Tereza Černochová interview: Zpívání s Monkey Business? Jedna velká euforie

Nedávno jste se oficiálně stala zpěvačkou Monkey Business, jaký to byl pocit?
Spadl mně kámen ze srdce. Je to takový pocit, kdy v sólovém snažení už nevíte kudy kam a říkáte si, co vlastně budete dál dělat. Zabalím to definitivně, nebo tomu dám ještě šanci?… Silou osudu se to tam nahoře spojilo a usnadnilo mi to mé rozhodování, protože Tonya Graves se v ten moment rozhodla, že se půjde věnovat sólové kariéře. Navíc si s tou kapelou rozumíte, a tak nastoupíte jako nová zpěvačka. Co víc si přát. (úsměv)

SOUTĚŽ: VYHRAJ VSTUPENKY NA KONCERT MONKEY BUSINESS

BYLA JSEM ORTDOXNÍM FANOUŠKEM MONKEY BUSINESS

Jak vám to nabídli?
Řekli, že má Tonya svoje aktivity, o tom se vědělo. Když na jaře 2015 vyšla deska Škrábnutí, zmítala jsem se v tom, co a jak bude. Na koncerty nechodilo tolik lidí. V tu dobu mi zavolal kamarád - manažer Monkey Business - a řekl: "Terez, co děláš půlku léta?" Odpověděla jsem: "Hádej, co bych dělala… kopu se do zadku."  A on na to, že s nimi pojedu koncerty. Začala jsem radostí doma pištět. Dostavila se velká euforie. Samozřejmě na žádné velké zkoušení nebyl moc prostor. Byla jsem ortodoxní fanoušek Mankáčů, viděla jsem přes sto koncertů, tak jsem měla v podvědomí, v jakých formách jsou jednotlivé písně.

Tam jdete rovnou na jeviště, není žádná příprava. (smích) Užila jsem si to a ke konci července jsem byla smutná z toho, že to končí, v tu chvíli, kdy Tonya zjistila, že to nějakým způsobem funguje i se mnou, mě požádala, jestli by bylo možný, abychom se střídaly. Kluci s jejím přáním souhlasili. Na přelomu let 2015 a 2016 vydala Tonya desku, já jsem odehrála většinu koncertů. Pro fanoušky a pořadatele to bylo složité, protože nevěděli, jestli na koncert přijedu já, nebo Tonya. Loni v létě Tonya oznámila, že by dojela ještě rok 2016 a od roku 2017 už nebude vystupovat. Rozhodla jsem se proto, že většinu dalších aktivit, které jsem měla, hodně minimalizuju. Občas si někde zahostuju, zpívám s B-Side Bandem, vloni jsem vystupovala v Bernsteinově mši.

Monkey Business spustili znovu svůj kravál v Lucerna Music Baru

Teď vás čekají dva sólové koncerty, na co se můžeme těšit?
Ano, 7. a 8. března budou koncerty v Praze a Brně, kde mám svých příznivců asi nejvíc, navíc doufám, že přijde i spousta kamarádů, kteří mě hodně podporovali, tímto bych jim chtěla poděkovat. Postupně tyto aktivity budu odstřihávat a budu se věnovat naplno Monkey Business. Koncerty budou bez hostů, bez speciálních efektů, převlíkání kostýmů… bude to spíš večer k poslechu, protože moje hudba není rozjetá na nějaký mejdan, spíš se jedná o střednětempé písně, které vám napovídají se zastavit, užívat si klid z hudby, co vám sáhne hlouběji do vašeho nitra.

To je zajímavý kontrast v porovnání s hudbou Monkey Business…
No právě, Mankáči jsou velká divočina. Musím říct, že když jsem se po porodu poprvé postavila s MB na pódium, tak jsem myslela, že to tělo v životě nerozpohybuju do těchto rytmů, protože jsem si zvykla, že když jsem byla těhotná, u zpívání sedím jako pecka. A teď jsem najednou musela tu poporodní masu na sobě rozhýbat.  Ale nyní si myslím, že už je to v pořádku.

NA KONCERTECH VYPUSTÍM V SOBĚ NAKUMULOVANOU ENERGII

Co máte radši, své divočejší, či klidnější já?
Je to tak půl na půl. Ve čtvrtek se těším, až si sednu do auta, že si dám před koncertem a po něm pivo a cigáro. Na koncertě vypustím ze sebe energii, kterou předtím v sobě čtyři dny akumuluju. Po víkendu samozřejmě přijíždí zrůda, která se musí opět přetransformovat do role mámy. (smích)

vložte odkaz, text nemažte

Foto: Jan Malíř

Je těžké zkombinovat vystupování s rodičovskými povinnostmi?
Musím se přiznat, když se blíží doba odjezdu na koncerty a já v pátek v Holešovicích snáším tisíc krámů, které mám na vystoupení, ještě k tomu balím dítě k babičče a odnáším odpadky, aby nesmrděly doma přes víkend, a leje ze mě jak z vola, tak si říkám, že už to dál nechci absolvovat znovu a že si musím pořídit nějakého nosiče. (smích) Ale samozřejmě přijde uvolnění a pocit euforie, když padne s prvními tóny opona a je plný klub... to je nepopsatelný zážitek. Stejně tak, když se vrátíte domů, vidíte ten kouzelný dětský úsměv a vy máte slzy v očích, protože se vracíte domů. Je to citová rozpolcenost. To shledání s kapelou i rodinou je krásný zážitek.

