Vydáno 20.03.2018 | autor: redakce
Datum 20. března platí za Světový den frankofonie. Pokud byste tomuto pojmu nerozuměli, vězte, že frankofonní země jsou ty, kde je hlavním jazykem francouzština. Frankofonie zahranuje i jazyk samotný. V dnešním světě se upřednostňují kapely a umělci zpívající anglicky. Naše redakce ale při příležitosti této události vybrala francouzsky zpívající interprety, kteří si rozhodně zaslouží pozornost.
TOP 6 francouzsky zpívajících umělců, které je dobré si pustit ve Světový den frankofonie
Padesátiletá modelka a zpěvačka v jedné osobě je sice původem z Itálie, ale od roku 1973 žije ve Francii. Čestné místo si v našem pomyslném žebříčku tedy rozhodně zaslouží. V Paříži studovala umění a architekturu, avšak kvůli kariéře modelky nedostudovala. V 90. letech 20. století patřila mezi dvacet nejlépe placených světových modelek - a v roce 1997 se přesunula na dráhu zpěvačky. Nástup to byl velkolepý. Debutové album Quelqu'un m'a dit vydané roku 2002 sklidilo ve frankofonních zemích obrovský úspěch. Skladby z této desky zazněly také ve filmu Conversation with Other Women či ve vánoční reklamě na H&M. Zajímavostí je, že všechny zisky z jejího třetího alba Comme si de rien n'était byly věnovány na charitu. Mezi jejími partnery nechyběly osobnosti jako Eric Clapton, Mick Jagger či Donald Trump. Roku 2008 se provdala za Nicolase Sarkozyho a stala se tak první dámou Francie.
Málokomu se při vyslovení pojmu "francouzská zpěvačka" nevybaví mezi prvními šansoniérka Edith Piaf. A málokdo by neznal alespoň z televize skladbu Non, je ne regrette rien. Její matka Annetta Giovanna Maillard zpívala v kavárnách a otec Louis-Alphonse Gassion byl pouliční akrobat. Sama Edith tedy měla umění v krvi. Již od dětsví zpívala se svou nevlastní sestrou na ulici. Roku 1935 ji objevil muž jménem Louis Leplée, který vlastnil noční podnik. Přesvědčil ji, aby začala vystupovat před obecenstvem a tím nastartoval její kariéru. Poprvé ji představil pod pseudonymem Môme Piaf, což by se dalo přeložit jako "vrabčí mládě". Tato přezdívka se stala jejím uměleckým jménem a provázela ji po celý život. Stala se z ní velice žádaná a úspěšná kabaretní umělkyně. O jejím životě bylo sepsáno mnoho biografií a roku 2007 natočen i film. Za svou kariéru stihla nahrát 14 alb. Ve věku 47 let zemřela 10. října 1963 na rakovinu jater.
Před 100 lety se narodila Edith Piaf, šansonová legenda, která má vlastní planetku
La Femme, česky řečeno: žena. Tato banda vzniklá roku 2010 má na kontě zatím jen dvě desky - ovšem obě bezvadné. Kombinace elektrických kytar, všemožných elektronických samplů, francouzský jazyk zpívaný krásným hlasem - to je kombo jako špekáček s kremžskou hořčicí. Všelijaké nálepky typu psychedelie, krautrock, garage rock a další jsou jim přidávány při pokusu definovat jejich zvuk - z praxe ale všichni víme, že se škatulkuje těžko. První album se jmenuje Psycho Tropical Berlin, je švihnuté, rozmanité a doopravdy psycho. To chcete vidět a slyšet. A budete mít šanci - La Femme se letos objeví na festivalu Pohoda. Přivezou i druhou desku, počin z roku 2016, nesoucí název Mystère. A s ním i tajemství, záhadu, kterou naznačuje hlava, na níž jsou vidět jen vlasy. Tahle deska není tolik psycho, je opravdu spíš záhadou, a to především v tom, jaký posun proběhl ve zvuku. Slyšíme tu dokonce reggae rytmy, trošku hip hopu a samozřejmě francouzštinu.
