TOP 10 nejlepších zahraničních alb roku 2015 podle redakce iREPORTu

10. David Gilmour - Rattle That Lock

Na své čtvrté řadovce David Gilmour vedle zpěvu a kytary ovládá také klávesy, elektrické piano, hammondky, klavír, baskytaru a basovou harmoniku. Jeho manželka Polly Samson přispěla několika lehce posmutnělými texty, které se často zabývají smrtelností a časem, což je v případě skoro sedmdesátiletého interpreta logické. Album Rattle That Lock ale naštěstí nemá tak strašidelnou atmosféru jako jeho titulní píseň doprovázená efektním černobílým videoklipem. Nahrávka ukazuje, že David Gilmour se na svých sólových projektech zcela neodstřihuje od tvorby Pink Floyd, ale zároveň je schopen nabídnout něco navíc, co opodstatňuje vznik jeho samostatných děl. (Roman Jireš)

TOP 10 nejlepších domácích alb roku 2015 podle redakce iREPORTu

9. Wolf Alice - My Love Is Cool

Britští Wolf Alice jsou momentálně živou definicí pojmu "Objev roku". Na debut My Love Is Cool si museli jejich fanoušci pár let počkat, neboť se skupina rozhodla nic nepodcenit. Chtěla se zkrátka uvést vyzrálou, kvalitní a ucelenou desku. A trpělivost se vyplatila - nahrávka je totiž vynikající. Nadšené recenze a nominace na prestižní ceny na sebe nenechaly dlouho čekat. Wolf Alice, to je senzace, která spojuje grunge a folk, ale veškeré žánrové škatulky jsou jim těsné. Jako kdybychom šlehačkový dort posypali žiletkami. Skvělou prvotinu přivezou Wolf Alice i do Česka, 26. února zahrají v pražském Paláci Akropolis. (David Stoklas)

8. Enter Shikari - The Mindsweep

Enter Shikari jsou bezpochyby momentálně jednou z nejlepších post-hardcoreových kapel současnosti. Již od debutového alba Take To The Skies bylo jasné, že převyšují svoji žánrovost a nabízí o něco více než zbytek kapel podobného formátu. Díky tomu byla očekávání pro čtvrté album The Mindsweep veliká. A právem - deska se dočkala víc než jen pozitivního přijetí. Výborné texty, skvělý zvuk, tvrdé kytarové pasáže, inteligentní breakdowny a nepředvídatelnost skladeb činí z alba originální a těžce nadprůměrnou záležitost. Obzvlášť když to Enter Shikari tak skvěle hraje naživo - loni u nás byli hned třikrát a pokaždé fanoušci odcházeli minimálně pomačkaní. Letos se k nám chystají znovu, v červenci se objeví na festivalu Rock for People. (Dominik Pavliš)

LIVE: Enter Shikari v Brně: pot, špína a jeden z nejlepších klubových zážitků

7. Muse - Drones

Sedmé místo v našem žebříčku bylo přiřknuto v pořadí sedmému studiovému albu anglických rockových velikánů Muse. Drones možná v porovnání s předchozími deskami není tak zvukově převratné, i tak je ale plné silných a hitových písní - vzpomeňme Mercy, vůbec první zveřejněnou vlaštovkou Psycho nebo třeba energickou Reapers. Fanoušky možná vlažněji přijatá, avšak kritiky poměrně chválená deska vypráví navazující příběh s protiválečnou myšlenkou. Drones se tak právem čestně zapisuje mezi nejlepší alba loňského roku. Jak bude znít naživo, se dozvíme v červnu v O2 areně v Praze. (Matěj Chalupa)

TOP 30 koncertů roku 2016: Přijedou Muse, Black Sabbath, Rihanna, Cure, Justin Bieber, Iron Maiden i AC/DC

6. Faith No More - Sol Invictus

Na comebackovém albu (po 18 letech!) se najde v podstatě vše, díky čemu si Faith No More v devadesátých letech udrželi svou popularitu na vrcholu. Určitá míra žánrové nejednoznačnosti je stále přítomná, objeví se míchání pro kapelu tradiční popové chytlavosti, funky hravosti a tvrdé kytarové údernosti. Ovšem již u druhého tracku Superhero (který byl i druhým singlem) dávají FNM jasně najevo, že je nezajímají moderní trendy a že jednoduše pokračují svou vlastní cestou. Ano, vokální projev je převážně hlubší, vyzrálejší a agresivnější, zvukově i obsahově ale album bez diskuze navazuje na předchozí Album Of The Year a i po tak dlouhé době zůstala identita tvorby obdivuhodně zachována. (Jan Čapek)

