teepee interview: Měli jsme daleko víc možností než kdykoliv předtím, a proto jsme experimentovali, co to šlo

V těchto dnech vám vychází nová deska. Jaký z toho máte pocit?
Teera: Super pocit. Těšila jsem se na vydání od té doby, co jsme album dodělali, což bylo vlastně před pár měsíci. Chtěla jsem, aby si to lidi konečně poslechli a řekli, jestli je to dobrý, jestli to v nich vyvolává ty emoce, které chceme, aby v nich naše hudba vyvolávala. 

První máj v Plzni zpříjemnili Teepee a I Love You Honey Bunny

Album má zajímavý vizuál. Co vás inspirovalo?
Mason: Je důležité vypíchnout jméno David Broda, což je můj kamarád, který točí především reklamy. Jel s námi do Anglie, kde jsme začali točit klip k Hazel Trees, který vyjde teprve po desce. V rámci toho jednoho dne vznikla většina vizuálu k albu a zároveň jeho obal. Chceme se obracet k přírodním motivům a propojovat člověka s přírodou, podobně to bylo ve videu k Around It, kde se část klipu odehrávala v lese.

T: Musím ale říct, že to vzniklo náhodou. Žila jsem v Brightonu, jeli jsme na Seven Sisters a já jsem si řekla, že na té zelené trávě by vypadalo dobře, kdybychom se oblékli do bílé. Vzali jsme si bílé hadry, jeli jsme tam, udělali tyhle fotky a natočili klip. Díky Davidovi z toho vznikly krásné záběry. A pak jsme si uvědomili, že to všechno dává smysl: ty písničky a ty fotky.

HRAJÍ NÁS I V INDII

Začali jste spolupracovat s německým labelem Springstoff. Jak k tomu došlo?
T: Potkali jsme se ve Vídni na showcasu Waves Vienna. Úplně náhodou šel kolem našeho koncertu šéf labelu Rainer Scheerer, zaposlouchal se a zalíbilo se mu to. Pak za námi přišel a řekl, že by byl rád, kdybychom spolu něco vymysleli. Zjistili jsme, že ten label je super - queer a feministický, snaží se být ekologický, to všechno nám bylo sympatický. A k tomu je Rainer super člověk. Takže jsme si řekli, že by bylo hloupé ho odmítnout.
M: Lidé z labelu jsou nám opravdovou oporou, hodně nám pomáhají a dostávají naši hudbu do nových rádií a nových blogů.
T: Hrají nás i v rádiu v Indii!
M: Jsme v úžasu z čehokoliv, co se stane.

Teepee interview: Zažíváme zatím nejkrásnější chvíle naší existence

Z nových písní je patrný váš vývoj oproti debutu. Co se změnilo?
M: Nedáváme si možnost zastavit se na nějakém bodě. Jak ve svých nástrojích, tak i v hlase hledáme nové vyjádření, nové způsoby zvukového spektra.
T: Všechno jsme hodně promýšleli. Intenzivně jsme pracovali nad textem, na jeho frázování, řešili jsme každý tón. To je na tom hodně jiné: měli jsme čas si písničky promyslet. A taky jsme měli producenta Toma Marshe, který nám hodně pomohl.

Měli jste nějaký koncept toho, co byste chtěli touto deskou říct?
M: To přišlo poměrně brzo, ale až poté, co jsme si vybrali konkrétní písničky z těch, co jsme už měli. A pak jsme přišli na to, která témata v rámci každé písničky dominují - naděje, smíření a víra.

A co vás inspirovalo?
T: Měli jsme referenční písničky, které jsme poslouchali při nahrávání. Když jsem skládala, hodně jsem poslouchala Auroru. Když jsme byli ve studiu, vždycky jsme si vybrali referenční song, abychom nějak pochopili, co od té písničky očekáváme - jakou má mít náladu nebo jak by měla znít. Byly mezi nimi věci jako Hey Now od London Grammar, taky jsme docela poslouchali Apparat.
M: To jsou takové konkrétní příklady, ale myslím si, že nás obecně inspiroval náš producent, možnosti, které máme, a jeho přístup. Když nás naučil v rámci jedné písničky přistupovat víc rytmicky k frázování, byla to pro nás inspirace pro další písničky. S každou další jsme zvuk posunuli někam dál. Byli jsme sami sobě inspirací.