Při myšlence na Francii se mi vybaví (pokud ovšem nejde o scénu z filmu Irreversible od Gaspara Noé) krása. Ne věž, ale hlasy, jídlo a filmové plakáty na zdech. Řekněme si něco o herečce a zpěvačce Charlotte Gainsbourg. Dnes už jí je 46 let a od nahrávky doplněné videem o incestu uběhlo desítky let. Její slavný otec Serge Gainsbourg použil malou Charlotte pro svůj byznys a vzniklo dílo vskutku kontroverzní, avšak nečekaně úspěšné. Charlotte chvilku poté nazpívala své první album, textově navařené právě jejím otcem. Poté se hodně věnovala herectví, k hudbě se v roce 2006 vrátila albem 5:55, kde spolupracovala s duem Air a které stejně jako poslední album Rest (2017) kombinuje písně v anglickém i francouzském jazyce. Některé jsou hutnější, některé spíše baladické, Charlotte je proměnlivá, spíše introvertní.
Album IRM (zkratka pro magnetickou rezonanci, která jí zachránila život) s písní nesoucí stejný název je v pořadí druhé, ta píseň je pro mě ale první. Rest je album, které ukazuje, že deset let relativně aktivní činnosti nese ovoce. Píseň I’m a Lie připomíná atmosféru Antikrista. Deadly Valentine mi přidává druhé srdce, aby spolu mohla tančit. Smrt je přítomná. Charlotte jsem si zamiloval a tohle je jen krátká pocta jejímu umu. A taky třeba apel na tuzemské promotéry: Co, sakra, děláte, že jste ji ještě nezabookovali?
Frankofonní písničkářka, vlastním jménem Beátrice Martine z kanadského Montrealu, provincie Quebec, začala hrát na piáno už od svých tří let. Právě v Quebecu její písně vzbudily zájem o francouzský šanson u mladších generací. V této provincii se její druhé album s názvem Blonde dostalo na první místo. Její vokální projev přidává do jádra francouzského šansonu přívlastky jako roztomilost či upřímnost a v kvantitě jejích písní je vždy společným jmenovatelem opravdová láska k hudbě a skvělý talent. Beátrice má však za sebou i velmi kontroverzní minulost. V roce 2009 přiznala, že se jako nezletilá nechala fotografovat nahá pro webovou stránku GodsGirls pod jménem Bea. Osm set jejích fotek v "Evině rouše" bylo staženo na žádost jejího hudebního vydavatelství v době, kdy čerstvě podepsala smlouvu. Celou situaci později okomentovala jako "mladickou nerozvážnost". I přes to všechno je však stále uznávanou autorkou hudby s krásným hlasem.
Do Francie se rodačka z Litvínova dostala díky konkurzu francouzské modelingové agentury ve čtrnácti letech. Se svou demonahrávkou skončila v rukou francouzských producentů Michéla Eliho a Thierryho Saida. V devatenácti díky těmto pánům podepsala smlouvu na čtyři desky s Virgin Records. Její první řadovka Litvínov slavila velký úspěch ve Francii i Belgii. O čtyři roky později vychází album v České republice a získává zde zlatou i platinovou desku. Do největšího povědomí tuzemského publika se dostává díky filmu Román pro ženy, přesto, že dávno před vznikem snímku slavil její debut úspěchy v zahraničí. Písně, které vytvořila s Václavem Polanským, jsou v tuzemských vodách kvalitativně raritou. Vyznačují se vynikající harmonickou strukturou a upřímnými emocemi, které jsou posluchači předány skrze Ivin nádherně konejšivý vokál. Na desku Strip Twist nahrála například duet s francouzskou hereckou legendou Pierrem Richardem. Její smysl pro melodiku a schopnost vyjadřovat pocity prostřednictvím zpívaných tónů bude vždy značkou krásy a autentičnosti.
Témata: frankofonie, Edith Piaf, Iva Frühlingová, Charlotte Gainsbourg, Carla Bruni, La Femme, Coeur de Pirate
