The.switch interview: Chtělo by to i pár "hejtů"

Vydáno 14.02.2017 | autor: redakce

The.switch patří k legendám naší crossoverové scény. Na sklonku loňského roku vydali novou eponymní desku, tu si zaletěli nahrávat až do Seattlu. Recenze dávají jasně vědět, že se jim to vyplatilo. Neminuly je ale ani různé změny, o těch už víc poví Sthepa (zpěv) a Majkláč (kytara).

The.switch interview: Chtělo by to i pár The.switch: Chtělo by to i pár "hejtů"

Fanoušky jste nechali na novou desku hodně dlouho čekat. Proč?
Majkláč: Nebylo to tak, že bychom nedělali nic. Jen to nebyla taková ta klasická dlouhohrající alba. Natočili jsme v posledních deseti letech trilogii Na Dosah, tři různě pojatá EP, kde jsme si zkusili různé polohy the.switch. Nahráli jsme také akustické best of album s úžasnými hosty. Toto album patří mezi našimi fanoušky dodnes k nejoblíbenějším nahrávkám the.switch. Poslední počin byl maxisingl Tětiva, doplněn o skladbu Skalp a cover našich oblíbenců WWW neurobeat s názvem Žena líže kost.

LIVE: Démonická dvojka The.Switch a Smrtislav se předvedla v Praze, zazněla nová alba

Jak těžké je vracet se po tolika letech do kreativního a nahrávacího procesu?
Sthepa: Nemyslím si, že bychom měli jakýkoliv problém s návratem do tvůrčího procesu, jak už odpovídal Majkláč v předchozí otázce: průběžně jsme pracovali, byť to nikdy nebyla dlouhohrající deska. Nicméně do kapely přibyl, krom již etablovaného TJe, také nový bubeník Pavel Němec. Tím se chuť tvořit velmi výrazně posílila a nás všechny to motivovalo k tomu, abychom začali pracovat na novém materiálu, do kterého by se otiskl i vliv našich "nováčků".

Obvykle v kapelách plní někdo funkci moderátora, člověka, který dává dohromady termíny schůzek kapely a jejího času ve studiu. Vy na to, tuším, nemáte managera, kdo v kapele plní tu roli "nejzodpovědnějšího"?
Majkláč: Takovým tím, jak my říkáme, "kapelmajstrem" jsem já. Už od založení kapely jsem měl docela dost jasnou vizi o tom, kam by se to mělo celé ubírat a zároveň jsem dokázal naplánovat kroky, které k těm jednotlivým cílům povedou. Udělal jsem samozřejmě i několik špatných rozhodnutí, ale za ta léta hraní už mi kluci prostě věří a tolerují mi i občasné přešlapy. Ta důvěra a podpora kapely je pro mě hrozně důležitá. Dávají mi naprostou svobodu a já na druhou stranu vše s každým ze skupiny konzultuji a nikdy je nestavím před hotovou věc. Je to perfektně fungující symbióza, časem díkybohu osekaná o jakoukoli ješitnost a ega každého z nás.

vložte odkaz, text nemažte

NIKDY JSME NEMĚLI AMBICE SE HUDBOU ŽIVIT

Daří se vám očividně skloubit prestižní zaměstnání a kapelu. Co vám v tom nejvíc pomáhá?
Sthepa: Kapela je pro nás čistě jen koníčkem, nikdy jsme neměli ambice se muzikou živit a nebo si hraním nějakým způsobem finančně přilepšovat. Takže to všichni děláme jenom a pouze pro vlastní radost a potěšení, což je základ. Důležitým faktorem je taky určitě i to, že jsme všichni naladěný na podobný vlně, a to jak ve vztahu ke kapele, tak i lidsky. To je pak důvod, proč uvnitř skupiny vzniká minimum třecích ploch, který by ti tu radost z hraní kazily. V neposlední řadě jde o podporu našich nejbližších - rodin, který nás od začátku našeho působení obrovsky podporovaly. Vim, zní to možná jako klišé, ale bez týhle podpory bychom nikdy nemohli fungovat.


The.switch pokřtili loni album v Akropoli. Foto: Pavel Mužák

Po devatenácti letech jste opustili vašeho dvorního textaře. Řekli byste k Tomášovi, který texty na novou desku psal, víc?
Majkláč: Tomáš přišel do našich životů jako z jiného světa. Neměli jsme žádné společné známé, neměli jsme společné zájmy, nic. Přesto se z nás stali během pár měsíců velmi blízcí přátelé. Nechal se strhnout vlnou našeho entusiasmu spojeného s nahráváním nové desky a dřel snad ještě tvrději než my samotní. Posílal nám neustále nové nápady, úpravy už nazpívaných písní a doslova ladil každou slabiku, aby jeho práce byla co nejdokonalejší. Na křtu se z nervozity opil a propadl depresi, že nám zkazil celé album. My naopak sdílíme v kapele pocit, že ten strašně těžký a nevyhnutelný krok, změnit po devatenácti letech hraní textaře, dopadl na výbornou a že nikoho lepšího než Tomáše si ani nedokážem představit. Myslím, že spolupráce s námi během těch pár měsíců i Tomovi změnila život. Začal makat nejen na našem projektu, ale i sám na sobě. Hrozně za tu chvilku prokouknul a jde z něj úplně jiná, mnohem pozitivnější energie.