Vzala jste už dcerku na koncert?
Na Mankáčích ještě nebyla, ale vzala jsem ji na G-Point Hunters. Bála jsem se, jak to vezme, a překvapilo mě, že vydržela ve dvou letech 40 minut tancovat a juchat. Zajímavé bylo pozorovat minulý týden její reakci, když jsme koukali na reprízu televizního pořadu Kufr, kdy jsem tam byla ještě s Black Milk. Nedokázala vstřebat, že jsem v televizi a zároveň sedím vedle ní. (smích)

Tereza Černochová na koncertě Monkey Business. Foto: Petr Tibi

Z Black Milk jste ušla dlouhou cestu, jak na toto období vzpomínáte?
Už je to tak dlouho, že mám pocit, že to bylo v jiném životě. (úsměv) Byla to velká zkouška života a je dobře, že to dopadlo, jak to dopadlo, protože kdyby se to po pěti letech nezavřelo, tak bych se zas nepotkala s klukama z Mankáčů v ten onen čas a nebyla bych tam, kde jsem teď.

JSEM RÁDA, ŽE POZORNOST NENÍ SOUSTŘEDĚNA NA MĚ

Monkey Business mají vždy atypické kostýmy a přitahují na sebe pozornost, nevadí vám to?
Řeknu to asi takto: Jsem ráda, že pozornost není soustředěna jen na mě, ale hlavně na miláčka publika, mého kolegu Matěje Rupperta. On je suverén a já nemám takové sebevědomí jako on. (smích) Nyní jsme propadli kouzlu UV látek a jen tak se jich nechceme vzdát, protože to vypadá démonicky. I to sele v nich vypadá dobře. (smích) Přála bych nám, abychom měli nafukovací rozpočet, protože nápadů na show a kostýmy je dost, jsou velmi kreativní a boží. Miluju kostýmy, baví mě být chameleon. Je to určitým způsobem umění, ale ne ploché jak obraz, ale plastické. Mrzí mě, že neumím šít, hned bych si něco spíchla. Když mám kostým, tak jsem rázem jiný člověk. Vadí mi, že někteří kolegové, ač je mám moc ráda, jdou na jeviště ve vytahaném, upoceném tričku a orvaných džínách. To je česká specialita. Mě to tak irituje, že si s tím nedají práci a že to mají na háku. Myslím si, že by vystupování mělo mít štábní kulturu. Klidně by stačilo mít menší nápad a třeba se jen sladit s oblečením. Naštěstí v Monkey to vnímají stejně jak já. (smích)

Monkey Business interview: Největší úspěch jsme zažili v Argentině

Osud vám nebyl vždy nakloněn. Máte nějaké motto, kterým se řídíte?
Před otěhotněním jsem měla: "Co tě nezabije, to tě maximálně schromí a dodělá." A po porodu jsem ve fázi, že "Co tě nezabije, to tě posílí." (úsměv) Takže se to otočilo k tomu pozitivnímu. Pak mám ještě: "I kdyby ses usnažila sebevíc, tak měsíc hranatý nebude." (smích)

Na jakém nejzajímavějším místě jste hrála?
Pamatuju si první vystoupení s Black Milk, měly jsme vystupovat na pontonu v pražském jacht klubu na nějaké VIP akci, a strašně se to tam houpalo. Dále mi utkvělo v paměti, když jsem hrála se svojí kapelou na Pilsner festu, bylo tam tři tisíce rozjetých lidí, což mělo krásnou atmosféru. Vzpomínám si, jak jsem hrála v českém olympijském domě s Mankáčema jako jejich host. Poslední největší zážitek s nimi byl na Colours of Ostrava, kdy jsme jeli z Berouna asi 7 hodin, hrozně pršelo, půlhodiny před začátkem koncertu tam před stage nebyl lautr nikdo, pak najednou spadla opona a byly tam desítky tisíc lidí, to byla taková euforie, až jsme se z toho významně "zdělali". (smích) Taky si pamatuju, jak mě na Žebříku Roman vytáhl z publika na pódium, když tam hrál s Glennem Hughesem. Nejvíce si ale pamatuju na své poslední vystoupení s tátou. V peněžence mám doteď schovaný playlist, který jsme tehdy hráli.

Text a foto (rozhovor): Hana Bukáčková, Jan Malíř (promo), Petr Tibi (koncert)

Témata: Tereza Černochová, Monkey Business, Matěj Ruppert, Škrábnutí, G-Point Hunters, Black Milk