Před pár lety jste v rozhovoru s Josefem Martínkem uvedli, že byste chtěli svou další desku sami produkovat, ale nakonec jste začali spolupracovat s Tomem O. Marshem. Proč jste změnili názor? A jaká tato spolupráce byla?
T: Zjistili jsme, že nemáme schopnosti, abychom to udělali sami. Potřebujeme někoho, kdo to umí, kdo má nástroje a studio.
M: Toma jsme potkali přes známé.
T: Už tady produkoval nějaké české kapely. Pak jsme měli turné s jeho kapelou Those Goddamn Hippies a tam jsme se sblížili. A pak jsme si řekli, že s ním uděláme singl. Byla to super spolupráce, hodně jsme si sedli. Měla jsem pocit, že nám rozumí, aniž bysme si museli vyměnit mnoho slov. Chápal, co jsme chtěli hudbou říct a vyšel nám vstříc, byl trpělivý a naslouchal nám. Je to zázrak, když je producent tak otevřený kapele.

Jak velký byl jeho vliv? Říkali jste si někdy, že zasahuje příliš?
T: Byly takové momenty. Ale on byl tak vstřícný, že říkal, ať mu vysvětlíme proč. Když jsme se na tom shodli, řekl: OK, uděláme to podle vás. Jsou tam i písničky, které jsme s ním složili, třeba Around It nebo Closer. Je to velká známka důvěry, když někoho pustíte do procesu tvorby.

VŠECHNO SE TOČÍ KOLEM ŽIVOTA

Říkali jste, že vás inspirují vaše emoce a osobní prožitky. Bylo to podobné i u vzniku tohoto alba?
M: Každá písnička má svůj příběh a sdělení, žádná není prázdná nádoba. Všechny jsou formovány tím, co jsme zažili, co jsme cítili a cítíme, jsou tam naše názory. Všechno se točí kolem života. Od EP z roku 2017 jsem žil půl roku v Baskicku. Ovlivnilo mě hlavně přírodou, což jsem otiskl do některých songů na desce. U Teery to byla zase Indie.
T: Jestli mám říct konkrétní témata, je tam smrt, protože nám oběma v rodině zemřel blízký člověk, o tom máme dvě písničky. Další písničky pojednávají o změně myšlení, což se nám stalo právě v Indii a ve Španělsku. Začali jsme být víc pozitivní a vidět sklenici poloplnou, a ne poloprázdnou. Předtím jsme byli ve zbytečných depresích. Around It je o dodání sebevědomí lidem, kteří jsou utiskovani a nejsou společností bráni jako normální, i když jsme všichni normální. A pak jsou tam samozřejmě písničky o lásce, protože jsme zamilovaní.

EP Mirrors vyšlo rok po vydání vašeho prvního alba Albatross, ale pak jste si dali několikaletou pauzu. Proč vznik nové desky zabral tolik času?
M: Jednak tam byly naše pobyty v zahraničí, čímž se teepee na půl roku stopli, jednak tvorba samotné desky trvala rok a půl. Byl to dlouhý proces.
T: Museli jsme najít data, která by vyhovovala třem lidem, kromě toho jsme jezdili do Vídně do studia, takže to bylo časově náročné. Navíc Tom měl spoustu další práce. Každý měsíc jsme zoufale hledali týden, kdy bychom se mohli potkat. Ten proces byl zdlouhavý, protože jsme tisíckrát přemýšleli, jestli použijeme tuhle kytaru nebo jinou. Nahráli jsme to jednou a pak si řekli, že to nemá tu náladu, jakou chceme, a proto jsme museli nahrávat znovu.
M: Měli jsme daleko víc možností než kdykoliv předtím, a proto jsme experimentovali, co to šlo. Hledali jsme vyjádření, zvuky, tím se to logicky prodloužilo. Tom nám dal prostor. Mohlo to být fatální, kdybychom nepracovali tak tvrdě, ale dokončili jsme to. Uvidíme, co to přinese.

teepee se vrátili do plzeňského Divadla pod lampou, přivezli s sebou rakouské Those Goddamn Hippies

Říkali jste, že základem kapely je duo. Teď máte třetího člena, bubeníka Antonína Procházku. Proč jste se rozhodli rozšířit svůj tým?
T: Máme dokonce čtvrtého člena!
M: S tím novým albem přišla dynamika. A protože náš producent je bubeník, přišlo víc bicích. Chtěli jsme to otisknout i do koncertů, protože je škoda hrát jenom ve dvou. Snažili jsme se dodat rytmiku naší hudbě. Bubeník je s námi už dva roky a nově máme Prokopa, klavíristu a basáka zároveň, s ním je naše hudba komplexnější.
T: A máme víc možností, jak to zahrát. Navíc je strašně zábavné hrát a nemusím toho tolik dělat. Moc se mi ulevilo, protože někdy hraju dva tóny. Hrozně mě to baví - zpívat a poslouchat ostatní.

Dřív jste říkali, že české texty jsou pro vás v nedohlednu, ale nějaký byste v budoucnu rádi složili. Změnilo se něco?
T: Změnilo! Právě minulý týden jsme zkoušeli Masonův nový nápad.
M: Mně se stala taková zvláštní věc, že jsem poslouchal Francis and the Lights a nějak rychle ke mně přišel český text, který poukazuje na ekologický problém spojený s Austrálií. Přirozeně poprvý od mých dvanácti let přišel nějaký český text, teď ho kultivujeme a uvidíme, jestli to k něčemu povede. Necítíme žádný tlak, že to musíme udělat, aby se nám dařilo. Když to přirozeně přijde, budeme jedině rádi.