The.Switch představují nové album po deseti letech v klubech, se Smrtislavem zahrají i v Praze

Psát české texty není nic jednoduchého. Které kapele to podle vás jde?
Majkláč: Skoro všichni se shodnem na alternativním hiphopu WWW Neurobeat a textech Ondřeje Sifona Anděry. Z poetičtějších věcí nás moc baví Kato z Prago Union. Když jsme začínali, strašně moc nás ovlivnila chodovská parta Goodfoul. Venca, zpěvák této kapely, měl naprosto špatný anglický akcent, ale byl vždy tak upřímný a opravdový, že se vám proháněl mráz po zádech po celé vystoupení. Od té doby říkám, pokud zpíváš anglicky s příšerným akcentem, ale jsi opravdový a uvěřitlený, je to naprosto v pořádku. Björk si asi nikdo nedovolí osočit, že by měla zpívat islandštinou. Sám za sebe obdivuju jazykovou ekvilibristiku Xindla X, ale i rané věci od Richarda Krajča, zejména z alba Mikrokosmos. Dnešní tvorba Kryštof mě naopak už vůbec neoslovuje.

NEDĚLÁME HUDBU KVŮLI UZNÁNÍ


Recenze na novou desku jsou velmi pozitivní, v několika z nich jste dostali dokonce maximální počet kladných bodů. Je to nejspíš velké zadostiučinění, že?
Sthepa: My jsem nikdy nedělali žádnou z věcí kvůli veřejnýmu uznání. Z toho, co děláš, musíš mít primárně radost ty a musí tě to naplňovat. Pokud je to opravdový a jde to od srdce, lidi ti to pak věřej. Nicméně samozřejmě jakýkoliv ocenění je velmi příjemný a pohladí ego, to bych lhal, kdybych tvrdil opak. Nicméně je to spíše potvrzení skutečnosti, že to baví nejenom nás, ale i ostatní lidi. A že to děláme dobře a poctivě. Neřekl bych zadostiučinění, ale spíš potvrzení správnosti zvolený cesty. A samozřejmě obrovská pozitivní energie a motivace dál po tý cestě pokračovat.

Nicméně by to chtělo i pár "hejtů", protože hateři jsou vlastně ti, kdo tě upozorní na tvoje chyby a to, na čem je potřeba ještě zapracovat... Takže jen do nás, je to pro naše dobro! (smích)

Z nahrávání v Seattlu vyšel taky dokument, nemáte v plánu vydat ho na DVD?
Majkláč: Zatím ne, dnešní doba formátu DVD už příliš nepřeje. Dokument jsme v premiéře odvysílali v pražském kině pro lidi, kteří na dokument přispěli. Před koncem roku běžel na TV Óčko a údajně předčil všechna očekávání dramaturga, takový o něj byl zájem! Nyní jednáme o odvysílání na ČT art. Do té doby bychom chtěli udělat malé tour s debatou fanoušci vs. kapela po menších kinosálech. A pak ho pravděpodobně dáme všem k dispozici na YouTube. Není to film určený pro nás, nebo pouze pro naše fanoušky. Jmenuje se The.Faith a je celý o víře v nemožné. Myslím, že se bude líbit i mnoha lidem, které naše hudba vůbec neoslovuje.

Kolik času jste v USA vlastně s kapelou strávili?
Sthepa: Pokud pominu zhruba roční, velmi intenzivní přípravu, tak přímo na místě, tedy ve seatllovském studiu, jsme strávili zhruba tři týdny. Bohužel jsme neměli možnost spojit to s nějakým cestováním a nebo ještě lépe s menší koncertní tour. Průnik kalendářů jednotlivých členů skupiny prostě a jednoduše delší časový úsek nedovolil. Byly to hodně hektické tři týdny, kdy krom desky vznikal i již zmiňovaný dokument a také klip Kam vedou naše kroky?

Dočkali jste se po návratu nějakých jízlivých nebo závistivých komentářů od lidí z branže?
Majkláč: Vůbec ne a je to strašně fajn pocit. Řekli bychom, že v tomhle ohledu se naše generace a ti mladší hodně mění. Internet nás všechny hodně úzce propojil a šíleně urychlil výměnu informací. Lidé dnes mohou sledovat detailně životy lidí kolem sebe. Myslím, že když si projedeš svoji zeď na Facebooku, přesně vidíš, kdo se neustále plácá v nějakých problémech a ani po několika letech se nedokázal nikam posunout, nic vytvořit ani nijak neobohatil lidi ve svém okolí. Zároveň ale můžeš sledovat pozitivní lidi, tzv. štístkaře, kterým jako by celý svět šel na ruku. Myslím, že mladí lidé už jsou unaveni z těch všech špatných zpráv a jsou dost naladěni na té pozitivní vlně, kde spolu lidé spolupracují, přejí si úspěch, pomáhají si po kouskách vzájemně nahoru a snaží se sami svojí prací inspirovat ostatní. Je to úžasná proměna a pokud k tomu s the.switch můžem tímto albem a dokumentem aspoň trochu přispět, budem moc šťastní.



Když byste zhodnotili cestu zpětně, šli byste do toho znovu?
Oba: Rozhodně! Byl to splněný sen, obrovská škola, silnej stmelovací prvek pro kapelu, kdy každej makal na 110 %, aby se tahle cesta uskutečnila. A hlavně to byla obrovsky silná emoce, což je vlastně důvod, proč to celý děláme. Už teď začínáme pomalu mluvit o tom, kam se vydáme natáčet další desku. Myslim, že s naším sklonem dělat šílené věci se máme všichni na co těšit!

text: Marta Pušová, foto: promo, Pavel Mužák (koncert)

Témata: The.switch, Prago Union, Kryštof, Xindl X

NEJČTENĚJŠÍ

SOUTĚŽE

SOUTĚŽ: Bratři Ebenové v lomu Velká Amerika
zavřít