Timudej interview: Nástroje jsme si rozdělili podle ksichtu

I když hrajete dvacet let, široká veřejnost vás tolik nezná. Jak je to možné?
Když jsme začínali, nikdo z nás na nic neuměl, nástroje jsme si rozdělili podle ksichtu. (smích) Tak se protloukáme postupně. Vždycky to pro nás byla hlavně zábava, nikdy jsme se nikam netlačili. Až teď jsme si řekli, že už jsme dost velký na to, abychom udělali aspoň trochu seriózní PR k desce, když už trvalo tak dlouho, než jsme ji vypotili (pozn. redakce: 8 let). Aby se o ní vědělo i kousek dál za hranicemi Černošic. Baví nás ochutnávat z různých koutů světa, hrajeme si se slovy a vymýšlíme různé novotvary. Ti, co nás znají, nás nejčastěji charakterizují slovem "radost", a ta je z principu nezávislá na hudebním žánru. Trochu blíže k ní mají hudební žánry pocházejí z jižních koutů Evropy či světa, takže asi není náhodou, že jsou to také ty, z kterých čerpáme nejvíc. V kapele navíc máme bulharského saxofonistu, takže balkánský vliv se nedá zapřít.

VIDEOPREMIÉRA: S Timudej ožívá první republika, vyčaruje ji kouzelnice Surikata

Na webu o sobě tvrdíte, že rádi boříte mýty hudebního průmyslu. Čím/jak?
To je, myslím, trochu nadnesené, ale například nám všichni říkali, že křest musíme udělat hned po vydání alba, protože tak se to prostě dělá. Že je potřeba podpořit prodej atd. Nám ale tolik nejde o čísla z prodejů, jde nám především o to, aby to byla pěkná akce. Chceme dát fanouškům čas na to, aby se jim deska dostala pod kůži a křest jsme si společně užili naplno. Navíc jsme si pozvali řadu skvělých hostů v čele s Cirk La Putyka a to vyžaduje trochu náročnější přípravu. I proto bude křest oproti zvyklostem až půl roku po vydání alba.

INSPIRUJE NÁS PORNOHEREČKA

Kde berete inspiraci?
Hodně nás inspirují ženy, jako třeba Rita Mitsouko, původně francouzská pornoherečka, která se později (zejména v 80. a 90. letech) proslavila po celé Francii jako originální zpěvačka. Doslova nás uhranula svým šarmem, energií a nápaditostí. Obdivujeme taky její nadhled a schopnost dělat si legraci sama ze sebe. Ženy jsou pro nás nevyčerpatelnou studnicí inspirace.

vložte odkaz, text nemažte

Z vašich klipů čiší praštěnost, kde se to ve vás bere?
To máme odjakživa, je to dáno asi tím, že nejsme profesionální spolek muzikantů, ale parta kámošů, která nejdřív byla parta kámošů a teprve pak si založila kapelu. Nějak to v nás je, v hloubi nás jsou malí kluci, co potřebujou blbnout. Ale upřímně, nám už to většinou ani nepřijde praštěný. (smích)

Kdo bude album křít?
Tohle ještě nemáme úplně domyšlené, ale nutně nepotřebujeme jednoho kmotra, který nám to přijde na podium polít šáněm. Vlastně to svým způsobem budou křtít všichni, kdo na křest přijdou, včetně našich hostů a fanoušků.

Proč je křest v Roxy, a ne ve vašem "domovském" Rock Café?
Důvodů je víc. Prostor v ROXY je dost velký na to, aby s námi mohl vystoupit Cirk La Putyka a zároveň dost malý na to, aby si křest zachoval svoji klubovou atmosféru. ROXY je navíc taneční klub, což pěkně dokresluje fakt, že Ještěně je hlavně taneční album v nejširším smyslu toho slova. Podstatným důvodem byla taky kapacita, protože když jsme křtili poslední album Con'Čerto Grando v Rock Café, část fanoušků se dovnitř nevešla. Raději proto doporučujeme koupit si lístek v předprodeji.

RÁDI VYMÝŠLÍME NOVOTVARY

Jak mám chápat název desky Ještěně?
Rádi si hrajeme se slovíčky, vymýšlíme novotvary a baví nás víceznačnost. Všimněte si, že Ještěně znamená něco jiného v závislosti na tom, s jakou dikcí to vyslovíte. Zkuste si to říct s vykřičníkem, s otazníkem nebo s uvozovkami. Je to pokaždé něco jiného a ta různorodost nás baví! Zároveň je to přesně ten kouzelný moment, kdy holka říká klukovi "ne" a je na něm, aby poznal, jestli si má dát odchod, protože tady mu pšenka nepokvete, nebo má vytrvat, být zábavný, vtipný, neúnavný, úžasný... protože, to nebylo "ne", ale "uvidíme, ještě chvíli se snaž".

Obal mi připomíná tak trochu komiks, čí to byl nápad?
Na naše zadání ho vytvořil šikovný ilustrátor David Kurňavka. Na přední straně je žena - naše hlavní inspirace, na zadní straně tři snaživí týpci ve stadiu "Ještěně" a v pozadí silueta Barrandova, jeden ze symbolů první republiky. Celkově podtrhuje pocit, který z alba máme, a moc nás těší, že podle reakcí má deska i obal u lidí úspěch.

Natočili jste klipy Surikata a Já jsem DJ. Kde vznikaly? A je v plánu ještě další klip?
Surikatu jsme natáčeli v divadelním sálu klubu Rock Café. Extériérové záběry v klipu Já jsem DJ v Černošicích a blízkém okolí, odkud pocházíme a máme zkušebnu. Interiérové věci se natáčely v jednom českobudějovickém klubu, odkud je taneční skupina NG Dance Crew, která v klipu vystupuje. Aktuálně chystáme premiéru klipu Rita Mitsouko, který jsme natočili na jeden záběr při živém vysílání na Facebooku. (Videoklip už vyšel a ke zhlédnutí ho najdete níže, pon. red.) Klipy si točíme sami, nepotřebujeme žádnou mega produkci. V natáčení jsme celkem spontánní, takže to jde docela rychle (úsměv).

Jak vznikají písně?
Hudbu a texty většinou nahazuje David, my ostatní přidáváme další vrstvy a píseň postupně zraje. Dokonce jsme si texty psali jeden čas v excelu, kde měl každý svůj sloupeček. Jedná se o týmovou práci. (úsměv) Společným tvořením se tak do hudby přirozeně dostávají různé vlivy od šesti rozdílných osobností. Výraznou stopu na albu zanechal taky náš producent Honza Balcar, který zároveň skládá hudbu pro Cirk La Putyka.

Na jakém nejzajímavějším místě jste hráli?
Z posledního roku bych vypíchnul festival Povaleč, úžasná akce se skvělou atmosférou v krásné barokní obci Valeč na Karlovarsku. Vždycky jsme chtěli udělat koncert u basáka na balkonu pro celé Černošice. To se nám zatím nepodařilo zrealizovat, tak snad nám to ještě někdy vyjde.

Co byste rádi vzkázali svým fanouškům?
Aby s námi přišli oslavit křest Ještěně do ROXY 2.11., bude to skvělý zážitek a bude stát za to. Nemusí se bát žádných dlouhých proslovů, jak to na křtech někdy bývá, protože v našem podání to bude jedna velká party od začátku až do konce.

text: Hana Bukáčková, foto: archiv kapely

Témata: Timudej, Ještěně, Roxy, kluby, koncerty