, to je za mě zlatá střední cesta.
Petko: Žádná vláda neměla vůli s tím něco dělat. Možná to bylo v předvolebních slovech, ale pak z toho sešlo. Vláda je konzervativní, my to máme v kapele liberalisticky nastavené tak, že kdo chce, ať si hulí. Když je někdo velký dealer, nebo to prodává tvému dítěti, tak to není samozřejmě v pořádku. Když si vypěstuješ kytku a chceš hulit, tak mi to je jedno, když to neomezuje druhé.

Co říkáte na kauzu, kdy byl kvůli neonacismu zadržen bubeník Horkýže Slíže, se kterými jste spolupracovali?
Petko: Už ho pustili (pozn. redakce: půlka srpna). Je to kolega, známe se roky, s Horkýžema jsme odehráli společné koncerty.
Bejzo: Mají písničku Farebná, která je antirasistická, takže nás to trošku překvapilo, že si národní kriminální agentura vybrala i jeho.
Petko: Kluky známe a nastavením a názory vůbec takový nejsou. Očividně šlo o privátní věc, která se netýkala kapely. Na Slovensku zbytečně nafukují média věci, udělají boom, řeší věci, jako by šlo o politické objednávky, aby bylo vidět, že se něco děje, ale realita je jiná. Vidím to jako něčí záměr.

Zátah proti extremismu. Bubeník Horkýže slíže zadržen Národní kriminální agenturou

Na Slovensku vedete zajímavou politiku, propojené kauzy, až mafiánské praktiky…
Petko: U nás se radikálně změnilo směřování vlády. Na jednu stranu k lepšímu, justice neřešila kauzy, strany měly všude své lidi, kteří byli nedotknutelní, ale až tlak veřejnosti to změnil. Přišla nová vláda, noví lidi. Na druhou stranu ji nelze přečíst, nepoznáte, zda je to levice, pravice, konzervativní. Je to takový mišmaš.
Bejzo: Je tam hodně nezkušených politiků. Namísto toho, aby si předtím vydiskutovali věci, tak ukazují, jak se nedohodli, což nikoho nezajímá. Ukazuje to fakt, že jsou nejednotní.
Petko: Poprvé za 25 let se do vlády nedostala strana, pro kterou jsem hlasoval.

Jste spokojení s prezidentkou?
Bejzo: To je světlý bod celého Slovenska, fenomenální žena.
Petko: Nechápu, jak ji mohli zvolit, přitom jak volí do vlády. Je to zjevení. V dobrém slova smyslu.  
Bejzo: Dělá velmi dobrou politiku. Empatická, velmi inteligentní žena.
Petko: To, co váš prezident rozděluje, tak naše spojuje. Nemá sice politickou moc, ale má nad vším kontrolu. Mám k ní blízko, protože žiju v Limbachu, ve vesnici při Pezinku, odkud pochází. Znám kupu lidí, kterými je obklopena. Jejího bývalého, i současného přítele. Je to člověk z mojí bubliny. S tím, co hlásá, na 95 % souhlasím. Je zázrak, že se ještě neznáme.

Text: Hana Bukáčková, foto: Facebook interpreta + archiv, Peter Spurný
Témata: Polemic, Komplikovaná, ska, reggae, Medial Banana, Starý časy