Není pro vás těžké skládat texty v cizím jazyce? 
M: Díky tomu, že jste pracovali s britským producentem, jsme měli takový double check. Kontroloval to po nás, mohl se k tomu vyjádřit, mohlo ho napadnout lepší slovo. To byla obrovská výhoda oproti předchozím deskám. Ale vlastně jsme ta generace, která od malička poslouchá anglicky zpívající kapely. Jsme jimi obklopení od chvíle, když nám začalo na hudbě záležet. Zároveň jsme nějakou dobu žili v zahraničí a myslím si, že jsme schopni s tím anglickým textem pracovat. Ale nemůžu tvrdit, že jsme neomylní. Když jsme na tom mohli pracovat s Britem, bylo to jednoznačně skvělé a osvobozující.
T: Díky tomu jsme věděli, že to, co jsme vymysleli, není nesmysl. Navíc si myslím, že teď jsme s angličtinou mnohem dál než před pěti lety, když jsme nahráli první album.
M: Prostě je jednodušší nemít klišé v anglické písničce než v české.

STARÉ PÍSNIČKY JSME PŘETVOŘILI

Co vlastně bude se starými písničkami? Chcete je nějak přizpůsobit novému setlistu, aby se hodily k novým songům?
T: Už jsme to trošku udělali - přetvořili jsme je, takže kdybys teď přišel na náš koncert, všiml by sis, že jsou hodně jiné.
M: Je hrozně zajímavé si vzít starou písničku, kterou máme nějak zarámovanou, a nějakým způsobem ji přetvořit. Někdy žasnu, co se z té písničky může stát.

Změnilo se něco mezi vámi? Nebo váš přístup k tvorbě zůstal stejný jako před pěti lety?
M: Pořád se poznáváme a zjišťujeme, že máme obrovské kontrasty, se kterými se snažíme pracovat. Je to těžké. Vidíme se skoro každý den, protože spolu bydlíme. Snažíme se balancovat naše kontrasty a přistupovat k tomu zodpovědně.

Dřív jste hrávali na ulicích, zato teď vystupujete v klubech a na festivalech po celé Evropě. Jaký z toho máte pocit?
M: Začínali jsme v klubech, busking u nás byl jenom doplňková činnost. A hrajeme v různých místech: od muzeí po obýváky. V Polsku jsme měli první koncert v obýváku. Baví nás, že v každém prostředí je jiná dynamika a jiné spojení s lidmi. Na ulici musítečlověka nějak uchvátit, zatímco v obýváku hrajete pro třicet lidí v bezprostřední blízkosti. Z toho všeho si taháme zkušenosti a pak aplikujeme na prostředí.

Jak na vás reaguje zahraniční publikum?
T: Poláci jsou úplně zlatí. Strašně ráda tam hraju, protože jsou vděční. Tleskají, kupují si CD a úplně jim svítí očička. Tady v Čechách je to trochu komplikovanější. Poláci podle mě víc ocení, když někdo přijede a odehraje koncert.
M: V Polsku za námi jezdí fanoušek Grzegorz se svou ženou na většinu koncertů. A teď přijedou z Polska až do Prahy na křest alba. Takže už máme fanklub v Polsku!
T: Teď se nám na festivalu Eurosonic stalo, že plakal nějaký Ir. Vždycky mě potěší, když rozbrečím nějakého muže, protože muži moc nepláčou.

Máte nějaká místa, kam se rádi vracíte?
T: Ráda jezdím do Poznaně, těším se, až tam zase budeme hrát. Tady se rádi vracíme domů do Plzně.
M: Ale rádi hrajeme i na dalších místech, jako třeba Libec, Ústí nad Labem, Brno, na Olomouc taky máme krásné vzpomínky.

Co nás čeká v tomto roce? Jaké máte plány?
M: Nejvíc se těšíme na to, kam nás deska zavede. Kromě křtů chystáme koncerty v Polsku jednak jako duo, ale i s celou kapelou, v dubnu chceme jet do Německa. Takže máme tři bloky jarního turné, potom v létě nás čeká pár festivalů, na podzim plánujeme další turné. Určitě budeme koncertovat víc než kdykoliv předtím. Těšíme se, až budeme hrát nové písničky a poznávat nové publikum.
T: Těším se na to, že konečně budeme mít prostor ukázat desku lidem a oslovit je. Těším se na jejich reakce.

Text: Vadim Kuskov, foto: David Broda (promo)

Témata: teepee, Tom O. Marsh, Where the Ocean Breaks