LIVE: Mordor tentokrát nepřišel, bouřilo jen z pódia Faith No More

5. Marina And The Diamonds - FROOT 

Velšská zpěvačka Marina Diamandis se u nás stále řadí spíše mezi fanouškovské záležitosti než k hvězdám dnešního popu, což je škoda. Na svém nejnovějším a v pořadí již třetím albu FROOT totiž pracovala dva roky sama jen s jediným producentem. A na výsledku je to je znát. Ať už mluvíme o něžných baladách nebo nadupaných disco šlágrech, investovaný čas a osobnost z nahrávky jen srší. Jedná se bezesporu o Marinin dosavadní "magnum opus" a v popu o jedno z nejlepších alb loňského roku. Na jeho živé představení se čeští fanoušci mohou těšit už 2. března v pražské Malé sportovní hale. (Daniel Košťál)

4. Florence And The Machine - How Big, How Blue, How Beautiful

I na novince si Florence stále pohrává s fixací na zemské živly a smrt ji pořád láká. Nesklouzává do depresí tak často jako dřív a místo pádu střemhlav dolů se věnuje v textech víc tomu, jak začít létat. How Big How Blue How Beautiful naplňuje nejvíc podstatu osobnosti Florence Welch. Stále nejistá, ale zároveň odvážnější než dřív, hloubavá, ale rázná, přímočará, ale zároveň nepodbízivá. Tolik precizně zvukově vypilovaných a přitom skvěle osobitých písní na jiném letos vydaném albu jen těžko najdete. Jak samotná Florence zmiňuje v rozhovorech, jde o její nejosobnější desku. A to ji dělá tak výjimečnou.  (Kateřina Nováková)

LIVE: Robbie Williams ukázal na Szigetu show, Florence and the Machine duši

3. Motörhead - Bad Magic

O mrtvých jen v dobrém. Ne, takto laciné a pokrytecké nejsou důvody, kvůli kterým je definitivně poslední řadové album Motörhead řazeno mezi nejzajímavější nahrávky uplynulého roku. Lemmy i na prahu sedmdesátky dokázal se svými parťáky napěchovat magický stříbrný kotouč koňskou dávkou energie, která vytryskne hned s úvodní peckou Victory Or Die. Závěrečný cover Sympathy For The Devil od Rolling Stones je potom více než symbolický. Nekonečný mejdan může začít, "rohatej" už se určitě nemohl dočkat dalšího kumpána... (Tomáš Rumler)

Sex, drogy, rock'n'roll. Lemmy Kilmister žil i hrál vždycky naplno

2. Iron Maiden - The Book Of Souls

Představte si výraz kapelníka Harrise, kdybyste mu v roce 1980 vyprávěli, že jednoho dne na album zařadí píseň dlouhou 18 minut. Tedy téměř polovinu stopáže debutové desky. Nejdelší a nejambicióznější album v historii Iron Maiden je důkazem, že kapela si může zachovat vlastní tvář a zároveň nepřešlapovat na místě. Dnešní uspěchaná doba podobně rozmáchlým projektům nepřeje, to ovšem není vina hudebníků. Pokud si čas uděláte, můžete se hodiny bavit kytarovými hrátkami trojice Murray, Smith, Gers a objevovat stále nové prvky a motivy. V červenci tak můžete činiti i naživo v pražském Edenu. (Tomáš Rumler)

1. Adele - 25

První desku nahrála, když jí bylo 19, ta druhá, jednadvacetiletá, už trhala všechny rekordy. S aktuální 25 je tomu zrovna tak. Jestliže před 5 lety Adele zpívala o nešťastné lásce, i nová deska je hlavně o citech. Kromě lásky k muži ji ale logicky ovlivnilo i mateřství. Adele v sobě probouzí nostalgii, často vzpomíná na své dětství a pozastavuje se nad okamžiky, které její život nenávratně ovlivnily. Nejen pilotní hit Hello proto znovu oslovil posluchače napříč generacemi. Její hudba je totiž jako malá vyhřátá světnička plná vzpomínek a prožitků, izolovaná od světa pop music 21. století. Světnička, kde se zastavil čas. Mění se jen věk a životní fáze, v jaké do ní zrovna autorka vstupuje. (Josef Martínek)

Adele prodala loni 15 milionů kopií alba 25. Nejúspěšnější singl měl Mark Ronson