50 Cent: Právo silnějšího

Crack. Pro někoho vesmírný výpal cévní soustavy, pro dvanáctiletého Curtise Jamese Jacksona III. denní rutina a job, který převzal po zemřelé matce. „Díky ní jsem znal už od dětství lidi, co drogy prodávali. Kdybych teď nedělal muziku, vrátil bych se zpátky na ulici a prodával zase crack. Nikdy jsem neměl normální práci,“ řekl v jednom rozhovoru těsně před vydáním debutu Get Rich Or Die Tryin’. Z desky se rázem stala federální událost roku 2004. Prodalo se jí přes dvacet milionů kusů celosvětově. Na scénu se vřítil rapový Tony Montana, kterému masírovali krční svaly Dr. Dre a Eminem, jenž začal všude rozhlašovat, že 50 Cent patří mezi nejlepší MCs ve Státech. „Samozřejmě nejlepší byl Eminem, protože on nabídl nahrávací smlouvu mě, a ne já jemu. Takže když všude troubil, že jsem nejlepší, měl tím na mysli sebe,“ setřel 50 Cent trochu nevděčně svého Henryho Higginse hudební kariéry. A aby se mu v rodné čtvrti začalo lépe dýchat, odnesl si po podpisu smlouvy místo mentolových žvýkaček půl milionu dolarů a švihácké hodinky ve stejně ceně.

KOČIČÍ ŽIVOT
„Rappeři jsou pro mě lháři, když píšou o tom, co v životě nezažili,“ zní Fiftyho krédo autenticity, na níž založil prosperující živnost. Marketingová masírka vypustila do světa další důkaz splněného amerického snu, kterému však předcházela krvavá noční můra. Událost z května 2000, kdy do něj bratři z ghetta vysázeli před vlastním barákem devět kulek, rapper sice dramatizuje, ale rozhodně mu nejde o sirupové melodrama. „Když mě před domem mojí babičky devětkrát střelili, byl za dveřmi můj šestiletý syn. Jen to slyšel, viděl mě až v nemocnici. Ale i v tomhle věku pochopil, o co jde. A když si teď oblíkám neprůstřelnou vestu a ozbrojuju se, zeptá se mě: Tati, proč si bereš pistoli, když nejsi policajt? Podívám se na něho a řeknu mu: Někdy musíš zastřelit, nebo být zastřelen.“ Od 24. května 2000 už v New Yorku nikdo neřekne, že devět životů má jen kočka.
50 Cent to schytal hlavně do rukou, nohou a párkrát do boku. Jedna střela mu zmalovala obličej natolik, že sotva mluvil, a od té doby se mu změnil i hlas. „Pořád mám díru vzadu v puse a úlomek z kulky v jazyku, proto můj hlas zní jinak. Věřím, že to má nějakej důvod, protože starej hlas, ten před střelbou, moc lidí neposlouchalo.“

ZÁKON A POŘÁDEK
Aby na ulici člověk přežil, měl by mít zažitý určitý sumář pravidel. Kodex drogového samuraje. I když se teď 50 Cent vozí v neprůstřelném fáru a bydlí v rezidenci koupené od Mikea Tysona, stále má svých „pět pohromadě“. Nejde o revoluční bonmoty, ale o staletí prověřenou pravdu s modernější fasádou. „Víc poslouchejte než mluvte – čím víc kecáš, tím je větší šance, že řekneš nějakou hovadinu. Dej bacha na to, s jakejma lidma se stýkáš. Když začínáš prodávat drogy, nevyplácej podle toho, kdo si co zaslouží. Buď připravenej na všechno. Soustřeď se jen na prachy a snaž se je šetřit.“ V jednoduchosti je síla a Fiddy si na intelektuála nikdy nehrál. Vyrostl na ulici a tu je slyšet v jeho muzice. Kdo by chtěl vznést irelevantní námitku, ať si raději důkladně nastuduje zákony města, ve kterém 50 Cent žije. „Jestli budu mít pocit, že mi chceš něco udělat, klidně ti ustřelím palici. Zákoník státu New York říká, že můžu použít takovou sílu, jakou se cítím být ohrožen ze strany druhé osoby.“

GO WEST
Curtisův stihomam narušil v New York City poklidnou idylku hiphopové odpočívárny. Hořkou přítomnost nového alfa samce na scéně pocítili Nas, Fat Joe nebo P. Diddy. Vesměs stará škola, za kterou to nejvíc schytal prvně jmenovaný. „Fanoušci nechtějí slyšet kraviny, že hip hop je mrtvej, jak prohlašuje Nas. Mrtvá je éra 2Pac/Nas/Biggie/Jay-Z. Tihle chlápci zaplavují svoje texty intelektuálníma blábolama, a pak se diví, že nic neprodaj. Jejich kreativita spočívá v tom, že si na sebe vezmou halenku a mluví s francouzským přízvukem,“ podělil se Fiddy s LA Times o svůj názor na současný hip hop a nepřímo si rýpnul do nového „nepřítele“ Kanye Westa. Jeho třetí deska Graduation rozmetla v americkém žebříčku prodejnosti Fiftyho novinku Curtis a rodák z Queensu teď bude muset hodně rychle a smysluplně vysvětlit, jak vlastně myslel mediálně svůdné prohlášení, „když West prodá víc kusů než já, končím se sólovou kariérou.“ Připomenout mu to můžete 21. listopadu na pražském koncertě.

text Marek Pros